Nechala jsem si zhodnotit blog u žhavé lolitky... či tak něco

Jelikož jsem retardovaný sklerotik, přicházím s touto "novinkou" o tři měsíce později, ale lépe pozdě než nikdy, že? Zkrátka jsem si někdy na přelomu února a... toho měsíce před únorem, teď mi vypadlo jméno... nechala zhodnotit blog od Anice. Myslíte si, že mi šlo o nějaké laciné lichotky od blogerek, které se snaží každému zavděčit, nebo o hodnocení typu "fujky metal" od klasických blogových hodnotitelek? Pfff... Tuto jedinečnou nabídku hodnocení blogů od Anice (a vážně nevím, jestli se to čte [anice] nebo [enys]) jsem využila kvůli jejímu pošramocenému vhledu, ironického nadhledu a zlému pohledu.

Jak tedy mé hodnocení dopadlo? Řekla bych, že "nad očekávání". Jen na úvod musím zdůraznit, že hodnocení proběhlo ještě s designem Rising Flames. V celém článku je hodnocení i s mými kajícnými připomínkami, a tak jen na vysvětlenou uvádím, že vše od Anice, je psáno šedě.

The frost will cometh

Konečně tu máme jaro v plném proudu, což je ten ideální čas na... zimní design. Zase jsem něco časově nevychytala. Důvod, proč sem přináším chlad a zimu, je prostý. Guild Wars. Ach ano, už zase, já vím... Po roce vzdychání nad představou držet v rukách svou vlastní mrazivou sekeru s honosným jménem Frostfang, se mi podařilo skutečně ji získat. Ne získat, vyrobit.
A ano, stále se trapně bavíme jen o herním světě, nejsem žádný zručný weaponsmith a mé vlastní ruce zejí prázdnotou. Jediné, co čas od času svírají epického, jsou mé roztomilé chmelinky (čtěte kočky).

Kdo přežije - Velikonoce

Ne že by mě blogování zas až tak nebavilo, ale jednak jsem teď neměla moc času se blogu věnovat, a jednak mě sem nějak nic netáhne... Jak to myslím? Jde jen o to, že když jsem měla svůj první blog - v nějakých čtrnácti letech - nebyl pro mě problém najít si tu spřízněné duše, opravdové přátele a zajímavé blogy, na které jsem se s nadšením vracela. Teď tu nic takového nemám. Samozřejmě, že blogy vás všech jsou zajímavé, ale... nejsem fanda Miley Cyrus, nesbírám panenky, neprocházím si depresemi, nejsem matka... hodně těchto zajímavých témat jde proto mimo mě. Ráda se vracím tak ke třem lidem, se zbytkem se nemám příliš o čem bavit, když to řeknu na rovinu. No a jelikož tu téměř s nikým nemám společné zájmy, psát o věcech, které mě baví, pro lidi, kterým je to putna, nebo nedej bože se nutit do témat, která mě tolik nezajímají, jen abych se zavděčila potenciálním čtenářům, to mi přijde ubohé a... zbytečné. Takže se omlouvám, že tady moc nejsem, ale nevidím v blogování už příliš smysl. Občas sem přidám fotky koček, nějakých mých výtvorů a dost možná si postěžuji nad tím, jak skupiny vydávají stále horší a horší alba, načež o měsíc později přispěchám s článkem, že to nové album je vlastně úplně super... no, a toť vše.