Báseň: Epilog

Vlastně ta báseň ani pořádné jméno nemá. Mám pro ni vymyšleno jedno epické - a to je prostě "S". Pouhé písmeno S. Víc bych k názvu nedodávala, mohlo by to zkazit to kouzlo... ale asi jenom pro mě, protože většina si to s ničím konkrétním nespojí. Ať už to bude číst kdokoliv a ať už v tom uvidíte cokoliv, budu ráda za přečtení a reakce; zbytek básní si můžete přečíst: ZDE.

Epilog totiž nemůže být jen tak sám o sobě, a tak je tahle báseň poslední básní z jedné... ani ne sbírky, ale takového menšího cyklu básniček, který jsem psala teď o prázdninách. A přemýšlěla o něm asi rok. :D

Tak snad se budou líbit. Zde je ukázka: Epilog

Slunce nepolíbí
nikdy líce mé
každý něco slíbí
a pak si ruce mne

Víckrát už se nevrátím
pod hladinou je klid
jen ať jméno ztratím
Nic po mně nemusí zbýt

V bublině snů
tam v zapomnění
lehce vznáším se

V oceánu dnů
čas znamená snění
svět se zatřese

až budu chtít.

Slunce nerozrazí
mé barikády vod
hloubka tělo mrazí
toť mé podstaty zrod

Ve stínu zapomnění
v legendách zůstávám
svět se rychle mění
těžko ho poznávám.

Jako koráb
s černými plachtami
i já děsím v mořích

Každý je rád
když vyhne se mi
a trestu za svůj hřích

Snad jen má přítomnost je vyhnala
jsou to otroci instinktů
zvířat, co nic lepšího neznala.

Kresba: Prismy remake 2019

Spojení Amy a Priscilly se mi hodně zalíbilo, takže pokud někdy někdo z vás bude skládat rockový muzikál Dark Souls, víte, koho máte obsadit do té nejvíc sexy role. Ale teď vážně. Před asi dvěma lety jsem se o tohle spojení pokusila poprvé - to můžete najít v posledním nemástrovském článku - ale nedalo mi to a zkusila jsem ještě detailnější verzi, protože ten obličej se mi na přechozí kresbě hodně nepovedl.

A tak můj druhý pokus obnáší zatím jenom obličej, opravdu jenom vznášející se obličej s krkem, který je posetý dračími šupinami. Nějakého většího předělání i s tělem se třeba dočkáte časem. :D

Masters of Rock 2019: 4. den NEDĚLE

Upřímně, jak předchozí dny byly úžasné, v neděli už nás nezajímal vůbec nikdo - jako jo, vím, že tam byly megahvězdy Steel Panther, ale hudba úplně pro nás to není. Kdyby záleželo jenom na mně a Vlčákovi, sbalíme se a mažeme asi hned dopoledne zpátky, ale zbytek party se rozhodl, že chce vidět první tři skupiny, a tak jsme vstávali někdy kolem půl osmé (poté, co jsme šli spát asi ve tři), jen abychom stihli ten správný vlak. Hahá, nakonec, když jsme ve spěchu vyráželi, jsme zjistili, že zbytek se teprve probírá. Tak jsme jeli hezky sami. Mártymu s Rolni frnknul vlak před nosem a my tedy jen doufali, že Symfobia bude opravdu tak dobrá, jak o ní Robin zasněně básnil.
Docela mě sralo zjištění, že zatímco nás vyhnali takhle debilně vlakem, sami si tam pak přifrčeli autem. To je kolegialita, co? Sobci.

Kresba: Prismy

Tohle je počin asi ještě z roku 2017, ale tehdy už jsem si nenašla chuť ani čas to sem přidat, a tak Prismy vkládám do pomyslného archivu svých kreseb až nyní. Má své rezervy, není dokonalá, ale jako u jejích předchůdkyň Livriel a Sylvone mě nadchl ten nápad. Myslím, že se Prismy dočká remaku.

Proč jméno Prismy? Není to z kresby asi moc dobře patrné, ale mělo jít o spojení Amy (Lee) z Evanescence a Priscilly z Dark Souls.