Dort pro mesmera

Vzhledem k tomu, že jsem nakonec na tomto blogu aktivnější, než jsem čekala, ho tímto slavnostně už definitivně otevírám pro veřejnost :D a slibuji, že budu také přidávat trochu lidštější články, které si může počíst i normální člověk, ne jen zatrvzelý kočkofil a nebo hustej metloš ...

Dort pro mesmera není bohužel žádná úchvatná metafora, kterou bych se povznesla nad smysl bytí, nýbrž vás zde vskutku čeká pár fotek dortu. Pár ne úplně kvalitních fotek dortu, který rozhodně nevzešel z profesionálních rukou ... takže je to pochopitelně naprosto uchvacující pohled, přímo mesmerizing.

Asi se sluší, abych popsala trochu mesmera, abych vám vysvětlila, oč jde a proč tak vůbec stylizuji dorty.
Někteří z vás (ti, kteří nemají potřebu vést sociální život :D ) možná i slyšeli o hře Guild Wars, a tím pádem i o jejím druhém díle, který se velmi originálně jmenuje Guild Wars 2.
Pro mě se stala tahle hra ... no, asi tím, čím mi byl blog před pěti lety. Úžasné kreativní prostředí, kde si můžu jet svůj příběh (tedy až na to, že v GW je nalajnovanej, ale ... je můj!), dělat blbiny, trollit lidi, ale také s těmi, kteří se nechovají jako naprostí retardi, kooperovat a přidat se, ano, jak již název naznačuje, do guildy. Potkani jsou nejlepší! Můžu mít super přezdívku a speciální tajnou identitu, pod kterou si každý představuje úchylného chlupatého pedofila ... no zkrátka jako blog, akorát je to celé v američtině.
K mesmerovi! Mesmer je jedno ... dejme tomu povolání ... něco jako magič, který vyvolává iluze a motýlky. Řekla bych, že je to nejtěžší povolání v té hře. Na první pohled je na rozhraní trapnosti a geniality. Jeho barva je slaďoučce růžová (ale jistí zastánci tvrdí, že fialová), většina jeho útoků je neefektivní, ale zato, když s tím člověk opravdu umí hrát, si dokáže přizpůsobit čas a prostor k obrazu svému. Žehnejme mesmerům za portály.

Hrát je je velmi nevděčné a člověk opravdu musí být trpělivý, aby se s tím naučil ... No, a na tom právě závisí druhý pohled. V mém podání je mesmer čistě tragickou trapnou záležitostí, který je ještě ke všemu nevyléčitelný, neboť skupinový healer léčí místo něj jeho iluze. :D A většinou to chyba healera není. Můj přítel (ano, mám přítele, musím to zdůraznit, neboť je to jakýsi internetový trend, a ne jenom intrenetový) hraje za mesmera skvěle. Byla to jeho první postava a první, kterou dotáhl na elitku ... Což jsou pro vás nepodstatná fakta, pojďme na ten dort ... A ano, byl pro přítele (víte, přestalo se mi líbit slovo "přítel", stejně je takové zavádějící, říkejme mu Lord Marthen) k narozeninám.

Tvořila jsem ho s mamkou. Už před pár lety jsme se rozhodly, že by bylo fajn, kdyby naše dorty byly nějakým způsobem tématické a zkrátka zajímavější než jen kulaté nic se svíčkama ... A kupovat je nám přijde trapné a nekreativní. Na druhou stranu nejsme vyučené cukrářky a vyloženě zázraky nečiníme, byť se bezpochyby zlepšujeme a poslední naše výtvory se mně osobně líbí moc ...

Hrozně mě mrzí jen to, že já hlava děravá jsem si tehdy na oslavu zapomněla vzít foťák, takže tohle je focené na mamky mobil za docela špatného světla (protože jsem dort dokončily někdy před půlnocí), a tak je zde dost věcí zkresleno ... třeba barvy ... Například ta modrá je vlastně tmavě fialová, všechno to bylo lesklejší a na volných kouscích hnědého podkladu byly elegantně rozstříknuté spršky stříbrných třpytek ... ale asi všichni znáte to tvrzení, že naživo je vše lepší ...
Lord Marthen měl radost :D a to je hlavní ...

A kdyby vás udivovaly ty hodiny ... inu, to je jiný příběh ... příběh o chronomancerovi.