Válka supů: Savilda IV (2 měsíce po válce)

"My už jsme se ti představili dva, ty ses nám stále nepředstavila," vypálil ze sebe Leo. "A nikdo tě ani nezná. Ptali jsme se na tebe předáka, ale vůbec netušil, co jsi zač. Prý tě viděl poprvé."

"Já jsem ve vesnici docela krátce," řekla tiše Savilda. "Jmenuju se Salvície," dořekla nakonec. Ani nevěděla, proč jim řekla své původní mortikalské jméno, ale přišlo jí to tak správné. Asi ještě jednou chtěla slyšet, jak ji tak někdo oslovuje, a u lidí, které znovu už neuvidí, to bylo stejně jedno.

"To asi nebudeš ani ze Sagedaru, že ano?" ozval se někdo tichým, ale silným hlasem. Otočila se za ním. Na chodbě už stáli jen tři muži: ten starší nemocný, pak ten, co špatně mluvil, a nakonec… zalapala po dechu… přišel se na ni přece jen podívat. Tvářil se pobaveně, ale zároveň překvapeně, a když na něj pohlédla, až přehnaně zvedl obočí. Sama se na něj dívala, jako by se před ní právě zjevilo všech pět bohů. Chtěla by se na něj dívat navždy.

Válka supů: Savilda III (2 měsíce po válce)

Když Mortikala vyhlásila válku, Savilda cítila malý lezavý strach, ale věřila pevně ve vítězství. Teď se jí ty pocity až podivně živě vracely. Čekal ji osobní boj. Třásla se strachy jako nikdy, ani když armáda Spojenců přitáhla před brány Hřbitníku a ona musela narychlo zmizet, necítila takový děs jako nyní. A přesto stále věřila ve vítězství.

Celé město bude na zábavě u Kladiva, aby se každý mohl vnitřně vyrovnat s koncem války, aby každý přijal, že je zase čas oslavovat, a hlavně aby se rozloučili s hrdinným merským obchodníkem, který vyrazí zjistit, jaká panuje situace ve vedlejším království. Byl to ideální večer, aby se vykradla ze statku a proklouzla do kravína.

Válka supů: Savilda II (2 měsíce po válce)

"Jo, holka, prej onemocněli," stěžovala si statkářka, když podávala Savildě ohromný hrnec s omáčkou. "Houby onemocněli, včera se všichni zlískali s Hejnočkou. A dneska ta rozlučka nebude o nic lepší. Ten chlap možná vozí informace, ale zrovna tak vozí samé neštěstí. A pančovaný chlast. Ani Anežka neví, co v tom pití vlastně bylo. No co když to byl nějaký jed? Nebo Hejnočkovi schválně nějaký dobrák střelil cosi zkaženého?"

Válka supů: Savilda I (2 měsíce po válce)

"A představte si, milé děti, že ta hrstka anarchistů rozšířila po válce výrazně své řady. Tedy, dává to smysl, že ano? Král je úplný idiot - no co, teď už to říct můžu, když ho stejně každou chvíli svrhnou. Dokud spojenci nepřišli s tou tajemnou zbraní, nevěděl si rady, a prý dokonce nechal padnout hlavní město. Ale tomu zase nevěřím. Toho bohdá nebude, aby Quamos padl. Však uvidíte, pozítří se tam hned ráno vypravím a až se vrátím, všem vám povyprávím o magickém rudém městě, o alchymistické metropoli, jak se skví po válce v celé své kráse. Král možná selhal, ale Quamos je pevnost, nesmrtelná metropole, která tu bude ještě i pro vaše děti a děti vašich dětí."

Kreuz

1.

Víš... ono je možný, že už je mrtvá.

Ten nadpis... vlastně je to citace z komentáře Magicmaxe u mého předchozího článku. Což byla taková trochu drsnější a brutálnější báseň, ve které jsem psala, že chci zabít a nelitovat... a že chci vztáhnout ruku na svůj život a nelitovat. Jenomže to nejde. Normální člověk, který má pro co žít, by vždycky aspoň na zlomek vteřiny litoval. Že už nespatří rodiče, své přátele, že se o něj budou bát kolegové v práci a spolužáci ve škole, dokud se nezjistí, co se vlastně stalo. Vždycky by to někomu přidělalo starosti a práci. A to jsou věci, které by mně byly líto. Takže žiju, žiju dál. A ani ne nijak sklíčeně a proti své vůli, vlastně se mi teď zase daří docela dobře. Ale prošla jsem si velmi zajímavým obdobím, které vám tu zkusím alespoň v náznacích nastínit. A i když ty náznaky budou kolikrát dost konkrétní, věřte mi, že za vším je toho mnohem, mnohem víc, ale něco prostě prsty napsat nedokážou, slova nezformují a mysl nedefinuje.

Básně - čtvrtá sbírka 2018, část 2. LÉTO I + LÉTO II

>>PŘEDEŠLÝ DÍL: ZIMA + JARO<<

ROZCESTNÍK BÁSNÍ: PŘEHLED VŠECH SBÍREK

LÉTO I: RÁZINDŽÍ

Jaký je to pocit, ty ztracená krásná dívko,
ignorovat svět, kterým denně procházíš?
Sama se dost nesnažíš,
jen prázdná místa nacházíš
a divíš se, proč konec je tak blízko.
Nevíš nic.