Hudba není smyslem mého života, ale je jeho barvami, vůní, tvary, je jeho kořením i citem. Je náboženstvím, protože lidem poskytuje útěchu, zrovna tak jako se kvůli ní vedou dlouhé boje. Naštěstí většinou jen v komentářích, a to stylem "vy mrtki jak můžete poslouchat metal to řvaní?" Ale ona metalová základna taky dokáže vyslat do boje proti rapu, popu a hip hopu řady svých nevycválaných válečníků, kteří rozumu moc nepobrali. Pak do mezižánrových válek přimíchejte ještě krvelačné boje mezidobové, a o hudbě už se vám nikdy diskutovat chtít nebude. Ani já tady raději neotvírám vyloženě diskuzi, neprezentuji nic ale ani jako fakt; mé články o nezapomenutelných albech nejsou psány stylem "jen a pouze tohle stálo z minulé dekády za poslech, a kdo poslouchá něco jiného je dement", jsou to mé pohledy na uplynulých deset let. A když se s někým shodnu, budu jedině ráda.
2015