První poskvrnění čistého papíru v mém deníku se jmenuje Indigo a boží spiknutí neboli prolog a epilog. Předpokládám totiž, že se svojí výřečností udělám svůj první zápisek zároveň i tím posledním...
Prologue:
Jsem člověk, co nedokáže vidět krásu v ničem kde je a objevuje ji tam, kde se to všem hnusí. Jsem člověk až nechutně upřímný (pokud chcete znát pravdivý názor, co vás s největší pravděpodobností nepotěší, dejte mi vědět), jsem cholerik - jestli je v mém okolí člověk, na kterého jsem zatím nevyjel, tak má štěstí a do předu ho bohužel musím upozornit, že to tak asi dlouho nevydrží, jsem někdo, kdo je plný nenávisti a odporu (ke všemu), jsem bez víry a skončím bez přátel, jsem odporně hrdý tvor až se sám sobě hnusím, ale nevím, co mám dělat... asi nic!
To jen tak úvodem... vždyť je to prolog... tak abyste věděli, ke komu jste se to dostali!
Epilogue:
Svět je zkažené místo, to lidi jej kazí...
děláme ze sebe bohy, vytváříme vlastní hranice, které stejně porušujeme a zacházíme dál, než je třeba...
řítíme se do záhuby - koupili jsme si jednosměrnou jízdenku do pekla...
umíráme každým dnem, bojíme se a bojujeme proti smyšlenému monstru...
zahubíme sebe, své blízké... dnešní lidi jsou jen napodobeninami živých tvorů...
a proto, je tohle můj epilog!
Žádné komentáře:
Okomentovat