Omlouvám se, že jsem opět zmizel, aniž bych komukoliv odpověděl na komentáře, ale můj organismus si zkrátka řekl, že už mi ustupoval až moc dlouho, takže mě sprostě potopil, uvhnul mě do nemoci a oslabil mě tak, že už jen zvednutí ruky se pro mě stalo podobně náročným výkonem jako tahat celý den klády z lesa až k nám na dvůr. Je milý. A to v neděli jedu do Prahy. Pražénka ... byl jsem tam dvakrát v životě. Poprvé na výstavě Play, podruhé na koncertě Within Temptation ... a ani tentokrát tam nejedu jen proto, abych bloumal někde po Václaváku. Jedu na koncert Evanescence ... a mám z toho popravdě trochu strach. Bojím se, že tam bude poněkud roztříštěná amosféra, i když toho jsem se strachoval i u Withinů a nakonec jsem byl mile překvapen ... Tenhle můj pocit pramení z jejich nového alba.
Já vím, že skupiny se musí vyvíjet, a nepodporuji nijak zvlášť zamrznutí na jednom bodě ... nová, popovější, tvář Evanescence by mi tedy ani nijak nevadila ... kdyby to s sebou však nepřinášelo nové fanoušky. Ale jaké fanoušky?! Pravé? Však tito kdysi rockoví titáni jsou dnes milováni slečinkami hlásícími se ke stylu scene. A co ty můžou o Evanescence vědět? Myslíte si, že se vůbec zajímají o tu jejich starší tvorbu? Já v těhle typech vidím lidi, kteří se zajímají o hudbu jen povrchově ... a kteří mi nevěří, že ty nejlepší skladby nepotřebují videoklipy a nepotřebují být neustále ohrávány v rádiích. Ale kdo z nich zná písně jako Give Unto Me nebo Understanding? Možná jsem moc kritický, ale stále si pamatuji z října, jak když Withini hráli Deceiver of Fools, jen málokdo tu píseň poznal a jen málokdo ji prožíval tak jako novou Sinead, diskotékovou juchandu. A to je škoda. Já bych si nedokázal koncert užít tak, jak bych chtěl, kdyby skupina zahrála něco, co bych si s nimi nemohl zazpívat. Taky proto jsem se pustil dnes do studia textů a melodií všech nových písní od Evanescence ... nicméně jsem to musel prokládat neustále Moonspell, protože poslouchat celý den v kuse takovýto tvrdší popík, to není nic pro mě.
Přemýšlím, jestli tento článek ještě někdo čte. Vlastně mám jen potřebu zaplakat si nad ztrátou další kvalitní skupiny. Ztráta ... je to jako kdybych je odepisoval a ukládal je do pomyslných hrobů. Možná tomu tak i je ... Takhle jsem odepsal nového Mansona i nové Withiny. Jejich stará alba zůstanou navždy v mém srdci, ale ve chvíli, kdy jsem si pustil jejich nová alba, cítil jsem se, jako bych měřil tep a nemohl nic nahmatat. Mrtvo. Jsem zlý, já vím. Tohle si nikdo z nich nezaslouží. Ale z jejich nových alb cítím jen snahu o rychlé sesmolení čehokoliv, hlavně ať to nasytí hladové fanoušky ... tohle cítím zvlášť u Evanesence, na jejichž album se čekalo asi pět let. Jenže nové album mi přijde silně nedodělané ... a většina z těch písní, které se tam vyskytují, jsou dobré tak pro Lily Allen, Keshu nebo Britney Spears, dokonce píseň Swimming Home mi přijde jako hit pro Bartošovou. Odrhovačky.
Jenže původně jsem chtěl kritizovat umění obecně ... Ne, vlastně jsem úplně původně chtěl lidi pobízet k vlastenctví, ale tomu věnuji asi zase jiný článek. Možná zítřejší?
Dnes jsme však šli s výtvarkou na výstavu Bohuslava Reynka a popravdě musím říct, že to byla jedna z nejhorších výstav, na jakých jsem kdy byl. Obdivoval jsem jeho práci se suchou jehlou - kdysi jsem to také zkoušel, takže vím, jaká je s tím práce - ale myslím, že tohle je technika, u které měl také definnitivně zůstat navždy. Nevím, jestli je opravdu nutné vystavovat úplně všechno, co kdy autor nakreslil. Celá výstava byla nesourodá, protože mezi suchou jehlou si na stěnách visely vesele olejomalby, fotografie i kresby tužkou na papír. A nejenže to působilo roztříštěně a zmateně, ale ještě ke všemu mě to naplňovalo pocitem, že se autoři výstavy snažili zbytečně přeplnit celý prostor galerie, takže kromě suché jehly, na kterou byl Reynek specialista, vytáhli i nějaké jeho staré črty tužkou, které by však dokázala překonat práce snad téměř každého mého spolužáka. Lidé se čím dál častěji řídí totiž heslem "Je slavný, budu ho obdivovat pro cokoliv", jenže to není úplně dobře. Tohle je jen omluva pro nenáročnost. Sebeslavnější autor si nezaslouží být uctívaný pro něco, co by zvládl překonat běžný smrtelník. To, že umí jednu věc, neznamená, že si zaslouží náš obdiv za všechno ostatní, co udělá. Já Reynka obdivuji díky suché jehle ... ale jeho kresby tužkou mě nechávají naprosto chladným. A s Evanescence je to koneckonců to samé. Vždycky se objeví někdo nenáročný, kdo si řekne "Jsou to přeci umělci, tak se mi to bude líbit", jenže fakt, že dokážeme vyhranit náš vkus, nás činí vyspělými ... ne to, že přijmeme cokoliv, co nám kdo předloží na talíř. "Ne" z nás dělá lidi ... a názory z nás dělají inteligentní lidi ... Přijde mi hloupé tvrzení "Líbí se mi úplně všechno stejně". Je to nemožné. Vezměte si třeba vaše dvě nejoblíbenější zpěvačky nebo nejoblíbenější zpěváky. Můžete říct, že se vám líbí oba, ale nikdy ne, že se vám líbí stejně ... protože na každém se vám přeci líbí něco jiného, no ne? Já, když porovnám Amy a Simone, můžu říct, že jsou to pro mě obě metalové královny, ale každá se mi líbí něčím jiným. Na Simone obdivuji její vysoký, chladný hlas, ze kterého mi tuhne krev v žilách, ale Amy mě naopak uchvacuje tím, jak umí zpívat své písně procítěně ... Kdo do svých písní vkládá tolik emocí? U Sharon jsem je slyšel jen v Say My Name ... a Simone? To je ledová královna.
Zkoušeli jste si někdy vlastě ujasnit, co se vám na čem doopravdy líbí nebo naopak nelíbí? Já zjistil, že není snadné dát dohromady konstruktivní kritiku. Dnes jsme četli ve škole Sonety Lauře ... jednak mi hlavou bleskla myšlenka, že bych zkusil napsat sonet, ale jednak také myšlenka, že k tomu nemám co říct. Nudilo mě to. Ale jak říct učitelce, že je to pro vás zajímavé asi tak jako spolužákovy spodky? Všichni přemýšleli nad tím samým: O čem to bylo? O Lauře? Byla krásná .. krásná ... krásná ... Nakonec jsme se i s učitelkou shodli na tom, že první ze sonetů, které jsme měli v čítance, je jen zběsilé skládání myšlenek, které autor sepisoval tak, jak mu přišli na mysl, aniž by to jakkoliv promyslel ... a vlastně tehdy mě napadlo, jestli se budeme muset učit vidět v tom povinně tu krásu a obdivovat Petrarcu pro jeho skvostné nápady ... On přišel s novým útvarem ... ale jedna věc je forma, druhá věc je obsah. Stejně tak já mohu obdivovat Reynka pro to, že se rozhodl pracovat se suchou jehlou, ale zpracování ve mně také žádný hluboký dojem nevyvolalo. Zrovna tak obdivuji Evanescence, že se vrátili k tvorbě po tak dlouhé době a nebáli se experimentovat s novými prvky, ale ten výsledek dle mého kvalitní není.
A v neděli mizím ... zítra jsem chtěl vyhlásit už rekonstruki, ale přesouvám její zahájení až na 18.6., na pondělí. Zítra bych si tady s vámi chtěl ještě popovídat, když mi to nemoc neumožnila dřív ... a pak ... pak tu bude zase chvíli pusto ... snad na mě do července nazepomenete.
Žádné komentáře:
Okomentovat