Téměř po roce se vracím ke svému projektu, v rámci kterého představuji svou sbírku nasyslených cédéček. Za tu dobu se mi sbírka trochu rozrostla a bylo by potřeba aktualizovat i předchozí písmena, ale k tomu se dostanu časem. Teď holt budu pokračovat v písmenu, ze kterého mi zbývá *zatím* poslední zástupce.
L:
Lindsay Schoolcraft (Kanada)
Když skončil rok 2019, s jakousi nostalgií jsem sepsala hromadnou recenzi na alba minulé dekády (2010-2019). Byl to zvláštní pocit takto uzavřít jednu etapu, cítila jsem se podivně prázdně, jako by každé to album odkazovalo k jedné uzavřené kapitole. Rozhodla jsem se ovšem psát pak shrnutí na konci každého roku, a tak pátého ledna 2021 následoval článek o tom, jak vlastně nová hudba jde hrozně do kytek a jsem ze všeho zklamaná. Asi jsem to tak reálně cítila, ale nyní s odstupem si uvědomuji, že to tak asi cítím pokaždé. Člověk si na něco zvykne, a když jeho oblíbená skupiny troufale vybočí ze svých zažitých kolejí, musí najít čas na to, aby novému zvuku přivykl a dokázal ho zhodnotit. Pak je velký rozdíl mezi tím, jestli se recenze nese v duchu "nelíbí se mi to, protože už to není jako dřív", nebo jestli je založena na něčem opodstatněném. Recenze na alba z roku 2020 byla něčím na pomezí, což neznamená, že byla vyloženě špatná, jen holt víc vypovídala o mně než o samotných albech. :D
V článku budu řešit následujících šest alb: The Cause of Shipwreck, The Bitter Truth, Call of the Wild, Hermitage, Omega, Leviathan
Nejsem fotograf a nikdy si na něj hrát nebudu. Jestli se jím někdy stanu (jako že na to zatím neaspiruji), dám vám rozhodně vědět a budu vám vnucovat své fotky s o to větší intenzitou. Nyní je toto však mé asi zatím jediné "umělecké" focení a vzniklo zcela náhodou... a foceno bylo mobilem... za tmy... takže ano, je to jako kdyby někdo fotil kalkulačkou, ale tento článek má stejně trochu jinou funkci než prezentovat samotné "umělecké" focení v mém podání. Má to být jakýsi nažhavovací článek.
Už hodně dlouho jsem neblogovala. Tedy ne na tomto blogu a ne pro veřejnost. Hodně jsem se nyní zažrala do dračákové tvorby, a tak přidávám informace o svém světě pro dračí doupě na svůj dračákový blog... který asi stejně čtu jen já, a tak mi poslouží aspoň jako "pídžejovské" zápisky.
Nicméně po Pacičce a zcela obyčejném psaní o všem možném už se mi taky zastesklo, jenomže vždy, když jsem na blog pomyslela, zarazila jsem se s pocitem naprosté prázdnoty a absencí nápadů o čem psát. Ukrajině a covidu se chci vyhnout, jak to jenom půjde... zrovna tak ekonomická krize mě úplně jako téma neláká... jenomže tyto tři věci nyní prožírají skrz na skrz životy snad všech, tudíž se jim vyhýbá těžko.
Ale dobrá, zkusím to.
