Co si budem, začátek týdne byl vcelku nudný, pomineme-li klasické zábavy typu streamy a videohry... tedy až na úterý. V úterý jsem totiž cestou do práce četla článek, tak sem z něj schválně přihodím screeny (stejně jako vždy se to dá zvětšit kliknutím na fotku). A níže píšu svou stručnou reakci.
(28) ÚTERÝ
Jak jste si možná někteří přečetli, týká se to českého jazyka a hned na úvod řeknu, že s tím článkem nesouhlasím a nechápu ani jeho smysl, protože je nerelevantní. Většina věcí, na které si autor stěžuje, byla kodifikovaná pravidly českého pravopisu vydanými v roce 1993. Přátelé, to bylo ještě před mým narozením, a to nejsem žádný zoomer. Bylo to zrátka dávno. Jestli se někdo od roku 1993 nevyrovnal s tím, že se říká píše "z koně" a ne "s koně", oukej, stane se, oplakávat se dá do dneška i dobytí Konstantinopole, ale není to materiál na článek. Nebo... možná jsem za ten článek i ráda, protože na něj aspoň můžu navázat.
Nejsem si jistá, jestli je to zachycené v těch screenech, snad jsem pokryla věšinu článku, ale autor si v jednom místě postesknul, že bychom se nedorozuměli s Jiráskem a nikdy nikdo už nebude mluvit/psát jako on. V čemž má asi pravdu, Jirásek by nás považoval nejspíš za jazykové zvrhlíky, kdyby se tu zničehonci zjevil, ale myslím, že by brzy pochopil proč. Na rozdíl od autora by byl *snad* schopen vnímání jazyka v širším kontextu a pochopil by, že jazyk je odrazem způsobu, jakým lidé přemýšlejí. A formují-li naše myšlenky rychlé reklamní spoty, reely, streamy a spousta digitálních vymožeností, které mohou a nemusí být prospěšné (do toho "zabrušovat" nebudu), dává smysl, že i ten jazyk se chová úplně jinak než před padesáti lety, sto lety, dvěma sty lety... než z dob tiskárny Jednoty bratrské... Pokrok definuje myšlení, myšlení definuje jazyk. Kdo tohle nechápe, není v symbióze se svým rodným jazykem, nýbrž je zkostnatělým archivářem, který lpí na artefaktech, jež již nelze oživit. Lze je milovat a obdivovat, ale používat je může být značně divné a nebezpečné (protože vám vždy hrozí, že se ztrapníte a nikdo vás nepochopí).
Autor si rovněž stěžuje, že lidé vnímají pravidla českého pravopisu jako deskriptivní, tedy že se nejedná o "zákon", ale o "popis" toho, jak jazyk aktuálně funguje. NO SHIT SHERLOCK, přesně to je jejich smyslem. PČP byla vždy deskriptivní. Neexistuje zákon o tom, jakou formu má mít jazyk. A to je dobře, protože bychom museli jinak zákony aktualizovat každoročně. A jak potom naložit s nářečími? Aha.
Ne, vážně, jsem ráda, když se člověk naučí rozdíl mezi "bít" a "být", když nepíše "abysme" a nemyslí si, že to vylepší tím, že napíše "aby jsme". Jsem ráda, když jediné využití slova "gde" používají vtipálci pro popis GPS stylem "gde přesně sme", a nejvíc ze všeho mě těší rozlišování mě/mně. Nebo čárky. Nebo výjimka nahrazjící vyjímku. Já miluji český jazyk, nechci, aby byl zapomenut a zatracen, ale modernizace je zkrátka nevyhnutelná. Měli jsme ji vždy a vždy ji mít budeme. Historicky jsme si prošli několika stádii, kdy čeština vypadala více jako hřiště pro okolní jazyky, které si spolu přišly hrát do české kotliny, ale vždy si našla cestu zpátky v úplně nové a lepší formě. Myslím, že i teď nás čeká dobrodružná cesta a za padesát let můžeme vyprávět, jak jsme ji pomáhali formovat. Což je SIGMA.
Po úterku už byly mimoherně zajímavé snad jen čtvrtek a pátek.
(30) ČTVRTEK
Ono stačí když si člověk plete hold a holt, což v různých komentářích a diskuzích vidím dennodenně. Myslím že takoví čeští obrozenci s jejich čistonososmrkoplenami a podnosnicemi libočudnými by si v dnešní češtině rochnili!
OdpovědětVymazat