Kresba: Dark Sun Cristina

Já vím, já vím - když jsem v minulém článku psala, že se k blogování vrátím v prosinci, asi nikdo nečekal, že si jako triumfální návrat vyberu zrovna Silvestra, obzvlášť já tedy čekala spíš, že už se nevrátím, a pokud, tak po několikaměsíční pauze, jak mívám ve zvyku. Ne že by mě blog omrzel, ale trpím dvěma věcmi: Zaprvé nikdy nemám vyloženě náladu typu "a teď chci blogovat". Ne, mívám náladu "a teď chci dělat něco kreativního", jenomže pod to spadá spousta dalších věcí třeba kreslení a psaní básní či povídek. Takže obvykle když už se vymaním ze sevření školy či her, vrhnu se spíš na nějakou takovou činnost a blog jde bokem. Zadruhé mě nebaví reálný život. Je to taková trapná a nicneříkající poznámka, ovšem pro blog to v praxi znamená, že nerada píšu o tom, co se zrovna kolem mě děje, pokud mě to netransformuje na malého tlustého Martina Rotu bez baretu a nepřirozeně se nad tím naseru. Ovšem takových věcí není moc, zatím jsem na novém blogu měla "nasrání" jen jedno a hádám, že u toho na dlouho zůstane. O čem mě tedy potom baví psát, je převážně hudba. Ráda se nimrám v tom, jaká kdo vydal CD a co si o nich já osobně myslím, protože upřímně, kdo občas neměl to období všem vnutit svůj názor. Takže proto se nyní blogu spíš trochu vyhýbám, nechci to tu každý den zasírat články o cédéčkách, protože to by asi přestalo bavit všechny včetně mě, ale zároveň se nechci nutit do psaní o třeba... já nevím aktuálně Vánocích, dejme tomu. Nechápejte to špatně, líbí se mi, co prožívám, a líbí se mi, jak jsme strávili Vánoce, ale už se mi pak nelíbí o tom psát, protože slova stejně nezachytí chuťcukroví a tu dobrou náladu, která tu panovala, takže... vám sem dám obrázek.

Moje cédéčková sbírka: Lacrimosa - Lichtjahre + Revolution

K blogování se vrátím v prosinci :) 

Poslední článek o nějakém skvostu, který mám ve své sbírce fyzických CD, je ještě ze začátku září, a tak je na čase v abecedě opět pokročit. Tentokrát se od J přesouvám až k L, neboť žádné Korpiklány zatím nevlastním (byť na tu Manalu si stále brousím zuby), a tak je zde... 

L:

Lacrimosa (Německo)

Lacrimosa živě na festivalu M'era Luna 2019

... I'll pray for salvation and peace for ages...

This is my confession...

(ano, opět bude zbytek článku psán česky, nebojte)

Kresba: Emilinx

Jak jsem slíbila, po předchozím náročném článku přidávám opět něco oddechvého. Tentokrát je to opět kresba z mé série zpěvaček spojených s herními postavami. Můžete se podívat na předcházející Zorlet ZDE (Zora Cock + Scarlet Briar), se kterou jsem se k projektu vrátila, a dnes už vám prezentuji nový výtvor jménem Emilinx. Jedná se o spojení zpěvačky, skladatelky a houslistky Emilie Autumn a postavy z League of Legends: Jinx. Pokud můj projekt neznáte, podotýkám znovu, že se v rámci něj učím kreslit na něčem, co můžu trochu obšlehnout, a přitom u toho zapojit fantazii. 

Interpretovat Thanatheu aneb je sex se smrtí jen sexem se smrtí? (seminárka)

Toto je má práce pro předmět Čtení děl 2. pol. 20. století. Jedná se o předmět, při kterém se studenti bohemistiky učí psát a nějak kriticky přemýšlet nad českou literaturou, jedná se proto o TRÉNINKOVOU práci, ne o závěrečnou práci zkušeného bohemisty, je to zamyšlení někoho, kdo je pro literaturu nadšený a chce třeba navnadit i někoho dalšího k přečtení díla Thanathea. Doufám, že ať už jste studenty bohemistiky, nebo laiky, můj text vás aspoň trochu něčím zaujme. S citacemi má přes 3k slov, a i když jsem umazala zdroje pod čarou a ponechala jen finální seznam literatury, jedná se stále o poměrně rozsáhlý článek. Pevně ale věřím, že svým zaměřením, které jsem naznačila již v nadpise (který není oficiálním názvem té práce), přitáhne i přes rozsáhlost nejednoho čtenáře.

Značka [] V textu znamená, že přechozí úryvek (třeba hned úvodní věta druhého odstavce) je citace ozdrojovaná pod čarou, kterou jsem ale umazala, neboť na blogu nic jako citace pod čarou dost dobře nefunguje. 

Zároveň jsem zde asi nastartovala trend střídání náročných/dlouhých článků a oddechových článků s fotkami/kresbami/básněmi, takže hned můj další článek určitě bude opět v tomto duchu a nebude vás trápit dalším rozborem. :D Myslím ale, že by byla škoda čas od času do něčeho důleežitého nebo zajímavého nezabrousit opravdu do hloubky - ať už jsou to vlastní pocity, dojmy a zážitky, nebo jako v tomto případě pokus o interpretaci Divišovy básně.

Metalová koruna

Koruna je fascinující symbol moci a pýchy, který přitahuje pozornost jako naše oči přitahuje plamen. Věnovala jsem mu také již článek na předchozím blogu (přečíst si ho můžete ZDE), kde jsem ukázala pár fotografií rockových a metalových hvězd a jejich korun. Metalová komunita obzvlášť si totiž tento hříšný symbol velice oblíbila. Evokuje totiž nejen temnotu s hříchem spjatou, ale také moc, sílu a ambice, které jsou metalu vlastní, ale také jistou zvrácenost, nebo spíš "odvrácenost" v závislosti na tom, k čemu svou korunu využijete. 

Tento článek není jiný. Po předchozím monstrčlánku jsem se rozhodla vydat jen něco naprosto krátkého a odlehčujícího, kde vám nabídnu fotografie dalších mocných metalových korun, protože taková galerie mi přijde velice zajímavá.

Dark Epica lore: Abyss of Time + další lorařský DS srandy, aneb Babiš je všude

Děkuji všem za milé a podnětné komentáře u předchozích článků. Pokusím se psát, jak jen často to půjde, a samozřejmě vás navštěvovat, ale teď se školou to bude trošku horší. :)

Dnešní článek mám v hlavě už asi od 9. 10. a původně bylo v plánu jej vydat ještě ten den, ale pak jsem narazila na problémy, jak ho pojmout a asi třikrát ho přepsala a přemazala. Vtipné na tom je, že se nejedná ani o nijak náročný článek komentující dnešní politickou situaci, ani o dlouhé filozofování a komplikované úvahy o životě chrousta. Jde o článek hudební. A herní. A přitom ani tak moc ne... možná spíš komparativní, lorový, abych byla přesná. Ech... bude to na dlouho, ale snad mě pochopíte. 

Než se do tohoto hlubokého tématu plně ponořím, chci poděkovat Youtuberům jako Vaati, Hawkshaw a Jake the Ashen Hollow za úchvatné teorie a nevšední objevy, které posloužily jako oporné pilíře pro některé z následujících odstavců. 

K tématu.
Je mnoho her, filmů, knih, seriálů i povídek, jejichž světy a postavy mi přirostly k srdci víc než většina vlastního všedního života. Nechci reálný život nijak shazovat a vím, že existují lidé, kteří "útěk do fantazie nikdy nepochopí", ale mně přemýšlení nad nereálnými světy, a dokonce jejich vymýšlení, přišlo vždy přirozené.
Když pominu známou a hodně lidmi milovanou (mě nevyjímaje) srdcovku Harryho Pottera, nad tím vším příběhově vyniká jednoznačně hra, která je svým specifickým způsobem vyprávění už v herní komunitě proslavená. (Heh, vypráví totiž způsobem, že nevypráví... muhehehe.) Mám na mysli sérii Dark Souls. Možná pro někoho ta hra bude profláknutá spíše svou obtížností (git gut), možná ji někdo nezná vůbec. To nevadí. Nehodlám to tady pojmout jako "pro gaming" blog a ani tento článek tímto směrem nepovedu. Můj text je spíše úvahový a s trochou štěstí svou povahou zaujme i nezasvěcené čtenáře. Ovšem jelikož je tohle pro mě téma velice zajímavé, bude to i článek zasvěcující... Takže varuji rovnou, pokud někdo nechce být zasvěcen a zdlouhavým "vědomostem o hovně" se chce vyhnout, můžete s klidným srdcem přeskočit na poslední odstavec, kde na vás čekají jen návodné otázky, na které můžete v komentářích odpovědět, pokud budete chtít, a tím slušně předstírat, že jste to četli celé. :P 

Upozornění: ČLÁNEK JE DLOUHÝ!!!

My god has shown his sympathy for all the spirits lost...

 Děkuji všem, kdo mi u předchozího článku popřáli k narozeninám, potěšilo to :) 

This is my Confession

(Nebojte se, zbytek článku je psán česky, tohle je jen taková má frajeřinka)

Narozeninové mňouky

Říkala jsem si, že ten článek pojmenuji "narozeninové štěky", protože slovo "štěk" evokuje nějaké krátké úryvky nasázené za sebou, mnohdy i nekontextové, zkrátka něco, kde nemusíte psát román, a na shrnutí narozenin by mi tento formát přišel ideální. Jenomže pak jsem si uvědomila, že nejen mé narozeniny, ale i celý můj život provází spíše kočky, ale také že příliš stručně psát neumím, byť bych za to mnohdy byla vděčná, a tak mi nezbývá než vám zde prezentovat spíš táhlé kočičí mňouky. A k tomu samozřejmě fotky, nejsem sadista. 

Nezapomenutelná alba minulé dekády 2/2

Hudba není smyslem mého života, ale je jeho barvami, vůní, tvary, je jeho kořením i citem. Je náboženstvím, protože lidem poskytuje útěchu, zrovna tak jako se kvůli ní vedou dlouhé boje. Naštěstí většinou jen v komentářích, a to stylem "vy mrtki jak můžete poslouchat metal to řvaní?" Ale ona metalová základna taky dokáže vyslat do boje proti rapu, popu a hip hopu řady svých nevycválaných válečníků, kteří rozumu moc nepobrali. Pak do mezižánrových válek přimíchejte ještě krvelačné boje mezidobové, a o hudbě už se vám nikdy diskutovat chtít nebude. Ani já tady raději neotvírám vyloženě diskuzi, neprezentuji nic ale ani jako fakt; mé články o nezapomenutelných albech nejsou psány stylem "jen a pouze tohle stálo z minulé dekády za poslech, a kdo poslouchá něco jiného je dement", jsou to mé pohledy na uplynulých deset let. A když se s někým shodnu, budu jedině ráda.

2015

Měření teploty a jiná sexy opatření

Mohlo by se zdát, že se přidám k davu kritizujícímu hadrychiádu a jiná konečná řešení covidové otázky, ovšem byť nadšením z hadru přes pusu neřvu, mám jedno téma, které kritizuji ještě mnohem raději. Lidi. Ono je to takové vděčné téma, protože to, jak jsou lidi nepoužitelní, se prostě projevuje, ať vlezete, kam vlezete, obzvláště vděčná jsou pak zákoutí online světa - třeba takové temné údolí zvané Facebook. Existuje však ještě jedno na retardy bohatší místo. Zpravidla je to to místo, kde zrovna pracujete...

Nezapomenutelná alba minulé dekády... tedy aspoň pro mě :D 1/2

Tento článek jsem chtěla sepsat už někdy v lednu, ale možná je dobře, že jsem tak neučinila. Přece jen přesun na novou doménu znamená určitý nový start, a tak mi přijde vhodné zrovna zde zveřejnit takové větší ohlédnutí se za ohromnou dekádou metalové a rockové hudby 2010-2019. 

(rozděluji to do dvou článků, neboť i tak to bude dost dlouhé)

Moje cédéčková sbírka: John 5 - Songs for Sanity

 J:

John 5 (USA)

Bohužel se mi zatím nepoštěstilo Johna 5 vidět naživo, takže tento článek máte bez úvodní koncertové fotky - třeba ji časem doplním, pokud se mi poštěstí vidět naživo aspoň Roba Zombieho, když už ne Johna sólo, ale věřím, že pokud tady ta fotka z živáku nebude, mrtvičku z toho taky nikdo nedostane. 

Kresba: Zorlet Briar

Tento blog je z větší části archivem mých starých blogů z nedávno zrušené domény blog.cz, ale když už jsem si ho založila, přišlo by mi líto na něj ve výsledku nepřidávat nic nového. Začnu tedy zlehka. 

Už delší dobu se věnuji jednomu projektu, jedná se o kresby, v nichž se snažím spojit vzhled některé ze svých oblíbených zpěvaček se vzhledem nějaké zajímavé herní postavy. Je to projekt, který je tedy napůl kopírováním a napůl originální tvorbou, což je tak nějak ideální pro to, abych se na něm naučila pořádně kreslit. :D Potřebuji nějakou předlohu, kterou bych se nechala vést, ale zrovna tak potřebuji umět nad kresbou přemýšlet, protože do budoucna budu chtít určitě nakreslit své dračákové postavy - a jelikož ty existují jen v mé hlavě, bude potřeba té improvizace bez obkreslování opravdu hodně. Ale to jsou hodně vzdálené vyhlídky, nyní jsem v období tréninku. 

Na starém blogu už jsem zveřejnila tři taková spojení (jedno ve dvou verzích) zpěvačky/postavy, která jsem převedla i sem na nový blog, a jsou to Livriel (Liv Kristine + Auriel), Sylvone (Simone Simons + Sylvanas) a Prismy 1 a 2 (Amy Lee + Priscila). Teď konečně po měsících přerušované práce (neboť jsem lempl) prezentuji Zorlet - Zoru Cock z Blackbriar a Scarlet Briar z Guild Wars 2.