Válečné dějiny Chlory

Moderní dějiny Chlory začínají Velkou disociací.

Kromě toho, že znamenala zatím poslední převrat, je zároveň i mezníkem, od kterého se počítá disociační letopočet (DL). Podle toho tedy proběhla v roce 0 DL. O předchozích letopočtech a způsobech zaznamenávání dat nikdo nic neví. Vlastně většina z období před Disociací převratem záhadně zmizela…

Založení úplně prvního státu na tomto kontinentě nebo jeho samotné objevení nikde zaznamenáno není. Chlora prostě vznikla, každý to tak vnímá. Zdejší obyvatelé mají z historie úctu pouze k přínosným objevům a válečným tažením, která pomáhala formovat jejich zemi. O životech prvních Chemovelitelů, o složení vlády před založením chemovojenské průmyslatury nebo o samotném uspořádání původního státního útvaru proto příliš nevíme. Uchovalo se jen pár básní, jež popisovaly jednotlivé "kraje", které tedy můžeme považovat za tehdejší správní jednotky celé země. Ze jmen krajů se dochovalo jediné, jméno toho, ve kterém se nejvíce válčilo při Velké disociaci: Kádinka. Poměrně detailně se zachoval i popis jejího opevněného centra (tehdy zvaného Pikrus) a přilehlých vesnic (totiž menších továrních komplexů produkujících TNT). Jinak prakticky ani nevíme, jak se Chlora před Velkou disociací jmenovala. Některé eseje z Derivátu naznačují, že se odjakživa nazývala prostě Chlora, ovšem v prohlášení nové vlády z roku 0 DL jednoznačně stojí: "Novou zem jsme vybudovali a Chlorou ji nazvali."

Můžeme tedy předpokládat, že první Lord Chemovelitel nebo někdo z jeho podřízených vydal rozkaz, aby se všechny události před Velkou disociací smazaly a jména zapomenuly. Další poměrně dost možná teorie však tvrdí, že lidé na vše chtěli zapomenout dobrovolně a po čase sami uvěřili, že Chlora je pilíř, na kterém vše vzniklo, a nic před ní nebylo. Mnozí samotné básně z té doby považují za podvrh. Za posledních sto let se dokonce vyskytlo velké množství pokusů o atentát na knihovny, kde jsou uloženy.
Dalo by se předpokládat, že lidé chtěli jen zapomenout na hrůzy z minulosti, avšak ve skutečnosti se nikde nedochovaly důkazy, že by se lidem před Velkou disociací žilo opravdu tak bídně - dokonce ani není jisté, proč Velká disociace vznikla. Lze předpokládat, že kvůli průmyslu a logičtějšímu uspořádání.
Členové současné vlády rozhodně tvrdí, že vše bylo kvůli slabosti, nerozhodnosti a nedostatečným velitelským schopnostem původní vlády. Konkrétní případy neuvádí. Vysvětlují tím však vznik Eliminace jako nejdůležitější složky vlády (po Lordu Chemoveliteli, samozřejmě). Vzniknout měla poté, co se obyčejní občané stmelili v různě velké armádní oddíly, aby svrhli starou vládu, které kladli právě armádu za vzor.

Jelikož ještě v průběhu Velké disociace začalo přerozdělování území z původních asi deseti krajů, které měly bez logického uspořádání tvořit malé čtverce (tuto informaci o původním uspořádání máme nepotvrzenou pouze z jedné z dochovaných básní z té doby), na šest Iontů podle zaměření dané oblasti, myslíme si, že převrat byl dlouho dopředu připravován ve všech krajích.

Po nejkrvavější etapě Velké disociace velmi pravděpodobně uprchla původní vláda z tehdejšího hlavního sídla Meru na jih (tyto události nám líčí čtyři sta let staré deníky, které jsou zabezpečeny v archivu ve Skrobu) a usadila se za hradbami doposud nejopevněnějšího města Pikrus (který dnes známe po připojení okolních Tritolových vesnic jako Tritolpikr). Celé toto území bylo tehdy ještě součástí menšího kraje Kádinky, ovšem na východě se v té době už začala formovat jako jeden z nových Iontů Anomerní Sukcese, která si dělala nárok na celé její území. Navíc na jihozápadním pobřeží nečekaně vyhlásil svou existenci i Teflon s tím, že jako jedno z průmyslových center na to má právo. I když rozdělení podle průmyslu, zemědělství nebo kultury bylo pravděpodobně přesně dané, nebyl nikdo, kdo by vznik nových Iontů pořádně korigoval. Nová vláda se zatím v Meru dohadovala o svém uspořádání a stará ztratila veškeré pravomoci a díky občanské válce i většinu členů.

Podle všech možných zdrojů nastal pak rok naprosté anarchie, kdy v jednu chvíli na severu vzniklo dokonce až osm samostatných Iontů, které však byly opět rozmetány a přeskupeny. Většina jejich území pak připadla ohromnému Polymeronu, proti jehož rozloze se pokusila nová vláda několikrát protestovat, avšak nikdy se jej už nepodařilo rozdělit. Vláda se podle všeho obávala, že takhle veliké území nebude schopné dohlížet na svůj chod, natož výzkum, průmysl nebo školství. Prvních sto let opravdu Polymeron zažíval neuvěřitelnou krizi - menší části z něj se tak dodatečně odpojily a přidaly se oficiálně k Derivátu nebo Anomerní Sukcesi.

V té době byla právě Anomerní Sukcese považována za jakýsi "ráj". Šlo o téměř jediné území (spolu s Teflonem), kde nebyla při občanské válce zničena pole a sady a jakž takž se zde udrželo zemědělství. Do Anomerní Sukcese vláda vložila hodně peněz, neboť věřila, že se její moc rozroste natolik, že bude jednou schopna živit celou Chloru. Když se však po necelých sto letech Polymeron znovu přihlásil o slovo, měl nakročeno k tomu stát se průmyslovou velmocí a celou zemi dokonale ohromil továrnami na syntézu pokrmů. Vláda tak uznala, že v syntéze stravy je budoucnost a že Anomerní Sukcese se svými malými políčky celou Chloru zasytit nedovede. Přestala ji podporovat, a tak se z Anomerní Sukcese stal asi nejchudší a nejzbídačenější Iont.

Ohromný problém ještě dlouho po Disociaci představovala správa jednotlivých Iontů, ale i samotné obyvatelstvo. Jelikož se Ionty náhle rozdělily podle svého zaměření, nedbalo se ani na jazykové složení ani na odtržení rodin. Do jednoho Iontu pod jednu správu se tak dostaly náhle skupiny se zcela odlišným nářečím, které se nejenom těžko dorozumívaly, ale rovněž se často nenáviděly.

Příkladem může být již zmiňovaná Anomerní Sukcese a její známé antipovstání.

Její jižní část se odjakživa věnovala zemědělství a s celkovým zaměřením Iontu na zemědělství tedy souhlasila. Rovněž to byl právě jih, který prosazoval název "Sukcese", tedy jakýsi "návrat do půvdního stavu". Severní část byla jen řídce osídlena, neboť se zde rozkládala ohromná kamenitá poušť. V jejích skalách se však nacházelo několik původních vojenských základen, vojenských laboratoří a k nim přidružených městeček , jejichž obyvatelé rázně odmítali zaměření na zemědělství. Tato skupina podle všeho také prosazovala název "Anomer". Neví se přesně proč, a tak předpokládáme, že to bylo jméno původního kraje na tom místě. Díky nehostinnosti pouště, přes kterou se ani jedné skupině nechtělo vyrazit za tou druhou, nikdy nedošlo k žádnému válečnému střetu, ale ani k oficiálnímu uzavření míru. Malá vzbouření na severu i jihu nakonec ukončila samotná vláda. Rozhodla tak o kompromisu pro název, který sice nedává smysl, ale obsahuje přesně ta slova, která požadovaly obě skupiny.

Dalším ukázkovým příkladem, o mnoho krvavějším, je Rebelie v Rezistorně. Bylo o ní napsáno na dvě stě knih (politických, válečných, strategických, ale i populárních, a dokonce dětských) a vzniklo přes tisíc opěvných nebo smutečních básní. Pro ukázku uvádíme úryvek jedné, která popisuje hrůzy bitvy o Kresol, o jedno ze sídel v Rezistorně. Jelikož se však v Rezistorně už tehdy užívalo hojně fluoridské nářečí, uvádíme zde jak originál, tak překlad:

Bohužel překládat s fluoridštiny do chloridštiny je nesmírně obtížný úkol (mnohé výrazy, jaké používá fluoridština, se v chloridštině třeba ani nevyskytují a naopak), zvlášť z fluoridštiny staré stovky let, a tak si nejsme ve všem jistí, zejména ve významu posledního řádku zmiňující "maximálen proud". Podle odborníků se mělo jednat o označení pro vůdce Rebelie, ovšem pravdu zavál čas.

Samotná fluoridština pak představuje jeden ohromný problém, neboť díky svému zjednodušení jazyka (kdy je možné za každé sloveso dosadit "fluořit", "fluorovat", "fluornit" nebo "fluorit") začíná utiskovat původní oficiální chloridštinu a šíří se do všceh částí země. Nejhojněji se užívá jihu a jihovýchodě. Severozápadní oblast (většina Polymeronu) naopak hovoří bromidštinou, která však vládě nedělá takový problém, neboť je chloridštině poměrně podobná a drží se jen na svém území.

Stejnou záhadou jako význam fluoridských básní nebo nesouvislé či nelogické popisy z dob před Velkou disociací, je například vznik polymeronské Brominterny. Dnes je to název pro firmu pronajímající a prodávající prostory určené k věznění, mučení a usmrcování nepohodlných osob (takovýchto prostor není na Chloře nikdy dost). Její vznik je však spojován přímo s posledním převratem, dokonce by údajně měla být jeho příčinou. Podle útržku dopisu, který je uveden níže, to vypadá tak, že Brominterna měla být severními kraji dosazena jako nová vládnoucí organizace. Současný Lord Chemovelitel ji pochopitelně považuje stále za hrozbu a věří, že dnešní firma s tímto názvem je jen zástěrkou pro skutečný význam a cíle této orgnizace. Severozápadní část Polymeronu je tak pod neustálým dozorem.

Po všech bojích byla velmi pravděpodobně stará vláda popravena. Ať už se s ní stalo cokoliv, pravdou je, že nová vláda - již s Eliminací v zádech - dobyla poměrně bez obtíží Pikrus. V té době také zakázala Anomerní Sukcesi a Teflonu další rozšiřování směrem k dobytému městu a přivlastnila si jeho nejbližší okolí. Bylo to výhodné místo: v zemědělské oblasti, takže hojné, a přesto dobře opevněné. Na počest prvního Lorda Chemovelitele zde byl v následujících dvaceti letech vybudován ohromný Chlorohrad, dnešní sídlo vlády. Několik měsíců po dobytí bylo rovněž schváleno všech šest Iontů, jak jejich jména známe dodnes: Polymeron, Derivát, Rezistorna, Anomerní Sukcese, Teflon a Skrob.

Území, které si pro sebe zabrala vláda, však zůstalo bez statusu. Nebylo považováno za oficiální Iont, a tudíž se nestalo oficiální součástí Chlory. Na příkaz Lorda Chemovelitele dlouho zůstalo i beze jména, avšak mezi lidmi se pro něj velmi brzy vžil název Exciton, který nyní běžně užívají už i úřady.

Ani v roce 238 DL se po oficiálním stanovení, které Ionty spadají mezi Kationty a které mezi Anionty, Exciton nestal Iontem. Mezi lidmi však dostal titul "Amfiont", což mu zajišťovalo jeho výjimečné postavení, a přesto bylo Chlořany vnímáno jako domácí území, takže mu více věřili.