Na stole mi přistály (samozřejmě obrazně řečeno) i díla, u kterých nebylo jednoduché soudit. Nechtělo se mi je porovnávat s ostatními, protože všechny mi daly básně, jen tato díla se vymykají..
Tak tohle má náboj, to má děj! Je z toho cítit ta pravá atmosféra utrpení a smutku.. je to popravdě jedno z nejlepších děl, která jsem obdržel. A v neposlední řadě to má i skvělé obsazení. To je nádherné dílo.. a já ti za něj moc děkuji.. až mi vyrozilo opravdu dech, když jsem to poprvé spatřil...
A druhé skvělé dílo je od Karoll! Karoll mi poslala naprosto úžasnou úvahu, které si také moc váží a to hlavně kvůli otevřenosti a kvůli vlastnímu postoji! Tkě ti za to moc děkuji..
"Každý z nás má nějakou úchylku", říkává můj otec. A já s tím souhlasím. Někdo miluje 3bitky, další by vydržel sedět u počítače týdny, já třeba nemám ráda otevřené dveře (když si čtu), jiný má zase fobii z pavouků....
...Jenže tohle je normální. Tohle jsou normální úchylky. Něco jiného je porušovat zákon kvůli vlastnímu pocitu blaženosti. Co k tomu člověka vede?
Empatie. Vcítit se do pocitů druhých a pochopit je. Musí být zatraceně těžké pochopit, proč to nekrofil dělá. Já to asi nepochopím.
Ale je pravdivé tvrzení, že všechno musí mít svůj důvod? Opravdu musí? Třeba je to nutkání. Zkusím to uvést na příkladu.
Když je člověk šílený hladem a uvidí kus dortu, co udělá? Sní ho, samozřejmě. Automaticky. Bez přemýšlení. A když má člověk hlad příště, co udělá? Začne vyhledávat dort, který mu minule tolik chutnal. A až ten dort najde, sní ho, i když mu nepatří a on ho musí ukrást? Ano, protože se bez něj už neobejde.
Možná je to s nekrofilem podobné. Možná je to touha, pocit, nutkání, kterého se nedá zbavit.
A možná se úplně pletu.
Nevím.
Takže oběma moc děkuji za výtvory.. dostali mě.. oba dva! Nádherné amyšlenía nádherné fotky dokonale podbravující a podtrhující děsivou atmosféru! Jste skvělé! ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat