Sorfos I. Tucson city

Impérator se ve Phile zase jednou nudil, a tak se rozhodl, že si nechá postavit železnici přes celé Impérium. Které je, jen tak mimochodem, veliké jako celá severní Amerika. Ehm, protože je inspirované severní Amerikou. Nevděčnou zakázku schytal Rosethorn. Nevíme jak a proč a zda o to vůbec stál nebo byl jen oním vyvoleným, každopádně se s tím popral obstojně. Sehnal si investory, a to velmi zapálené, kteří neměli problém cestovat s dráhou a řešit aktuální problémy.

Prvním z nich, na kterém si Rosethorn velmi zakládal, byl Encote Harvey Kane, vlastník továrny Mikon, která fušovala do všeho, hlavně když to souviselo se stroji a vzducholoděmi. Encote nebyl žádný klasický kravaťák, spíš u něj bylo pravděpodobnější, že by kravatou někoho uškrtil, než že by ji nosil. Jako vlastník populární zbrojovky chodil všude hrdě ověšen několika vlastními vynálezy, včetně čehosi monstrózního, čemu říkal Thundering wrecking gun.

Druhý investor byl někdo, o jehož společnost asi příliš Rosethorn nestál, ale protože jeho peníze přišly dráze vhod a protože se dokázal rovněž vypořádat s problémy, i když jinak než Encote, dovolil mu Rosethorn rovněž cestovat spolu se stavbou. Tenhle podivný člověk se nazýval šlechticem a když na to přišlo, zvládl se tak doopravdy k překvapení všech chovat. Raziel von Ekrazit byl pro Rosethorna velká neznámá. Chodil v otrhaném a zašpiněném oblečení a páchl směsicí prachu, potu, dezinfekce a něčeho chemického, co měl Rosethorn matně spojeného s městskou čističkou, ale radši se nevyptával. Jednou mu však tento "pobuda" zničehonic poskytl opravdu velký balík peněz s tím, že je to "všechno, co má", a že chce osobně dohlédnout na pokračování výstavby, aby peníze nepřišly vniveč. Na Razielovi však nikoho neznepokojovala ani tak to jeho vůně či vzhled, ani to, jak se neustále oháněl svým honosným "von", dokonce ani fakt, že bezmyšlenkovitě všechno věnoval velmi nejisté stavební akci, jako skutečnost, že si tenhle divnej šlechtic z tváře nikdy nesundaval plynovou masku. Lidé kolem něj to nazývali "deformací povoláním", i když si nikdo nebyl jistý, co to znamená, protože nikdo doopravdy nevěděl, co Raziel před dráhou dělal. Proslýchalo se že Ekrazit snad kdysi vedl nějakou továrnu na chemikálie - brzy se v akci mohli všichni přesvědčit, že nemá problém manipulovat s bojovými plyny. Raziel o své minulosti nikdy nemluvil a zda měl továrnu na bojové plyny či zda vůbec někdy někde měl továrnu, nepotvrdil ani náznakem.

Žádný jiný investor se zpočátku k dráze neodvážil. Rosethorn okamžitě prohlašoval, že se jedná o naprosto bláznivou a nebezpečnou akci plnou nástrah. Paniku mu pomáhal šířit i šéf ochranky Colonel Saibor Wakestone - a to už jenom svou přítomností. Jeho oči byly snad ještě děsivější než jeho odštelovací puška. Tvářil se, že je schopný všechno vyřešit s rozvahou a rozumně... Nikdo nepochyboval, že opravdu všcehny své činy zvážil, avšak jak moc byly rozumné, tím už si nikdo jistý není.

Colonel stál jako vždy v pozoru, o rameno opřenou svou odstřelovací pušku. Tvářil se docela přísně, ale to už k veliteli ochranky prostě patří. Po jeho boku netrpělivě podupával Encote Harvey Kane, očividně očekávající další důležitou dohodu. Přece jen, Rosethorn byl jeho obchodní partner. Třetím pozvaným byl nejdůležitější investor železnice, od pohledu výstřední Raziel von Ekrazit, který se ani na setkání s Rosethornem neobtěžoval obléknout něco vhodnějšího než ten starý kabát načáchlý vším možným.

"Vážení pánové," začal Rosethorn opatrně. "Objevila se ... komplikace." Věnoval jim jeden ustaraný pohled a hned sklopil oči k pracovnímu stolu. "Podle plánu máme trať vést tudy," zabořil prst do mapy na stole. "A jak jsem se právě dnes dozvěděl, tento pozemek patří bohatýmu a zatraceně nepříjemnýmu McGreedymu. Čert aby ho spral! Říká, že mu patří už celá léta. A Imperiální katastrální úřad asi ani neví, čí je jeho vlastní sídlo. Na tomhle pozemku je prý nejasné dědické řízení, ale McGreedy má vlastnická práva. Asi vám nemusím říkat, že případná koupě bude pekelně drahá. Nějaké nápady?"

Ozvalo se zaklepání a bez vyzvání vstoupila Resethornova dcera, půvabná dívka s nápadně velkým dekoltem, Løwine.

"Otče, nesmíte se tolik vztekat," ustaraně ho napomenula a vrhla se mu otřít orosené čelo kapesníčkem. "Určitě něco vymyslíme. Nemůžeme ten pozemek McGreedymu prostě sebrat?" Podívala se koketně na Colonela a dodala: "Máme tady dost schopných mužů."

"Kdyby to bylo tak jednoduché," zabědoval Rosethorn, "McGreedy není vůbec hloupej, s něčím takovým počítal. Co jsem pochopil, na obranu pozemku si najal bandu složenou z kriminálních živlů, kteří se neštítí se vůbec ničeho."

Colonel pohlédl na své ohromné revolvery honosící se jmény "Broken" a "Buterfly". "Pane Rosethorn, jsou-li to kriminálníci, pak asi nikomu chybět nebudou."

"Tak to by se mohlo vyřešit snadno," doplnila Løwine, "prostě tam naběhneme a..."

"To není chytrý nápad," přerušil ji Rosethorn a soucitně ji pohladil po vlasech.
"Přímý útok na pozemek by nemusel dopadnout dobře. Mohli bychom napřed obhlédnout situaci a zjistit, jak se věci mají." navrhl Encote. Usmál se na Rosethorna a pokračoval: "Vyrazíme do městečka a něco si o nich zjistíme."

"No dobrá tedy," připustil Rosethorn. "Ale vyrazí s vámi i Løwine." Podíval se na ni a řekl: "Myslím, že je na čase, abys udělala něco užitečného." Løwine zahanbeně sklopila zrak a Rosethorn pokračoval: "Máme 3 dny na zajištění pozemku. Pak mi nezbude nic jiného, než přistoupit na McGreedyho podmínky. Jinou trasu už zvolit nemůžeme a zdržení by nás vyšlo dráž."

Po několika otázkách se pracovna vylidnila, až zůstali jen Løwine a Rosethorn.

"Otče," vrhla se Rosethornovi Løwine k nohám. "Prosím, dejte mi peníze na nové šaty. Když už jedu do toho města. Je to jedna z mála příležitostí k nákupům a vy sám víte, že je dobře, když máte dceru, za kterou se každý otáčí. Sám jste to přece říkal, že tak to vaší věci může dobře posloužit..."

Po dlouhém protáčení očí v sloup Rosethorn podlehl škemrání a smutným očím své dcery. Během příprav byla Løwine bohatší o svazek dolarů a ve velmi dobré náladě.

Tucson city bylo jedno z nejošklivějších měst, na které mohl člověk mít tu smůlu narazit. Kulturním centrem byl místní saloon, který vypadal alespoň trochu udržovaně. Samozřejmě tu byl i McGreedyho honosná statek, ale pro jistotu stál několik mil za městem. Asi aby nenačichl pachem té díry.

Kromě neskutečné šerednosti dominovalo Tuckson city i vražednou nudou. Žádný div, že příjezd čtyř ozbrojených cizinců (ehm tří ozbrojených cizinců a jednoho dekoltu doprovázenýho zbytkem útlého těla) si vysloužil několik zvědavých očí. Colonel, ignoruje bandu přiopilých čumilů, rovnou zamířil hledat šerifa v domnění, že by si jako šéf ochranky mohl získat jeho důvěru. Šerifova kancelář byla úplně stejná kůlnička na dříví jako zbytek města.

Ostatní mezitím vstoupili do saloonu. Měli zřejmě víc štěstí než Colonel, protože kromě spousty pijáků zde našli i šerifa, který na baru do sebe obracel jednu whiskey za druhou. Jejich příchod zároveň znamenal i příchod mnoha dalších zvědavců. Aniž by cokoliv naznačil svým společníkům, Raziel zamířil do nejtemnějšího kouta a začal obhlížet osazenstvo, které zase nemohlo spustit oči z Løwine. Encote si každého podezíravě prohlédl, než usedl k baru a objednal si pivo. Zato Løwine se zaměřila přímo na šerifa, moc dobře si vědoma svých předností.

"Dobrý den," začala naivně Løwine. "Vy jste místní šerif? Vypadáte totiž tak..." hledala ta správná slova, "autoritativně a schopně a... také silně." Pohlédla na jeho pivní břich, jako kdyby měl pečlivě vypracované tělo. Jediný, komu tímto nevyrazila dech byl zřejmě šerif, který žíznivě sledoval barmana, jak mu nalévá další whiskey. "Šerife, dívejte se mi do očí." ještě blíže se k němu naklonila. Šerif jí krátce pohlédl do očí a opět jeho pozornost získal barman.

"Ten je snad teplej!" dveře se rozletěly a vešel Colonel. Pohled všech se upřel na šerifa, který ale (ke své smůle) stále nespouštěl oči z barmana.

"Je to jasný! Pryč s buznou!" zvedl se první z davu.

"Ale já..." váhavě pronesl šerif, nicméně k ničemu dalšímu se nedostal. Colonel, poháněn zjevně svou špatně skrývanou zálibou v naschválech, burcoval saloon, ať se zbaví takto nevhodného šerifa.

"Ven s ním! A připravte oprátku!"

"Žádná buzna nebude špinit naše čistý město!"

Jediný, kdo by možná bránil šerifa, byl jeho pomocník, drobounký úředník s tlustými brejličkami, který se ve dveřích držel za Colonelem. Teď si ho Colonel vzal rychle stranou. "Chceš se stát šerifem? Máš jedinečnou příležitost, prostě se do toho nemíchej."

"Rozumím," usmál se vypočítavě pomocník. "Byl to strašný břídil a mohl bych i já přihodit svou trošku do mlýna."

Colonel přikývl a spokojeně se opřel o dveře saloonu, zatímco dav začal vynášet bývalého šerifa. Vyvedli jej na plácek uprostřed města pod šibenici.

"Drazí občané našeho krásného města." ozval se s překvapivě rozhodně pomocník. "Tato ohavná úchylka je samozřejmě trestná podle Imperiálního pargrafu č.18, takže jste všichni v právu. Avšak nesmíme se unáhlit, jistě si vzpomenete na posledního zloděje dobytka, kterého tento..." na chvíli se odmlčel, "...muž propustil. Prý se choval čestně a slušně. Spíše sdílel jeho deviaci. Já navrhuji, abychom zavřeli bývalého šerifa do vězení. Dostaneme z něj, co všechno napáchal a jak poškodil dobré jméno našeho města. Pak rozhodnu, jakou smrt si zasluhuje."

Jeho řešení bylo přijato s všeobecným souhlasem, někteří nadšenci začali diskutovat o způsobu popravy a výsledky své diskuze horlivě navrhovali novému šerifovi. Bývalého šerifa spoutali, odvedli do jeho bývalé kanceláře a vrhli do nového domova, vězeňské cely.

Když se městečko trochu uklidnilo, celá společnost od dráhy se posadila společně s novopečeným šerifem. "Tedy, děkuji vám," prohlásil šerif trochu opatrně, "jak se vám mohu odvděčit?"

"No, máme důvod, proč potřebujeme šerifa na naší straně," začal Colonel, "ve městě se pohybuje nechvalně proslulá skupina a potřebovali bychom je odstranit. Měli by být najati McGreedym."

"Určitě myslíte pány Black Jacka, Cross Stara a slečnu Diamond."

"To jsou jako šéfové celé skupiny?" chtěl se ujistit Raziel.

"Ne, to je celá skupina." odtušil suše šerif. "Ale věřte mi, jsou nebezpečnější, než se zdá." dodal, když si všiml Colonela, jak dostává záchvat smíchu.

"Slyšeli jsme, že jsou to nechvalně známí zločinci." vyptával se dále Raziel.

"To je sice pravda, ale právo je tu na ně krátké. Vlastně se tím šerifovi, tedy mně, vysmívají do ksichtu, když se promenádují po mém městečku. Bohužel, nemohu nic. Kdybych ovšem měl v ruce imperiální zatykač, bylo by to dost snadné."

"Jak se dá takový zatykač získat?" vypálila Løwine, která prozatím rozhovoru nevěnovala mnoho pozornosti, spíše se tvářila znuděně.

"No, dle protokolu 17 a) Imeriálního zákoníku o trestancích a deviantních osobách, musí být napřed předložen návrh příslušnímu soudu, který je danému okrsku přiřazen dle paragrafu 15 správního a místního zák..."

"Zadrž, zadrž!" zastavil ho Colonel, "my víme jak získat Imperiální zatykač." vrhnul na Løwine vyčítavý pohled. "Spíš by mě zajímalo, co by se stalo, kdyby je někdo, řekněme místní šerif, přistihl, jek obtěžují bezbrannou dámu." A vrhl další pohled na Løwine.

Šerif se usmál: "No v tu chvíli, by právo muselo zakročit a s příslušnými zločinci naložit dle závažnosti provinění. V nejhorším případě je na ulici zastřelit jako podlé psy. A takový skutek by rozhodně nemohl být považován za vraždu, ale za obranu dobrých mravů."

Plán se tvářil jednoduše: někoho vyprovokovat, někoho svést. Løwine se činila a stihla si nakoupit nové šaty, takže vše bylo nachystáno na pořádné svádění.