Jen tak, pro štěstí

Východní blok - západní blok ... mohlo by se zdát, že dnes už nic takového neexistuje, ale svět bude navždy členěn na východ a západ. Můžeme si říkat, že je to jedno, dnes už tu žádná zeď nikde není ... ha, mýlka! Sice tu nestojí zeď z cihel, ale demarkační linie, jako by stále existovala, a ve vzduchu je cítit napětí, jako bychom byli obehnáni elektrikou nabitým plotem. A proč to říkám? Protože tímhle rozdělením se řídí obchod. Většina západních firem vyrábí své výrobky nadvakrát - pár těch dražších a kvalitnějších pro západní mocnosti, pak ty nekvalitní pro východ. A i když jsme srdcem Evropy, kam myslíte, že spadáme? Do zasraného východního bloku. Putují k nám samé kšunty, jen napodobeniny. To se týká jídla, oblečení, pracích prášků ... Když zakoupíte stejnou věc v Německu, jistě bude o několik stupňů kvalitnější. Nám není asi souzeno žít šťastně a kvalitně ... Šťastně? Některým lidem stačí ke štěstí málo, jiní štěstí vidí jen v penězích ... Ono by kolikrát i opravdu stačilo málo. Vlídný úsměv, laskavost ... ale kdo si na druhé udělá čas, kdo vyslyší jejich prosby? Kdo vyslyší NAŠE prosby? Nikdo, dokud nezaplatíme ... A nebo ...?

Já jsem sobec, jsem egoista, autofil, sklerotik, suchar a cholerikoflegmatik ... nebo možná i melancholik ... vidíte, jak jsem zmaten ... ale i přesto všechno se cítím vždycky líp, když můžu někomu pomoct. Aspoň trochu.

Ne, nezakládám žádnou charitu ... a nevnucuji vám žádnou novou církev, i když, pravda, uvažoval jsem o založení nové církve - ale to už jsem tu jednou psal a příliš vás to nezaujalo ... no budiž. Šiřme štěstí jinak ... a tím nemám na mysli ani rozmáhání prostituce ... Jde o hlasy.

Mě neštve, když mě někdo poprosí na blogu, abych pro něj hlaosval, protože sám vím, jaké to je účastnit se soutěží ... člověku o to jde ... a často nemá jinou možnost než potupně škemrat ... Samozřejmě pomíjím ty spamy, co jen vybízí k návštěvě blogu komentujícího typu "jukni na můj blogís, tvůj je supr", ale když mě někdo slušně požádá o pomoc, snažím se vyhovět.

No a teď jsem byl požádán ... Kamarádka z bogu je v soutěži o jistý šperk - Čtyřlístek pro štěstí ...

A já bych byl moc rád, kdyby se nám podařilo jí ho vybojovat ... soutěž je čistě anketová, vlastně je velmi stupidní, protože staví jen na tom, jak si soutěžící dokáží shánět hlasy, ale i to je umění - přesvědčit někoho, aby tomu člověku ten hlas dal. No a já byl přesvědčen, takže jsem se odhodlal přesvědčovat dál ... Stojí před námi však nelehká úloha. Jedna ze soutěžících je taková sběračka, že je napřed o 80 hlasů ... Já jsem si však jist, že zde najdu tolik dobrých duší, které to doženou ... Ano? No, možná. :D

Hlasujte tedy prosím TADY pro Drabble Calistku!
Soutěž probíhá do 4.2. 2013 - děkujeme všem moc!

Klíč králů

Klíč králů, Divadlo Broadway

Co že se to odehrálo? Fender se vrátil? No, jak se tak znám, ne na dlouho. Ale blog mi svým způsobem chybí. Svým způsobem - není to už tak, že bych bez něj nemohl dýchat, jak tomu bylo za starých časů. Možná je to samotným blogem ... spíš je to ale mnou. Jsem stále línější a línější. A admini blogu.cz stále blb... ne, nemůžu na ně nadávat. Oni to myslí dobře, tak co si furt stěžuji? Všichni to přeci myslí vždycky dobře. On to i Klaus s tou amnestií myslel hrozně dobře. A já, hajzl hnusný, si nedovedu vážit toho, že poskytl druhou šanci nebohým polepšeným vrahům, dal volnou ruku poctivým zlodějům a umožnil cikánům radovat se z návratu jejich zcela nevinných druhů, kteří si odpykávali trest místo ňákého gadži, co to na ně svalil. Hold není růže bez trní. Tedy alespoň to mi vnucuje téma týdne. Tak jsem se rozhodl na toto téma napsat ... nebo alespoň mu přizpůsobit článek, co se mi začal rýsovat v hlavě od chvíle, kdy jsme se pohodlně usadil v divadle Broadway ... a tímto se elegantně vracím k nadpisu.