Dnešek byl akceptovatelný, ne nijak hvězdný ani převratný, ale přežila jsem ho. V práci to zase začalo být otravné, protože spousta zákazníků se probrala z vánočního opojení a najednou musela přijít řešit, že se jim dárek vlastně nehodí a nelíbí. To samo o sobě není problém, ale většina zákazníků si asi myslí, že jim svět bude líbat nohy na základě oblíbených keců jako "v Alze to dělají takhle" a "jiní prodejci umožňují toto". Welcome to realty, ne každý je Alza a ne, ne každý vám skočí na vydírání typu "konkurence to umí líp". Neumí, ale prosím, plačte dál.
Pozitivního na dnešku byly dvě věci: Upekla jsem banánový chlebíček (nebo spíš chleban) a zahrála si Baldury s kámošem Stronku. Já vím, zase Baldury, takže nebojte, dnešek nebude "jenom" o screenshotu ze hry. Naopak, chci se pochlubit svou upečenou chloubou.
Poprvé jsem banánový chlebíček pekla před deseti lety a od té doby NIKDY. Na ten recept jsem na dlouho zapomněla, a vlastně ten půvdní ztratila. O Vánocích ovšem přítel nakoupil hafo banánů, které se nestihly sníst, a tak zde jen zrály, zrály a zrály, až skoro hrozilo, že přejdou v plynulé zahnívání. Což jsem nechtěla dopustit (zahnívat zde mohu jen já u počítače muhehehheheheehe), a tak jsem banány rozmačkala a nacpala do těsta. Recept jsem nakonec využila TENTO, který má asi nejblíž tomu, jak si veledílo pamatuji z doby před deseti lety. Výsledek byl dobrý, byl méně sladký, než jsem čekala, ale stále je to "chlebíček", recept tak nějak počítá s tím, že si na něj můžete něco namatlat, třeba nutellu, a tak není nejdůležitější, aby byl sám o sobě sladký.
Jenomže mně přijde barbarské takovouto pochutinu kazit ještě nutellou, a tak jsem se hned asi o týden (necelé dva týdny myslím) později pustila do druhého chlebíku, dala do něj víc cukru a čokolády a nyní mi zde chladne na kuchyňské lince. Od pohledu vypadá méně nakynutý než ten první a celkově hrozí, že se asi něco nepovedlo, protože pečení je alchymie, a když si libovolně změníte poměry, no tak jste v hajzlu, ale... budeme se modlit. Zítra dorazí testovací subjekty hrát dračák, a tak budou řádně nakrmeny sladším chlebíčkem.
Zde je pohled shora z perspektivy kočky (protože proč ne, že jo).
A ty Baldury... Byť jsme zabili Gryma, nepovažuji hraní za celkově úspěšné. Celých dvacet úvodních minut nám stávkoval multiplayer a asi po hodině hraní mi přestalo fungovat ovládání postavy. Po restartu hry nás hra prohodila, což v praxi znamenalo, že oba jsme kontrolovali postavu toho druhého, přičemž ta moje stále fungovala jen napůl, ať už byla v jakýchkoliv rukách, a tak došlo na další restart. Ten to jakž takž opravil, ale frustrace již byla znatelná a jak Stronku, tak já jsme se těšili na ukončení této strastiplné cesty. Bez bosse by ale nikdo do postele nešel, tudíž považuji Gryma za obětního beránka, který musel padnout, abychom se vysvobodili ze zajetí bugů.
Odlehčením byl pouze moment, kdy si můj bard udělal z lávy termály a bez nejmenšího zranění si v ní vegetil. Což nebylo plánované ani chtěné... a vůbec netuším, jak k tomu došlo. Prostě jsem naklikla svou postavu, a voila, chilluje v lávě.
.png)
Musím říct, že po Tactician pokusech je to na Balanced obtížnost neskutečně jednoduché a přijdu si u toho jak dement, protože vždycky hledám nějaký easy cheat, jak se ubránit před něčím, co se na Balanced buďto vůbec neděje, nebo v tak malé míře, že to nemá smysl řešit. Zbytečně tu hru občas hrotím a moc nad ní přemýšlím, což není to moc dobře slučitelné s tím, jak to hrajou normání lidi. :D Doufám, že mě za to Stronku neukamenuje.
Žádné komentáře:
Okomentovat