Metalová pacička: října 2018

neděle 21. října 2018

Báseň: Ciri

Jaká jsou křídla ztráty?

Bílé chomáče smutku
mizící ve vzpomínkách,
láska, co už se nevrátí,
lesklé perly z dobrých skutků
drtí moje plíce na prach.
Sníh se lepí na mé paty.
Ten sterilní svět je zpátky,
prázdné místo bez útěchy,
co pohlcuje tvoje oči
a váže srdce do oprátky,
to prázdné je a bez potěchy
a do propasti rádo skočí.
Zůstávají cáry látky
jako stopy po depresi.
Rvu vše, čeho se nedotýkáš.
Tvá krása mizí v chladné noci.
Ach, proč už tu se mnou nejsi?
Snad už se někde mnohem líp máš,
avšak není v mojí moci
zastavit slzy a ničivé třesy.

Jsi přízrak minulosti.

Ještě včera tvůj dech nás hřál.
Tvůj život byl spojen s tím mým.
Bílý samet, bílé kosti.
Osud nám nikdy nepřál.
A bílé šaty nosí jen splín,
co plní nás dosytosti.
Sbírám zbytky svojí víry.
Vždycky jsem tě milovala
a moc budeš mi chybět,
...

Cirísek se Sefírkou

Kočky josu zvláštní zvířata. Tyhle dvě se poslední rok nemohly vystát - a přitom spolu předtím rok žily. Pravda, to soužití bylo hdoně těžké. Cirinátor byl neuvěřitelný poděs. Nejživější koťátko, jaké jsem kdy poznala, které chvíli neposedělo, a co se hnulo, to se stalo hračkou. O Vánocích nám shodila vánoční stromek, velice aktivně přispívala při sestavování mého počítače (svými chlupy) a byla to asi jediná kočička, které nebyl problém podstrčit antibiotika, protože prostě a jednoduše sežrala, na co přišla. Zbytky KFC a tavený sýr byly oblíbenými specialitami. No a my vždycky ze srandy dávali Sefírušce Ciri za vzor. "Podívej se, jak hezky Ciri papá, ta se nevofrňuje nad vším, co jí naservírujeme." A zrovna tak Ciri naprosto vzorově mňoukala - na rozdíl od Sefírky, která většinou vrká. Kdyby nám chudák Sefírka rozuměla, musela by Ciri nesnášet o to víc. Už teď z ní byla trochu mimo prootže najednou nebyla paní bytu a nejenže se musela dělit s nějakým kotětem, ale ještě mu musela ustupovat. Sefírka si kvůli Cirískovi přestala úplně hrát. Vpomínám si, jak jsme si museli s oběma hrát současně rozděleni dvěma zavřenými dveřmi, aby se Ciri věnovala jen své hračce a nevrhala se po té Sefírčině, a ta si tak mohla v klidu hrát. Řekla bych, že v ten moment Sefírka dospěla. Sice začala víc trucovat, ale taky se o koťátko hodně starala, Ciri čistila a nechávala jí vždy kus svojí porce. Když jsme se ovšem se Sefírkou odstěhovaly a s Ciri se setkaly zase asi po půl roce, veškerá soudržnost byla tatam. Syčely na sebe, jako by se viděly poprvé. Říkaly jsme si, že na sebe možná zapomněly a opravdu si přijdou cizí. Nebo Sefírka prostě už čekala, že se toho uzurpátora navždy zbavila a my je svedli zase dohromady. Bylo by to určitě možné. Ale poslední dobou si říkám, že možná už tehdy byla Ciri něčím prolezlá - nějakou nemocí nebo já nevím, na co umřela... ale napadlo mě, že možná proto na ni Sefírka taky syčela. Že nechtěla, aby se k ní přiblížil někdo, z koho buďto vycítila nemoc, nebo jehož pach kvůli nemoci nepoznala. Těžko říct. To už nezjistíme. Ale vím, že spolu měly i krásné momenty a ty se mi naštětsí podařilo zvěčnit na fotkách, tak je sem v rámci vzpomínání na Ciri taky přidám. :)