Ty čtyři stěny,
co oddělují tmu od světla,
dělají svět příjemnějším.
Hlídají to monstrum,
jež se za nimi skrývá,
chrání lidi,
i když si to nezaslouží.
Zvenčí slyším hlasy.
Chtějí mi říct pravdu,
říct mi, že nejsem sám.
Stěny se vzpouzí,
nechtějí, abych rozumněl,
nechtějí, abych na šepot dal.
Venku se spustil
ohromný liják
a bílou růži,
co tam kvetla,
ubil a pohřbil
do černé hlíny,
aby už víc neřekla.
Jak jedna ze stěn,
Puklo mé srdce.
Život není fér a osud je šmejd
A přesto všechno nás právě on vede,
Kreslí kříž do hlíny,
když přestalo lejt.
Ze mě proudí život,
teče ven krev.
Ptáci si sedaj na kříž z hlíny
a pějí žalozpěv.
Jak jedna ze stěn,
puklo mé srdce.
Beznaděj je vše,
co jsem kdy měl.
Šíří se trhlinou
do celého světa,
ty stěny zklamaly,
tak se kámo měj!
Žádné komentáře:
Okomentovat