Tuto seminárku nepovažuji za to nejlepší, ale zároveň věřím, že každý střípek vědomostí, nápadů a znalostí by měl být sdílen, už jen za účelem brainstormingu, když nic jiného... tudíž sdílím i já sem.
Jelikož je to už má třetí práce na tomto blogu, rozhodla jsem se seminárkám založit vlastní rubriku jménem EDIRNE.
Že jsem se zamilovala do Artbreederu, jsem tady hrdě prezentovala hned v několika článcích. Vytvářela jsem v něm tváře svých postav z Guild Wars, ale i tváře svých dračákových postav.
Minulý týden jsem nově narazila na nový program, který rovněž generuje obrázky dle vašich představ, ale místo kombinací a úprav již existujících fotek vychází z textu. Někteří ho možná znáte, jmenuje se Midjourney, funguje na Discordu a je boží.
Téměř po roce se vracím ke svému projektu, v rámci kterého představuji svou sbírku nasyslených cédéček. Za tu dobu se mi sbírka trochu rozrostla a bylo by potřeba aktualizovat i předchozí písmena, ale k tomu se dostanu časem. Teď holt budu pokračovat v písmenu, ze kterého mi zbývá *zatím* poslední zástupce.
L:
Lindsay Schoolcraft (Kanada)
Když skončil rok 2019, s jakousi nostalgií jsem sepsala hromadnou recenzi na alba minulé dekády (2010-2019). Byl to zvláštní pocit takto uzavřít jednu etapu, cítila jsem se podivně prázdně, jako by každé to album odkazovalo k jedné uzavřené kapitole. Rozhodla jsem se ovšem psát pak shrnutí na konci každého roku, a tak pátého ledna 2021 následoval článek o tom, jak vlastně nová hudba jde hrozně do kytek a jsem ze všeho zklamaná. Asi jsem to tak reálně cítila, ale nyní s odstupem si uvědomuji, že to tak asi cítím pokaždé. Člověk si na něco zvykne, a když jeho oblíbená skupiny troufale vybočí ze svých zažitých kolejí, musí najít čas na to, aby novému zvuku přivykl a dokázal ho zhodnotit. Pak je velký rozdíl mezi tím, jestli se recenze nese v duchu "nelíbí se mi to, protože už to není jako dřív", nebo jestli je založena na něčem opodstatněném. Recenze na alba z roku 2020 byla něčím na pomezí, což neznamená, že byla vyloženě špatná, jen holt víc vypovídala o mně než o samotných albech. :D
V článku budu řešit následujících šest alb: The Cause of Shipwreck, The Bitter Truth, Call of the Wild, Hermitage, Omega, Leviathan
Nejsem fotograf a nikdy si na něj hrát nebudu. Jestli se jím někdy stanu (jako že na to zatím neaspiruji), dám vám rozhodně vědět a budu vám vnucovat své fotky s o to větší intenzitou. Nyní je toto však mé asi zatím jediné "umělecké" focení a vzniklo zcela náhodou... a foceno bylo mobilem... za tmy... takže ano, je to jako kdyby někdo fotil kalkulačkou, ale tento článek má stejně trochu jinou funkci než prezentovat samotné "umělecké" focení v mém podání. Má to být jakýsi nažhavovací článek.
Už hodně dlouho jsem neblogovala. Tedy ne na tomto blogu a ne pro veřejnost. Hodně jsem se nyní zažrala do dračákové tvorby, a tak přidávám informace o svém světě pro dračí doupě na svůj dračákový blog... který asi stejně čtu jen já, a tak mi poslouží aspoň jako "pídžejovské" zápisky.
Nicméně po Pacičce a zcela obyčejném psaní o všem možném už se mi taky zastesklo, jenomže vždy, když jsem na blog pomyslela, zarazila jsem se s pocitem naprosté prázdnoty a absencí nápadů o čem psát. Ukrajině a covidu se chci vyhnout, jak to jenom půjde... zrovna tak ekonomická krize mě úplně jako téma neláká... jenomže tyto tři věci nyní prožírají skrz na skrz životy snad všech, tudíž se jim vyhýbá těžko.
Ale dobrá, zkusím to.
Máme doma kočičku, malou chlupatou princeznu, fňufíkovou modelku, kterou by byla škoda nezvěčnit. Jmenuje se Sefíra, je jí pět let a je to nejúžasnější, nejvěrnější fluffaté zlatíčko, které znám. Taky je to jediná potvora, nad kterou se rozněžňuji směsicí těch nejnechutnějších zdrobnělin a kterou bych dokázal opěvovat a ňufat celý den, kdyby poseděla v klidu. Nyní vám přináším po dlouhé době sérii čistě jejích úžasných fotek. :)
Nuvádím tu zdaleka všechny, jen ty, které mám nyní doma :D a dva roztříštěné měsíce, které si už našly své bydliště jinde.
Lunostřepí
V rámci našeho školního kurzu "tvůrčí psaní" jsme předčítali naše vlastní básně před publikem (širším, než jsem čekala) v jedné univerzitní kavárně na Hybernské. Celkem nás četlo devět, některé básně byly lepší, některé horší, celkově to byl ovšem nezapomenutelný večer, za který jsem moc ráda.
Nyní zde prezentuji to, s čím jsem se pochlubila já. Asi to není vrcholové dílo, ale stále jsou to básně, na které jsem pyšná, a mí přátelé, kteří mě přišli podpořit, z nich zklamaní nebyli:
Jak jsem slíbila, přicházím s novou várkou velice specifických ksichtů, tentokrát mých postav z dračáku.
Znáte takovou tu pověstnou situaci, která je ústředním motivem každého druhého amerického filmu, kdy se chytnete špatné party, která vás dovede ke drogám? Nikdy by mě nenapadlo, že se mi stane totéž... až na to, že moje parta je dobrá a mou novou drogou je zatracenej artbreeder, od kterýho se nemůžu už několik dní odtrhnout. Ale hádám, že až dokončím všechny tváře, které by mě zajímaly, taky ho opustím, nicméně mé povídkové i dračákové světy jsou rozsáhlé, takže to asi nebude jen tak.
Pro ty, co artbreeder neznají, jedná se o program, ve kterém můžete porůznu mixovat a upravovat obrázky nejrůznějších typů. Typ, na který jsem se zaměřila já, jsou portréty. Má to zatím omezené množství funkcí, takže ne všechny vyšly dokonale, přesto tady chci zatím prezentovat deset postav, které jsem stvořila - a to podle svých postav ze hry Guild Wars 2 (jak jinak že ano). Původně to měly být spíše realistické reprezentace, ale jelikož svět GW2 je fantasy světem, i já jsem sklouzla v artbreederu k výrazným fantasy prvkům, takže ve výsledku moc o realistično už nešlo, ale snad díky tomu aspoň některé postavy působí věrohodněji. Žádný portrét není upravován v jiných grafických programech, vše je čistě artbreeder.
