Metalová koruna

Koruna je fascinující symbol moci a pýchy, který přitahuje pozornost jako naše oči přitahuje plamen. Věnovala jsem mu také již článek na předchozím blogu (přečíst si ho můžete ZDE), kde jsem ukázala pár fotografií rockových a metalových hvězd a jejich korun. Metalová komunita obzvlášť si totiž tento hříšný symbol velice oblíbila. Evokuje totiž nejen temnotu s hříchem spjatou, ale také moc, sílu a ambice, které jsou metalu vlastní, ale také jistou zvrácenost, nebo spíš "odvrácenost" v závislosti na tom, k čemu svou korunu využijete. 

Tento článek není jiný. Po předchozím monstrčlánku jsem se rozhodla vydat jen něco naprosto krátkého a odlehčujícího, kde vám nabídnu fotografie dalších mocných metalových korun, protože taková galerie mi přijde velice zajímavá.

Dark Epica lore: Abyss of Time + další lorařský DS srandy, aneb Babiš je všude

Děkuji všem za milé a podnětné komentáře u předchozích článků. Pokusím se psát, jak jen často to půjde, a samozřejmě vás navštěvovat, ale teď se školou to bude trošku horší. :)

Dnešní článek mám v hlavě už asi od 9. 10. a původně bylo v plánu jej vydat ještě ten den, ale pak jsem narazila na problémy, jak ho pojmout a asi třikrát ho přepsala a přemazala. Vtipné na tom je, že se nejedná ani o nijak náročný článek komentující dnešní politickou situaci, ani o dlouhé filozofování a komplikované úvahy o životě chrousta. Jde o článek hudební. A herní. A přitom ani tak moc ne... možná spíš komparativní, lorový, abych byla přesná. Ech... bude to na dlouho, ale snad mě pochopíte. 

Než se do tohoto hlubokého tématu plně ponořím, chci poděkovat Youtuberům jako Vaati, Hawkshaw a Jake the Ashen Hollow za úchvatné teorie a nevšední objevy, které posloužily jako oporné pilíře pro některé z následujících odstavců. 

K tématu.
Je mnoho her, filmů, knih, seriálů i povídek, jejichž světy a postavy mi přirostly k srdci víc než většina vlastního všedního života. Nechci reálný život nijak shazovat a vím, že existují lidé, kteří "útěk do fantazie nikdy nepochopí", ale mně přemýšlení nad nereálnými světy, a dokonce jejich vymýšlení, přišlo vždy přirozené.
Když pominu známou a hodně lidmi milovanou (mě nevyjímaje) srdcovku Harryho Pottera, nad tím vším příběhově vyniká jednoznačně hra, která je svým specifickým způsobem vyprávění už v herní komunitě proslavená. (Heh, vypráví totiž způsobem, že nevypráví... muhehehe.) Mám na mysli sérii Dark Souls. Možná pro někoho ta hra bude profláknutá spíše svou obtížností (git gut), možná ji někdo nezná vůbec. To nevadí. Nehodlám to tady pojmout jako "pro gaming" blog a ani tento článek tímto směrem nepovedu. Můj text je spíše úvahový a s trochou štěstí svou povahou zaujme i nezasvěcené čtenáře. Ovšem jelikož je tohle pro mě téma velice zajímavé, bude to i článek zasvěcující... Takže varuji rovnou, pokud někdo nechce být zasvěcen a zdlouhavým "vědomostem o hovně" se chce vyhnout, můžete s klidným srdcem přeskočit na poslední odstavec, kde na vás čekají jen návodné otázky, na které můžete v komentářích odpovědět, pokud budete chtít, a tím slušně předstírat, že jste to četli celé. :P 

Upozornění: ČLÁNEK JE DLOUHÝ!!!

My god has shown his sympathy for all the spirits lost...

 Děkuji všem, kdo mi u předchozího článku popřáli k narozeninám, potěšilo to :) 

This is my Confession

(Nebojte se, zbytek článku je psán česky, tohle je jen taková má frajeřinka)

Narozeninové mňouky

Říkala jsem si, že ten článek pojmenuji "narozeninové štěky", protože slovo "štěk" evokuje nějaké krátké úryvky nasázené za sebou, mnohdy i nekontextové, zkrátka něco, kde nemusíte psát román, a na shrnutí narozenin by mi tento formát přišel ideální. Jenomže pak jsem si uvědomila, že nejen mé narozeniny, ale i celý můj život provází spíše kočky, ale také že příliš stručně psát neumím, byť bych za to mnohdy byla vděčná, a tak mi nezbývá než vám zde prezentovat spíš táhlé kočičí mňouky. A k tomu samozřejmě fotky, nejsem sadista.