Tentokrát nadpis s článkem souvisí asi tolik jako ekvivalence s meandry, ale jelikož mi to neustále psalo, že pole"nadpis" nemůže být nevyplněné, rozhodl jsem se blogu.cz zadostiučinit, abych se mohl věnovat psaní článku. O ten ostatně většinou jde ať už je jakékoliv kvality. Vzpomínám si, jak jsem se dříve rozběsňoval na blogu poměrně pravidelně, když jsem narazil u někoho na článek obsahující maximálně dvě věty ještě ke všemu plné zkratek, hrubek a dvojtých w nacpaných do každého druhého slova.
Teď už jsem si zvykl. Blogovou komunitu zkrátka nikdo nezmění, ačkoli by(ch) rád. Někteří lidé zkrátka neví, kde je mez, někteří nechápou pravidla, nedokáží vyjít s ostatními, jsou nepřizpůsobiví, zlí, lhostejní vůči okolí, pyšní, kritičtí, líní dělat cokoliv (i psát), ale hlavně jsou nepoučitelní. Stokrát jim můžeme říkat "netlačte na to okno, nebo ho vyrvete z pantů!", ale dbají na to? Nyní jsem stočil řeč na svou třídu, která sice s "wéčky" a s komunikací obecně problémy nemá, za to neskutečně ráda všechno ničí. Před pár lety se odporoučel zámek na skříni, kterou jsme tak láskyplně opečovávali (a nemyslím si, že by za to mohlo použití střelného prachu), a v loňském roce (mé časové určení berte s nadhledem) vzaly za své i dveře do třídy. Ne že by je třídní experti vyrvali z pantů, oni je vyrvali ze zdi. Opomenul jsem zmínit samozřejmě hodiny, které jsme naposledy měli na počátku primy, a závěsy, které jsou permanentně sundané, abychom s nimi náhodou nevzali i kus zdi. Jenže když sundáte závěs, odhalíte tím okno ... a okna svádějí. Začalo to vlastně nevinně - tak nevinně, že si to ani nepamatuji. Podstatné je, kam se to vyvinulo. Dříve u nás bylo běžné házet z oken nejrůznější předměty (od papírových vlaštovek přes penály a kusy oblečení až po celé batohy), později se z nás stali ale větší rebelové, takže jsme okna nechávali otevřená. Rebelské na tom je to, že okna přes přestávku otevřená být nesmějí, zvlášť když jsme v druhém patře a máme takovou zálibu v pozorování volného pádu v praxi. Každopádně, když máte celý den otevřená okna a není zrovna léto, třídu naplní nepříjemný chlad, se kterým se dá bojovat topením, jenže když máte otevřené okno a začnete topit, je to ztráta energie a peněz. Řešením by bylo okno zavřít a když nám to došlo, začaly problémy. Naše třída se děli na odolné ignoranty, ale hlavně na ty teplokrevné a ty studenokrevné, kteří si vyhlásili oknovou válku. Spočívala v tom, že teplokrevní se snažili udržet okna otevřená a studenokrevní zavřená. Boj by byl jednoduchý, kdybychom měli jedno okno, ale my máme okna tři a ta se uhlídat nedají. Výsledkem zběsilého zavírání a otevírání okna, na který se boj posléze omezil, bylo urvání jendoho jeho křídla ...
Prosím vás o minutu ticha za našeho zesnulého ...
Kromě toho, že jistá delegace byla vyslána do nejbližšího sklenářství, se o zničeném oknu raději nemluvilo a namísto toho se řešily zase ty proklaté písemky. To mi připomíná, že dneska byl rodičák. Tuším, že je to první rodičák od mého přestupu na gympl, který dopadl úspěšně. Víte, většina rodičů jde na rodičák zjišťovat známky svých dětí, protože ty jsou tak chytré, že jim nedají heslo na Bakaláře, ale já ho mamce dal, tedy se nemusím bát její reakce na mé výplody, až se vrátí, ale mohu se těšit (alespoň dnes) z toho, jak hezky o mě učitelé mluvili (pravda, řekl jsem mamce, za kterými jít).
Proč se poslední dobou všechny mé články točí kolem školy? Vždycky jsem byl schopný psát o čemkoliv, ale teď vůbec. Nemohu se od tohoto tématu odpoutat a jakmile se vrhnu třeba do politiky, hned mi dojde šťáva. Asi je to znamení, že bych se neměl do politiky moc montovat, třeba se mi mé srdce snaží naznačit, že slábne a každý další skandál našich poslanců by mě mohl poslat do truhly. Dnes jsem se ale v Metru dočetl poměrně zajímavou a svým způsobem potěšující zprávu a to sice, že počet nezaměstnaných klesá. O tom svědčí i to, že zaměstnali konečně mýho taťku. :) Jsem rád, že už má práci, ale zase je celé dva týdny na severu (aneb na druhém konci republiky), takže zmešká i mou druhou prodlouženou.
Tanečení jsou zlo, já tam zítra nechci.
Vladimir Pervunensky - Vyšší Společnost (High Society)
Žádné komentáře:
Okomentovat