Metalová pacička: Jak chcete sázet růže, když máte v hlavě Žužíky a před očima chlupatou kouli?!

Nadpis musí znít poněkud prapodivně, ale věřím, že u mě jste si na to už dávno zvykli. ;) A také jste si nejspíš zvykli na to, že hned vše objasním, jenomže dnes to vezmu z jiného konce.. začnu tak trochu od doslovného konce.. neboli od mého současného rozpoložení. Zaznamenal jsem totiž právě, že mě prvně od doby, kdy jsme měli milovaný tělocvik, nebolí celé tělo, nýbrž pouhá polovina! Což by se ještě za konec pokládat nemuselo, ba naopak je to pokrok, ale nejhorší na celé této chvíli je Kesha. Nechápete? A díváte se na ČS má talent? Radši ne, co? Já se nedivím. Vždycky, když tam nastupuje porota, hrajou Keshu. Už bych je poslal někam.. už jen tím, jak uvedli ta perverzní a nechutná individua jménem Screamers. Ty travesty baviče. Mě nevadí, že jsou travesty.. naopak mě to mnohdy pobaví i víc, ale tohle bylo s odpuštěním opravdu hnusné vystoupení, cotam předvedli.. a prý skupina s úžasným smyslem pro humor. Já už zaznamenal několikrát, že inteligence národa klesá.. a nebo jsem jen divný? Máte rádi Screamers? Ty trotly, kteří se převlíkli za pionýrky? Nebylo to vtipné.. aspoň mě to nebavilo. Celou dobu jsem se na to díval s kamennou tváří a nechápavě jsem podzvedl obočí, když se jedna pionýrka poškrábala v rozkroku a celé divadlo vybuchlo smíchy.

Na chvíli ale přestávám psát, na scénu jedou Pastelky.

The Pastels je skvělá taneční skupina. Při jejich vystoupení vždy žasnu, co dokáže lidské tělo, ale tato choreografie mě zrovna dvakrát nezaujala. :(

No nic.. k věci.. Pastelky byly jenom takovou vložkou a já se vracím ke svému současnému rozpoložení.. zase jsem o něco mrzutější. Pastelky mě nezaujaly a ani Bílé to dneska nesluší.. Na co já se budu dívat?! :D

Ale to jsem opět u ČSMT! Já se snad neodtrhnu od tohoto věčného tématu! Sakra.. kam já to spěju?! :D

K Žužíkům!

Dobrá, dlužím vám to objasnění a tady je..

Despicable me (anglicky - fuj!), Cativissimo me (italsky) a nebo prostě Já padouch hezky česky!

Slyšeli jste o této blbosti již? K tomuto se váže předlouhý příběh, který má své prvopočátky v Itálii (jako vše..). Nejspíš už jsem v minulém článku zmiňoval, jak jsme s Benderem (Bender je zavádějící, budeme jí říkat Maggie), jak jsme s Maggie okoukávali všechny možné billboardy (nezapřísáhl jsem se v minulém článku, že nebudu používat slovo billboard?), které jsme viděli. Neuvěříte, ale .. právě odezpíval Patrik Battya. :D Dobrá, jsem opět trochu vedleji, než bych měl být.. zpět ke Cativissimo me. Byl to plakát, který nás inspiroval i k napsání jedné hry (doufám, že budete hojně kupovat!). Byl to plakát, na kterém bylo několik žlutých bakterií, které vidítě i na fotografii výše. Maggie (člověk velice tvořiví s nekonečnou slovní zásobou) tyto potvůrky nazvala Žužíci. Něco do sebe to má.. vypadají úchylně, připitoměle - stejně jako to jméno. :D

Až časem jsme se dozvěděli, že tato výstřednost míří i k nám do kin pod poutavým jménem Já padouch. Premiéru to mělo ve čtvrtek. My na Žužíky šli v sobotu. Hlavní děj se pro mě tak nějak ztrácel v pozadí. Vcelku mě to ani nějak nebavilo (což jsem i čekal), ale Žužíci (kteří se ve skutečnosti jmenovali Mimoni - jak stylové!) mě dokázali pobavit vždy, když se tam objevili.. naštěstí tam byli často. Jenže jde opět o typickou USA pohádku, kde se hraje především na city a musím říct, že scény, kdy si hlavní padouch zamiloval tři malé dívky jako své dcery, mi tam i vadily. Žužíci jsou ale legendami.. o pardon, Mimoni! Jejich hlášky, kdy hračku nazvali pačkou a ty scény, kdy si jeden z nich sedl na kopírku a dva další se poté půlhodiny připitoměle chechtali zkresleným héliovým hlasem: "Haha.. zadek!".. "Haha.. zadek!".. "Haha.. zadek!"..

Potřebuje to vůbec mé hloupé komentáře? Já bych řekl, že to potřebuje fotky.

Žužíci a Maggie, co jiného dodat, to už je nerozlučná famílie!

Komu by to nedoplo, tak veškeré fotografie pocházejí z našeho multikina Cinestar, kam opravdu foťák netahám, tudíž už jde o fotografie - tradičně - vytažené z mého mobilu.

Jinak tedy film vřele doporučuji. :D

Ale přistupme k těm růžím, které v nadpisu zmiňuji. Kdo si myslel, že jsem to myslel jako přirovnání Maggie, toho hořce zklamu. Já to myslel vážně.

Můj děda je milovník růží a my mu přes net objednávali 5 (typické) keříků od Starkla. Se Starklem máme dobré zkušenosti.. minule nám poslali o keřík míň a ještě ke všemu nám poslali místo Golden Medal Gloria Dei. Takže jsme měli dvakrát GD (ehm.. ne, vskutku jsme neměli dvakrát Green Day!)

Tentokrát ale vše kupodivu klaplo. My jen zírali, když nám poslali 5 keříků a každý jiného typu. Takže jsme začali sázet..

Abych to upřesnil, tak rodiče sázeli a já jako nevychovaný fakan čuměl na práci přes foťák v mobilu. Aleklid.. nakonec jsem míchal substráty. :D Každopádně se nyní nemůžu soustředit na psaní, jelikož v ČSMT právě przní skupina nevyspělích puberťaček Sweet Zone skladbu Highway to Hell - zabít!

Dobrá, tak už dohráli, jsem zpět.

Zařadím tento článek mezi fotografie.. nejspíš.. tak, aby mohl vyhovovat propozicím, tak ještě něco přidám. ;)

A touto fotografií se dostávám k té chlupaté kouli, která mě neustále rozptylovala - Čičan. Kočka, o které pravidelný návštěvník mého blogu už ledacos ví. Ale já vám stejně ještě přiblížím, co je tato koule zač, stejně jako Rowlingová přibližuje na začátku každé knihy charakteristiku Harryho Pottera.

Čičan je koule, která patří všem a zároveň nepatří nikomu. Je pánem osady zahrádkářů, kde má absolutní svobodu.

U fotky, kterou vidíte výše, se chvíli pozastavím - a to ne jen proto, že v telivizi právě stepuje Borak. Chci vám říct, co je naí tak zajímavého, rotože takhle by se dalo říct, že nic.. jenže já se snažil Čičana zachytit, jak se chce touto úzkou ďurou propašovat dovnitř - do pařeniště. Chudák, asi nechápe, že je na tu škvíru poněkud tlustější.. :D

U téhle fotky a u fotky, která bude ásledovat jsme si hrál na velkého uměleckého fotografa. Matka říkala, že je to hezké, ale ta mi to řekne skoro na vše, tak nevim.. :D