Dobře, předchozímu příspěvku vévodila kočka a tomu dnešnímu taky? Budiž mi aspoň omluvou, že pokaždé je to jiná, nejprve to byla Saf a nyní je to Sachmet. Zatímco Safiyi jsem předevčírem blýskla jen tak, včerejší foto (ano, opět ho přidávám o den později) má svůj důvod. A kupodivu i vtipný důvod. Protože, jak to asi dopadne, když kočce koupíte pelíšek, na kterém může ležet, hm?
Ano, správně, bude ležet uprostřed kruhové hračky a pelech nechá za sebou. Obrácený vzhůru nohama.
Tady ještě širší záběry na pelíšek, který osiřelý leží v povzdálí:
Ovšem můj úplně původní nápad na článek to nebyl. Vlastně jsem se do této série nepustila jen proto, že mě zaujal kámoščin projekt na Facebooku, ale zejména pro to, abych se pak v prosinci mohla ohlédnout zpět a říct si, že ten rok nebyl vlastně promrhaný. Že ať už to byly drobnosti, každý den se něco dělo, co stálo za zvěčnění.
A taky jsem chtěla, aby mě to motivovalo k co největšé aktivitě, abych měla stále co fotit. Což mělo být i poselstvím tohoto článku, pustila jsem se totiž konečně do čištění stříbrných náušnic.
Není to umělecká ani náročná činnost, ale je to něco, co jsem odkládala žalostně dlouho. A pokud znáte stříbro, asi vám musí být jasné, že odkládat jeho čištění, není rozumné. Nicméně doteď nebyl čas ani nálada, a tak jsem nakonec vytáhla už poctivě zašedlé náušnice a vrhla se na osvědčený recept s alobalem a sodou.
Jenomže zatímco jsem se chystala na supr "před" a "po" fotky, můj foťák se rozhodl, že bude vše fotit oranžově, takže... to nejde ani poznat. :D Pro případ, že by někdo byl ale stejně zvědavý, tak zde nabízím jak před a po, tak proces, tedy náušničky ponořené v horké vodě se sodou.
Žádné komentáře:
Okomentovat