↓↓Nové příspěvky přibývají v rubrice METALOVÁ PACIČKA, všechny ostatní rubriky jsou archivem starých blogů z blog.cz ↓↓

sobota 31. prosince 2016

Der Weg ist nie das Ziel, nur ihn allein hab ich erreicht...

...aneb šťastný nový rok 2017!
Za okny je tma a mlha, viditelnost je tak tragická, že nevidím jediný záblesk ohňostroje... no možná je to také tím, že to, co tady venku bouchá, nejsou ohňostroje, ale jen petardy... nebo taky ne a vypukla nám třetí světová, která se chytře maskuje za zvuky každoročního silvestrovského pozdvižení... Protože to je přesně to, co každá válka potřebuje. Vypuknout tajně.

úterý 20. prosince 2016

Design pro Pythonissu

Posledně, když jsem "odumřela", bylo to asi na dva týdny a hrozně jsem se omlouvala, že to bylo fakt šíleně dlouho... a teď je to kolik? Měsíc? Mé odumírání se zhoršuje. Naštěstí existuje velice jednoduché vysvětlení: Co bych to byla za nekromanta, kdybych nepodstoupila čas od času nějaké to oživeníčko...? Nějaké resurrection by erection... No dobrá, to ten pravý důvod asi nebude, neboť mé nekromantské schopnosti se vztahují jen a pouze na Guild Wars, takže... za to může design. Ano, design, to je zlo! Ale ne ten pro Pythonissu, jak jej inzeruji v nadpisu, nýbrž pro mě. Plánovala jsem velkolepý comeback s novým zimním designem, ale jak vidíte, jaksi tu k žádné změně nedošlo. Proč? To je prosté jako napsat správně "samozřejmě" (a ano, stejně jako "bizarní" se to vskutku píše bez "d"). Když jsem tvořila své předchozí veledíla Bloodstone a Rising Flames, nechala jsem se velice volně inspirovat právě GW (čtěte: vyčořila jsem, co se dalo, a vše stvořila ze screenshotů), konkrétně novými zónami: rudým Bloodstone Fenem, kde i obloha je zbarvená dočervena a ve vzduchu levitují útržky rubínových skal, a ohnivým Ember Bayem z epizody Rising Flames, kde země je proměněná v uhel, skálami protéká láva a nad tím vším se tyčí sopka s několika vytesanými lebkami... No nezapracujte to do designu! Teď do GW přibyla nová zóna, tématická, zimní. Bitterfrost Frontier. A já v ní viděla potenciál stát se hlavním tématem mého zimního designu zde. Ale... zatímco Bloodstone a Ember byly zóny nabité zajímavými útvary k prasknutí, Bitterfrost je jen... pustina. Zasněžené nic. Nepracuje se s tím úplně tak dobře, jak bych chtěla. Respektive nedá se s tím pracovat vůbec, protože ta zóna je nejen nesmírně nudná a prázdná, ale hlavně otravná, a tak mě přešla chuť s ní jakkoliv pracovat. Tudíž jsem se našatvala na celý svět a pozbyla chuti vrátit se na blog, protože, ano, stále nemám svůj zimní design.

Nicméně se stalo hodně věcí, o kterých bych psát vážně chtěla. Nemyslím si, že bych sem do Vánoc přidala úplně vše, co bych ráda, ale tímto vám dávám na vědomí, že se opět pokouším o návrat. Nicméně neslibuji, že se s vámi třeba za dva týdny opět na nějakou delší dobu neodloučím. Ostatně, čeká mě zkouškové.

Ale konečně sakra k nadpisu... Chtěla jsem se na blog vrátit s designem, a tak se vracím s designem. Jen ne tedy pro mě, nýbrž mým prvním designem na zakázku. Tedy, on není úplně první, ale je provní po šíleně dlouhé době. A kupodivu má i úspěch. Nastavený si ho můžete nyní prohlédnout už u majitelky Pythonissy a v celém článku sem přidám náhledy.
Pro Pytho byla radost pracovat. Sice zadání byl docela oříšek, ale zase mě to vcelku bavilo, když už jsem dostala nápad. Byla to zajímavá výzva zapracovat do takové trochu fantasy tématiky reálné fotky samotné Pythonissy, a to k tomu ještě zajímavě kontrastní: jedna smutná, druhá veselá.

pondělí 19. prosince 2016

Albus Potter a vzestup černé magie - kapitola 4, část 2.

 Kapitola IV. Bitva 2/2

Přímo před něj a Malfoye se postavila drobná Esra, kterou se podařilo všem přehlédnout. Stála tam s rozzuřeným obličejem a hůlkou napřaženou a zlostně cosi štěkala na omráčeného Eatona. Albus ale neměl čas, aby identifikoval její slova nebo jí poděkoval, protože Eatonův parťák se rozhodl, že vyšle hned další kouzlo.

neděle 18. prosince 2016

Albus Potter a vzestup černé magie - kapitola 4, část 1.

Kapitola IV. Bitva

Následujícího dne všichni tři při vyučování usínali. Ani bohatá snídaně, se kterou si domácí skřítci vyhráli, je nedokázala probrat, a tak jim nezbylo než zamířit do sklepení na první hodinu lektvarů v polospánku s myšlenkami na všechny možné povzbuzující dryáky a životabudiče, které Křiklan bezpochyby umí připravit. Nic takového ale neprobírali, naopak ze všech možných výparů se jim jedině víc otupovala hlava. Až když Scorpius doopravdy vedle Albuse zachrápal, zjistil Křiklan, že Esra v lavici před nimi vlastně míchá celou dobu špatný lektvar – a místo přebarvovacího lektvaru na straně pět se pustila do oslabujícího lektvaru na straně sedm.

pátek 16. prosince 2016

Albus Potter a vzestup černé magie - kapitola 3, část 3.

Kapitola III: Rozhovory s krví 3/3

Albus přesvědčil s mírnými obtížemi madam Pomfreyovou, aby ho už k večeru z ošetřovny propustila. To se neobešlo bez jejích protestů, z nichž Albuse obzvlášť popudila poznámka, že když je to Potter, měl by u ní zůstat ještě aspoň přes noc na pozorování, jako kdyby snad jeho jméno značilo nějakou dědičnou chorobu. 

čtvrtek 15. prosince 2016

Albus Potter a vzestup černé magie - kapitola 3, část 2.

 Tato část a všechny následující jsou dopisovány průběžně v letech 2017-2021, od původních pasáží se stylově možná v něčem liší, rozhodně došlo k mírné změně záměru s hlavní zápletkou, která mi po těch letech začala připadat hloupá. Jelikož ale nechci začínat nanovo a stará povídka mi přirostla k srdci, rozhodla jsem se v ní pokračovat a staré kapitoly neměnit, jen trochu jinam směřovat původní vyznění. 

Kapitola III: Rozhovory s krví 2/3

středa 14. prosince 2016

Albus Potter a vzestup černé magie - kapitola 3, část 1.

Po delší době jsem měla docela problém chytnout tu správnou psací slinu, a taks i myslím, že tato část je psaná v trochu jiném, o něco rozvláčnějším duchu. Snad to nebude moc na škodu.
Pokračování se připravuje.

Kapitola III. Rozhovory s krví 1/3

čtvrtek 1. prosince 2016

Moje cédéčková sbírka: Gravity Kills - Superstarved

Gravity Kills (Anglie)

Od chvíle, co jsem se do vás snažila nahustit sympatické Good Girl Maggie, elegantní mix mezi Evanescence a Halestorm, uplynula už nějaká doba, a tak je na čase v mé sbírce pokročit. Tímto článkem tedy zakončím "Géčko", ale nebojte, můžete se těšit na "Háčko" a celý zbytek abecedy... Věřím, že jste nadšení.
Aby to ale nebylo takové monotónní... Zase nějaká zpěvačka, já ji zase přirovnám k Amy Lee, o hudbě opět napíšu, že je to mix mezi gothic a symphonic... No, tentokrát nikoliv. Gravity Kills jsou docela unikát v mé sbírce.

A tentokrát rovněž potupně přiznávám, že nemám ani fotku z koncertu ani žádný jiný bližší zážitek s touto grupou, neboť jsem je naživo dosud neviděla... ani nevím, zda někdy v ČR byli. Vlastně o nic celkově nic moc nevím, čímž jsou rozhodně v mé sbírce taky unikátní.

úterý 29. listopadu 2016

Dort, který měl vypadat nebezpečně

On ten název zní možná trochu víc filozoficky, než by měl, ale pravda je taková, že se zde žádné úvahy o nebezpečných dortech nedočkáte. Což mi teda mimochodem připomíná, že před pár lety jsem viděla docela zajímavou amatérskou parodii (existují vůbec profi parodie?) na Harryho Pottera, ve které Snape učil obranu proti jahodovým dortům. Voldemort a spol asi budou muset přejít na oříškové, vanilkové či čokoládové.

Zpět k tématu. O víkendu jsme slavili mamky narozky a ke každé správné oslavě patří dort. Problém je, že já a mamka jsme takový náš rodinný dortařský tým... a na tuhle akci mi jaksi týmový parťák logicky chyběl. Takže zatímco zbytek našeho milovaného rodinného jádra dostává "eňo ňůňo" výtvory, Valide se musela spokojit s tím, co jsem jí přichystala já sama. A ne, nepodivujte se nad výrazem "Valide", to je na dlouhé vyprávění, ve kterém bych se jen zamotala.

Měla jsem spolužačku, co svojí mamce říkala "Žába", by mě zajímalo, jak to vzniklo, ale to už se asi nikdy nedozvím.

pátek 25. listopadu 2016

Jo jo, je to v pořádku ...

Ani jsem si málem nevšimla, že se můj článek s "žebříčkem krásy" dostal na hlavní stránku blogu. Mimochodem má to nějaké pojmenování? Něco jako "Článek týdne" či "Hovadina hodná vystavování"?
A to jsem chtěla zveřejnit článek o tom, jak jsou tam stále samé ptákoviny ... asi ho egoisticky smažu a nebudu svůj článek ponižovat. Nemám to zapotřebí, pár lidí to zvládlo místo mě. :D

středa 23. listopadu 2016

Báseň: Neprogramovaná zběsilá smrt

Sedím si takhle na Fyziologii buňky ... a kupodivu dávám i pozor, neboť třeba na rozdíl od Biochemie, při které vznikla má předchozí báseň, mám Fyziologii buňky opravdu ráda. Je to jeden z nejzajímavějších předmětů, na který jsem kdy chodila - dost možná to bude přednášejícím, který rád každou věc obohacuje o své historky, historické pokusy a omyly, původní domněnky ... a celé je to takové propojené s dějinami vědy, což si moc užívám. Mimochodem, chodím na PřF UK v Praze, kdyby to někoho zajímalo ... a vzhledem k tomu, že už se tu spekulovalo, zda jsem z nějaké biologie v Brně, tak mi přijde vhodné to uvést. O svém oboru mám taky v plánu napsat zajímavý článek, velmi výživný, ale to až někdy jindy ...

Neprogramovaná zběsilá smrt

Vytrhnout srdce.

Oni lhali, že to nebolí
že rána se zahojí
jen musím trhnout prudce.
Pevně sevřít v ruce
A že žádný bol mě neskolí
Jsem z těch, co se nebojí.
Teď jen vzpomínám trpce.

Jsem jen stín.

Prorostlý životem i smrtí
Místo těla halda sutin
Nevěřím tomu, co už vím.
Necítím radost ani splín
Bez srdce nejsme ani krutí
Jsme jen nic a spousta dutin
zaplavené mokem krvavým.

Prorostlí hněvem zoufalým.




Je krátká, ale vystihuje přesně to, co měla.

A teď k té Fyziologii. Ne, nenapsala jsem tuto básničku při hodině, na to mě ta přednáška až moc bavila, ale ve chvíli, kdy jsme rozebírali rozdíl mezi "nekrózou" a "apoptózou" mi vnukla nápad, vdechla mi do psaní takovou zvláštní náladu, že jsem ji musela využít ... včetně nadpisu, to je totiž definice nekrózy podle našeho přednášejícího.
Inspiraci jsem však nečerpala primárně z nekrózy, ale z obalu jednoho alba. Jmenuje se "Heartcore", a právě v ten den, kdy jsem ráno hltala každé slovo o nekróze, na mě na FB vyskočilo upozornění, že jedna z mých nejoblíbenějších českých metalových skupin - Tezaura - vydává EP s takovýmto krásným přebalem.



Občas se mi stává, že mě nějaký zvuk, výjev, obraz, popis něčeho ... zkrátka cokoliv ... přinutí k vlastní tvorbě.
Všímám si, že čím dál častěji mé básně ovlivňuje něco jiného, než jen má aktuální nálada a pocity, ze kterých se chci vypsat. Ráda zpracovávám, jak na mě působí cokoliv jiného, než to, co cítím ... Jaksi mi mé pocity přijdou nezajímavé. Momentálně jsem maximálně tak celá paf z nových koček. :D

Mimochodem, o Tezauře jsem psala taky krátký doporučující článek na svém vedlejším blogu, tak kdo by měl chuť si poslechnout český neo gothic metal, můžete zajít SEM.

pondělí 21. listopadu 2016

Zireael von Hotzendrof

Nakonec jsem "odumřela" na mnohem delší dobu, než bylo v plánu. Prodloužila jsem si to zhruba o týden a moc mě to mrzí. Výjimečně za to ani primárně nemohla škola, i když ano, ty úkoly z organické chemie jsou stále ohavně vyčerpávající, a ano, zápočet z anorganické chemie byl - cituji Jacka Sparrowa - hnus zrůdnost a ohavnost. Ovšem tentokrát za to mohlo především opravdu něco jiného, něco malého bílého a chlupatého.

Minulé pondělí, tedy před týdnem, jsem našla cestou z nákupu u popelnic zubožené malé bílé kotě. Zoufale mňoukalo, bylo vychrtlé a příliš malinké na to, aby přežilo krutou zimu venku. Asi další nevhodný dárek.

sobota 12. listopadu 2016

Versus Harry Potter

V hlavě mi zní už delší dobu píseň "Versus" od Moonspell, a tak jsem ji musela propašovat elegantně alespoň do názvu článku. Nicméně protentokrát to má i smysl. Už několikrát jsem se zamýšlela nad rozdíly slovenských a českých překladů Harryho Pottera, nebo ještě lépe řečeno nad tím, který je lepší. Zcela srabácky jsem dospěla k názoru, že slovenský překlad je lepší pro Slováky a český pro Čechy, nicméně stejně bych to tu chtěla nějak víc rozebrat.

pátek 11. listopadu 2016

Vzestup černé magie - kdo je kdo

Mám pocit, že někteří mí čtenáři nemají ponětí, co jsou zač postavy, které se mi objevují v povídce. Pravděpodobně proto, že nečetli epilog sedmé knihy, nebo možná nečetli knihy vůbec. Nechci nikoho od čtení odradit tím, že bych tam jen tak šoupla někoho, aniž bych ho více představila, nicméně je pravda, že u postav, které jsem přejala od Rowlingové z knížek, jsem tomu tolik času nevěnovala. Takže rychlé představení postav z epilogu :

středa 9. listopadu 2016

Doporučuji český energický neo gothic honosící se jménem "Tezaura"

Tezaura je zajímavá tím, že je zatím jedinou skupinou, z celé této mé série, kterou jsem viděla naživo. A ještě zajímavější je snad tím, že mi tehdy přišla naprosto, ale naprosto zoufalá. A přesto ji zde doporučuji. 
Skupinu jsem viděla v roce 2014 na Made of Metal, kde si nějaká načančaná blondýnka ve světle růžové sukýnce a uječeným hlasem hopkala po pódiu a snažila se vypadat jako roztomilá emo gothic metalistka... či co... asi jsem její záměr nepochopila. Pohled strašný a hudba nezajímavá.
A přesto, přesto je zde doporučuji... Tak proč? Co se změnilo?

pondělí 7. listopadu 2016

Moje cédéčková sbírka: Good Girl Maggie se stejnojmenným albem

Už je zase tady... ne Hitler, ale můj starý design Rising Flames... a cédéčková sbírka k tomu.

Good Girl Maggie (Polsko)


Good Girl Maggie na Masters of Rock 2013
Fotka není sice nijak dokonalá, ale je to má první vzpomínka na ně.

neděle 6. listopadu 2016

Doporučuji démonické "Bliss in the Abyss" - heavy neo gothic symphonic a pár dalších přívlastků

Skupinu "Bliss in the Abyss" znám asi jenom dva měsíce. Možná je brzy, abych na ně napsala nějaký doporučující článek, protože do něj asi nevložím to, co do článků o skupinách, se kterými jsem už třeba roky .. Nicméně když něco doporučuji, nejspíš je stejně nejdůležitější první dojem, a tak přesně ten tady odprezentuji...

EDIT 2020: Po skupině se slehla zem. Zmizela všechna její official videa na internetu, zmizela stránka na facebooku. Sama zpěvačka Maria na svém FB profilu nemá ani známku toho, že by v nějaké takové skupině kdy byla. Netuším, co se mezi členy stalo, ale BITA nyní existuje jen v našich vzpomínkách.

pátek 4. listopadu 2016

HP8: Albus Potter a vzestup černé magie - kapitola 2, část 3.

Kapitola II. Zařazování podle představ 3/3

"Tak to teda ne!" Teď to byl ovšem James, kdo začal protestovat, a Rose s několika spolužáky se k němu velmi hlasitě přidala. Přehlušili dokonce bouřlivý potlesk Mrzimoru, kteří očividně vnímali Pottera jako kompenzaci za Malfoye.
"Ten Klobouk je rozbitý!" zavolal James a několik studentů jeho tvrzení potvrdilo souhlasným zamručením. "Evidentně stárne, neví, co dělá!"

čtvrtek 3. listopadu 2016

Na konci tunelu není světlo, ale sekreční žlázky, které toho ubožáka rozloží ...

To není žádné filosofické moudro, jen jsme na Morfologii rostlin rozebírali mechanismus lapání kořisti masožravýma rostlinama. Koukali jsme i na takové vtipné video, které mělo zachycovat průběh trávení kořišti, ale ... Většina videa byla vlastně jen o tom, jak ten člověk vzal ploštici pinzetou, strčil 'do kytky', nedošlo k podráždění, ploštice utekla, chytil ji znovu, znovu ji vnutil kytce, ploštice znovu utekla, a takhle asi pětkrát, než tu nebohou ploštici rostlina chňapla, uvěznila a začala trávit. Chudák ploštice.

Vlastně tímhle článkem ani nechci navázat na předchozí 'školní článek'. Hlášek by bylo dost, ale dneska přicházím spíš s pár organizačními záležitostmi. Asi ze všeho nejdřív bych se vážně chtěla omluvit za sníženou aktivitu a za to, že se to v nejbližší době nezlepší.
9.11. mám zápočet, první, vyčerpávající a jednoduše dementní, takže do tohoto data ode mě zázraky nečekejte. O víkendu 12.-13. to však nebude o moc lepší, neboť to jedu za rodiči, a mám v plánu si ten víkend s nimi užít bez blogu.

Nicméně to neznamená ani v nejmenším, že bych vyhlašovala hiatus nebo dávala blogu sbohem. Naopak přicházím s plánem, co tu bude dál ... a ne jenom tady.


HP8: Albus Potter a vzestup černé magie - kapitola 2, část 2.

Kapitola II. Zařazování podle představ 2/3
Kdyby byly námitky, připomínky... no takhle, dokud vám nebude má povídka připadat jako "My Immortal", tak snad snesu jakoukoliv kritiku. :D

Jak to bylo dlouhé, rozhodla jsem se rozdělit tuto část ještě na dvě části :D


Doporučuji celodívčí gruppu "Indica" - drsný finský pop-rock

Nemám ve zvyku poslouchat pop-rockové skupiny, pokud mě něčím vyloženě nezaujmou, nejsou něčím speciální a výrazné... a myslím si, že většina metalistů to má podobně. Přesto je zrovna Indica mezi metloši docela dost oblíbená. Já osobně si myslím, že za to může právě národnost. Klub Finofilů je postaven jednak na lásce k Finsku, jazyku a nezaměnitelné atmosféře země, ale také na metalu Nightwish, Korpiklánů a Apocalyptici... Abych to zjednodušila: Metalisti nechají jen málokterého finského interpreta bez povšimnutí.
A Indica rozhodně stojí za víc než jen povšimnutí.


neděle 30. října 2016

Doporučuji "ReVamp" - už dávno pohřbený, ale stále živý syrový projekt Floor Jansen

Přiznávám, že velkou fanynkou Floor jsem nikdy nebyla - ani v After Forever, a už vůbec ne v Nightwish. Vím sice, že i podle nejzatvrzelejších fandů Floor na novém Nightwisháckém albu nejede na sto procent, a vím, že Nightwish mají sklon napsat první album s novou zpěvačkou tak, že by nejlépe sedlo té původní, ale přesto jsem na Floor ve spojení s těmito titány symphonic metalu už určitým způsobem zanevřela. V mezidobí, kdy Floor skončila s After Forever a ještě nezačala s Nightwish, však založila úžasnou skupinu, svůj osobní projekt jménem ReVamp, který se ovšem bohužel nikdy neproslavil tolik, jak by si zasloužil. ReVamp je zatím jediný útvar, ve kterém mi hlas Floor přijde nejenom příjemný, ale vlastně úplně úžasný v kombinaci s ještě lepší hudbou.

Glycinato

Udělala jsem si IQ test ... naštěstí vyšel negativně.

V létě o zkouškovém jsem často přemýšlela o tom, co by mi na škole chybělo nejvíc, kdybych to nezvládla. Nebědovala jsem, co bych dělala, kam bych se vrtla, co bych si se sebou počala - nějaká cesta by se otevřela vždycky - ale spíš jsem přemýšlela, o co bych přišla a co by mi scházelo ... Dospěla jsem k názoru, že nic. Vyčerpávající a otravná praktika, stresující cvika, nudné přednášky, lavice a židle z nejtvrdšího možného dřeva, zbytečné domácí úkoly, ignorování počítačových technologií a lpění na osobním kontaktu, učení se periodické tabulky nazpaměť, nechávat se pochcat potkany, stížnosti, že škola nemá peníze, a zběsilé nákupy mikroskopů za miliony, které nikdo nevyužívá, protože se všichni bojí, že je rozbijou. Ne, nic z toho by mi nechybělo, ale až teď, když jsem se v říjnu vrátila do školy, mi došlo, že jsou věci, drobnosti, po kterých by se mi asi vážně přeci jen stýskalo.
Tak třeba nápis "Toto není výlevka" nad každým umyvadlem. Klub jménem "Chladič" v podzemí u mrazáků. Nebo staří nabubřelí profesoři dávající okatě najevo, jak je otravuje nás učit, vyprávějící historky, s kolika nositeli Nobelovy ceny měli tu čest večeřet (nebo spíš kolik nositelů Nobelovy ceny mělo tu čest večeřet s nimi). A to tónem dávajícím najevo, že je s každou přednáškou ochuzujeme o podobný zážitek. Dobrá, to nezní jako věc, po které by se normálním lidem stýskalo, ale faktem je, že mi to k té škole neodmyslitelně patří. Stejně jako trička s upraveným logem Supermana, tak aby tam místo S bylo Š, a nápisem "Škrkavky". Nebo hlášky typu "Ideální chemik by měl mít čtyři ruce. No ony by stačily tři, ale to by nebylo symetrické." Stýskalo by se mi po uctívání našich školních model Arabidopsis thaliana a Drosophila melanogaster ...

pátek 28. října 2016

Doporučuji "Dyonisis" - hypnotickou hudbu pro gothiky se zlomeným srdcem

... nebo aspoň tak se ještě před rokem Dyonisis prezentovali na oficiálních stránkách. Popravdě není moc skupin jako tato: Něžná a jemná hudba kombinující depresivní prvky gothic a doom metalu s folkem a klasickým rockem, nad kterou vyčnívají nadpozemské hlasy dvou zpěvaček Lou a Nel. Lou ovšem letos na jaře skupinu definitivně opustila, a tak se Dyonisis dost možná vrhnou jiným směrem ... kdo ví.


středa 26. října 2016

Moje cédéčková sbírka: Fairy - Vinterverv


Můj původní nadpis byl
FAIRY! Neohrožená melancholická víla smrti nesoucí na svých temných křídlech poselství konce světa ...
Který mi přijde výstižnější a ve všech ohledech vhodnější ... sám o sobě nejlépe popíše atmosféru poměrně zajímavé hudby, o které hodlám dnes psát. A přesto nakonec zvítězil můj trapný smysl pro řád a pořádek, a tak pokračuji jen ve "své sbírce cédéček".
Nicméně Fairy jsou uskupení, o kterém bych plná dojmů napsala i bez cédéčka. Relativně nedávno jsem měla tu příležitost je vidět naživo v jednom zaprděném pražském klubu EXIT-US, o jehož existenci jsem neměla ponětí, dokud mě tam nepozvala kámoška s tím, že má koncert. Ne, ona není z Fairy, je z Phoenix in Fire, což je taky úžasná skupina s potenciálem, ale zatím bohužel žádné album nevydala a zas tak moc naposlouchané je nemám... no, do Péčka času dost. *mrk mrk*
Fairy je výstižný název. Víla ... Neznám jejich první album, takže hodnotím podle tohoto novějšího, Vintervervu, a můj dojem je zatím takový, že skupina sází víc na tu melodickou část než na rockovou. Jsou asi tím nejměkčním a nejjemnějším, co zatím ve své sbírce mám (i když Lovelorn od Leave's Eyes je do určité míry konkurencí).


5.10. 2016 Exit-us, Praha

pondělí 24. října 2016

Doporučuji skupinu "Onyria" - symfonické Evanescence s temperamentem Itálie

Onyria je skupina, která se zformovala v Itálii v roce 2012. Sami sebe přirovnávají k Evanescence, Within Temptation a Nightwish a označují se za symphonic metalovou skupinu. Já mám z Onyrie dojmy však úplně jiné.


neděle 23. října 2016

Když hodnotím podle vzhledu ...

Nějak podezřele často teď narážím na články o tom, jak je příšerné, že lidi soudí ostatní podle vzhledu. Asi jsme čím dál víc povrchní a nebo vztahovační... prostě příšerní! Fuj.

Podle mě souzení "knihy podle obalu" k životu patří. Je přirozené, že si člověk řekne "Je, ten je hezký - je, ten je hnusný", a nemusí si k tomu domýšlet nic víc. Vidím zásadní rozdíl mezi "posuzováním" a "odsuzováním". A vím, že to není jen otázka krásy, ale i otázka stylu - jako metalistka bych mohla vyprávět... ale to teď řešit nechci, protože dneska mám tu potřebu zaseknout se prostě jen u krásy. Nebo spíš u toho, jak ji vnímám já. Šíleně moc lidí mi říká, že nedokážu ničí vzhled ohodnotit kladně (respektive říkají "Pro tebe je každý hnusný"). Neřekla bych, že je to pravda, ale na druhou stranu vím, že fakt nechodím po ulicích a s přiblbým úsměvem neříkám každému na potkání, jak je nádherný.

Shout Suffer 2016

Shout Suffer

Slyš mě.
Neb co křičím, jsou vzdychy země.
Co cítím je bolest světa.
Tak slyš mě.
Plaz se, prileť ke mně.
Z života bol a po něm veta.

Křičím já jména vaše.
Staří bratři padlí v boji.
Žádný nemá duši svoji.
Mrtví, co se probouzejí.
Mrtví, co mě neopustí.
Nač tak skleslí, moji hosti?

Povstaň! A bojuj tak jak dřív
Snad netoužíš najít klid?
Povstaň! A opusť mír,
ráj a naději na úsvit.

Vyslyš mě.
Neb co já žádám, oddanost je.
Po čem toužím, zajde se mnou.
Tak slyš mě.
Smrt se opakuje.
Umřít znovu a ještě jednou.

Trp! a s úsměvem jako kdysi
rozšiř řady padlých mých
Trp! a v hávu noční můry
jak ti shůry
mozek zbaven vzácných rýh.
Mozek propad duším zlým.

sobota 22. října 2016

Shadow of the Mad King u mě na blogu


Nastal podzim a s podzimem oslavy jednoho velice působivého svátku. Někteří z vás možná mají na mysli Halloween, takovou tu vtipnou tradici, při které se všechny holky převléknou za Harley Quinn, kluci za Jokera, a jdou chlastat ... totiž koledovat, jistě.
Ovšem tak tomu není. Byť Halloween je určitě úžasný, dokonalý a zajímavý, já, jakožto pravý Čech, slavím pouze Stín šíleného krále. Nebo možná "zastínění", aby to znělo více jako událost. Ovšem je to zastínění nás, naší mysli, našich životů, snů a tužeb šílenstvím a cukrem.
Svátek, při kterém každý Čech pronikne do svého nitra, vyhrábne z něj to nejdepresivnějí, a udělá si z toho ... srandu, řkeněme. Ano ano ...

Dobře. Kecám. Shadow of the Mad King je guildwarsovská obdoba Halloweenu, ovšem stylová, jak to jen jde. A jelikož jsem už několikrát psala, že zajímavé události v GW2 nemohu ponechat beze změny designu, dodržím to i v tomto případě. Nicméně tento zeleňoučký design je "festivalový", což znamená, že ho tu mám, dokud šílený král neodejde. Někdy začátkem listopadu sem opět šoupnu Rising Flames.

Doporučuji "Trillium" - symphonic metalový projekt Amandy Somerville

Tak, mám tu první přírůstek do rubriky "O skupinách", a první v rámci série "Doporučuji". On ten název zní hrozně hloupě, ale vlastně je trefný, neboť mi nejde o nic jiného, než tyto hudební skvosty vskutku doporučit.

První, po kom tedy sáhnu, jsou Trillium se zpěvačkou Amandou Somerville. Amandu možná někdo zná, neboť zpívala s Epicou, Kiskem a dalšími skupinami. Rozjela i svou trochu popovější sólo dráhu, a nakonec zakotvila u vlastního hudebního projektu Trillium, který se sice prezentuje ze všeho nejvíc jako "symphonic metal", ale minimálně na prvním albu se výrazně podepsaly všechny styly, kterými si Amanda prošla, a všechny skupiny, se kterými spolupracovala.

HP8: Albus Potter a vzestup černé magie - kapitola 2, část 1.

Začátek je hodně navazující na předchozí kapitolu, ale do té už jsem to rpotlačit nechtěla, neboť byla sama o sobě dost dlouhá.

Kapitola II. Zařazování podle představ 1/3

čtvrtek 20. října 2016

HP8: Albus Potter a vzestup černé magie - kapitola 1, část 2.

Kapitola I. Ta správná kolej 2/2


Veneno em minhas veias 2015

Veneno em minhas veias

Ta iluze tmy jsem já
A za mnou svět ztrácí svůj tvar.
Já přeu ti zmar!
Protože bez tebe snad nesmím dýchat.
Pecado, vše, vše jen pro tebe.
To vědomí zazebe.
A já, já nemohu se vzpírat.

Zodpovědný za skutečnost,
Za šílenství v minhas veias.
Cos stvořil, to už nepředěláš.
Tvou loutkou nikdy nebudu,
Ale pánem mého osudu
Je veneno em minhas veias.
A závislost na tvém jedu
Překonat nikdy nedovedu

Iluze tmy, toť krásný klam,
Ale v čem já žiju,to je světlo.
Všechno smetlo!
Zavřít oči před tou pravdou.
Pecado, vše, vše je má vina,
Ale ty jsi příčina.
A já už mám vůli slabou.

Zodpovědný za pád skály.
Solução é a lâmina fria
Posedlost se mi v žíly vryla.
Já navždy se ti odevzdám
Ale to "navždy" dlouho netrvá.
Protože zítra už budu někým jiným,
Tobě známým, sobě cizím.
Ten jed mi spálil všechny žíly.

12.10. 2016 ... under MoonSpell, under Satanae ...

Jestli jste měli někdy v životě pocit, že vás zavázali do pytle, hodili do sauny a píchli do vás nějaké zatraceně účinné drogy, po kterých je svět barevnější a temnější zároveň, a po kterých vám vše přijde dokonalé, že vás to donutí přemýšlet nad koupí hrozně nehezkých a obyčejných triček za 400Kč, pak si možná dokážete představit zlomek toho, co jsem prožívala. Zlomek.

Že v klubech je vždycky nehorázné vedro máme ozkoušené, a tak jsem přetrpěla cestu chladným městem v sukni, jen abych se pak neroztejkala při koncertě. Plán moc nevyšel, neboť v klubu asi pustili topení naplno - aby ti chudáčci metlošci v tom kotli nezmrzli - a samozřejmě tomu napomohl náš oblíbený sardinkový efekt.

Na předskokanech, hlavně na těch prvních, to však tak zlé nebylo. Většina lidí si nejistě postávala opodál, a tak vpředu byl výjimečně i nějaký snesitelný životní prostor. Zahajovali Eleine [ilajn], což je spolu s Myrath asi to nejlepší, co může orientální metal nabídnout.


středa 19. října 2016

Střepy života

Tak jsem zpátky, nemoc odezněla ... tedy trochu ... Stále to není úplně ideální, ale myslím si, že horečky jsou pryč. Kašel a silná rýma se mě drží dál, ale dnes už jsem po dlouhé době šla i do školy a přežila jsem. No, popravdě jsem tam celý den nevydržela, neboť se mi ráno na anorganice udělalo trochu zle. Ale to možná bude tím, že na nás ten dědek vybafl s nepříjemnou zprávou, že zápočet bude už 9.11. (což dává perfektní smysl, když zápočtový týden je v půlce prosince, ano, moc chytré, dědo). Čekají mě tedy dlouhé večery s periodickou tabulkou. Mým cílem je naučit se ji nazpaměť a lituji, že jsem s tím nezačala už na gymplu. Heh, vždycky, když se řekne "periodická tabulka", tak si vzpomenu na obrázek:

Výsledek obrázku pro periodic table tetris

úterý 18. října 2016

Redukční zóna 2015

Redukční zóna

Žhnu a stojím sama v stínu.
Tvou duši čas už kuje.
Tvé srdce kororduje
A já touhou po tvém těle hynu.

Náruč má tě navždy spálí.
Tvůj život se mým hrobem stal.
Tvůj lesk z mé bídy povstal
A tu bolest už nic neroztaví.

Má láska pecí ti vždy bude.
Tvé hříchy z tebe vypálím.
Očistcem tě provádím.
Na konci z tebe to dobré zbude.

Na konci tě té špíny zbavím
A až vyhasnu, ty přežiješ.
Já vím.

Stever - "Green" překlad a text



Článek o albu Idiot Savant, ze kterého tato píseň pochází
ZDE


1. Green

Building Manhattan was a gold streak of brilliance
Mrakodrap Manhattan byl zlatým bodem oslnivosti
Why should we see the greyness of skies?
Proč bychom měli vidět tu šeď nebes?
Leaving our haven for a few extra shillings
Opouštějíce naše útočiště pro pár šilinků navíc
The old "Brothers Grimm" comes to mind
vzpomínáme na staré "Bratry Grimmovi"
where the fisherman follows his wife
tam, kam rybář následuje svou ženu
So …. So asinine!
Tak ... tak hloupý!

Cramping inside me from my backseat position
Sžírají mě křeče tady vzadu v autě
like watching a top spin out of control
jako když sleduji otáčky, oc vymknou se kontrole
A criminal transported, an alien deported
Kriminálník převážen, mimozemšťan deportován
Is this how Alice felt falling down her rabbit hole
Takhle se cítila Alenka, když padala králičí norou
or the Billy Goat's Gruff when they came across the troll?
nebo Tři kozlíci, když narazili na trolla?

And I'm green.
A já jsem zelená.
Not with envy nor newness of life
Ne ze závisti nebo novostí života
No! I'm green!
Ne! Jsem zelená!
With the poison from having to eat what they're serving.
Otrávená tím, že musím jíst, co servírují.
I'm green cause I'm covered in slime.
Jsem zelená, neboť jsem pokrytá slizem.
I'm so green. It's so weird. I never asked them to ever come here.
Tak zelená. Je to tak divné. Nikdy jsem je nežádala, aby sem chodili.

Little War.
Malá válka.
Carosella translated. Wielding swords, it's their best kept secret.
Carosella přeložená. Ohánějící se meči, to je jejich nejlépe střežené tajemství.
In the royal private gardens combatants are jousting,
V soukromých královských zahradách se spolu utkávají bojovníci
throwing clay balls of perfume and the skunks are all running.
házejíce hliněné koule s parfémem a všihcni skunkové utíkají.
Mr. Denzel Wagonmaker, while you're flogging your horse
Pane Denzele Vozostrůjce, zatímco bičujete svého koně
Does their walking in circles make the rest the take to flight?
Pomůže jejich pochod v kruzích osttaním vzlétnout?
Could a toy soar from chains by centrifugal force
Může se hračka vznést z řetězů odstředivou silou
with steam-powered motors and bright, sparkling lights?
s parními motory a jasnými, jiskřivými světly?
But your fairground organ, it makes them so frightened
Ale tvůj pouťový flašinet je tolik děsí.

They're green.
Jsou zelení.
Not with envy nor neweness of life
Ne ze závisti ani novotou života
No, they're green.
Ne, jsou zelení.
With the poison from having to eat what you're serving.
Otrávení tím, že musí jíst, co servírujete
They're green 'cause they're covered in slime.
Jsou zelení, neboť jsou pokrytí slizem.
They're so green. It's so weird. They never asked you to ever come here. No. Green!
Jsou tak zelení, to jetak divné. Nikdy je neprosili, aby sem chodili. Ne, zelení!

Cracked hooves, no shoes and so severly spooked
Prasklá kopyta, žádné boty a tak hrozně v šoku
Can I loosen the rope that's strangling you?
Mohu uvolnit to lano, které tě dusí?
When I count to three, make a run for those trees.
Až napočítám do tří, uteč mezi ty stromy
This lesson in progression's cut off at its knees.
Tahle lekce v pokroku byla odříznuta v kolenou.
Their black has turned green 2x
Jejich černá se proměnila v zelenou.

They're green not with envy nor neweness of life.
Jsou zelení, ne ze závisti či novoty života
No, they're green with the poison from having to eat their own servings
Ne jsou zelení, otrávení tím, že musí jíst,c o si sami servírují
They're green from sleeping in their slime.
Jsou zelení, neboť spí ve vlastním slizu.
They're so green. It's their turn.
Jsou tak zelení. Teď jsou na řadě.
They are green with the fate they deserve.
Jsou zelení z osudu, který si zaslouží.
Now
Everyone is green 5x
Teď je každý zelený
Such a gold streak of brilliance 2x
Jaký to zlatý bod oslnivosti

HP8: Albus Potter a vzestup černé magie - kapitola 1, část 1.

Tak jsem se pustila znovu do psaní tohohle svého vlastního pokračování Harryho Pottera.
Rozjezd možná nebude úplně nejsvižnější, ale pokusím se zlepšovat, jak to půjde.

EDIT: Vím, že Cursed Child (Prokleté dítě) z roku 2016 je jakýsi nový canon, moje povídka na tuto knihu však zvysoka kašle. Zároveň kašle ale i na nějaké detaily z hlavní HP série - jako např. na stáří všech těch "nových" dětí. A tak se stalo, že Rose a James jsou stejně staří, zrovna tak jsou stejně staří Albus a Hugo, a Lily do Bradavic zbývá jeden rok, přestože epilog 7. knihy tvrdí něco jiného. Najde se určitě spousta nesrovnalostí, nehodlám ale svou fanfikci vydávat za monumentální stěžejní dílo, takže je to hádám jedno. 


Kauza Leave's Eyes - co se teda vlastně stalo

Původně jsem se chtěla pustit do recenze Fires in the North, ale na to bude času dost ... nejdřív potřebuju vypsat, co se vlastně okolo tohohle EP strhlo za povyk a co všechno šíleného můžou napáchat blbí metalisti ... a tím nemyslím fanoušky.

pondělí 17. října 2016

Zpět do chodu



Už je to tak. Po docela dlouhé době se konečně vracím k tomuto dosud opuštěnému a bohem zapomenutému blogu. Nebude můj hlavní, neboť pro tento účel mám blog Per Aspera Ad Aspera, věnovaný metalu, Guild Wars, čičinkám, ale především vedený jako deníček. Na tento blog, The Divine Conspiracy neboli Boží spiknutí (božské?), hodlám přidávat, co se na hlavní blog nevejde: všechny mé literární pokusy, ať už parodie nebo cosi vážně braného, různé básně, ale ty se většinou dostanou i na hlavní blog, a pak samozřejmě něco o hudbě. Zajímá mě rock a metal, ale občas sem může pribýt i něco jiného. Na hlavním blogu mám rozjetou metalovou sérii "Moje cédéčková sbírka", ovšem to je asi vše, co tam z metalu prosákne. Čas od času přidám recenzi, pokud pro mě bude opravdu důležitá, jinak všechny mé hudební názory, zkušenosti a recenze půjdou právě sem. Budu si sem zaznamenávat, co za skupiny jsem objevila a co bych komu doporučila a co ne. Ale hlavně sem chci přidávat texty a relativně kvalitní překlady do češtiny, neboť mám pocit, že i když anglicky a německy dokáže dneska nějak na úrovni mluvit kde kdo, některé písničky jsou "tricky" neboli zrádné a záludné, a tak moc kvalitních překladů není.

Zatím tady toho moc není. Něco z dob založení blogu, ale to hlavní přijde. Nyní tady uvedu všechny bonusky designu a jeho náhled. Tedy ne úplně všcehny, neboť ikony a avatyr jsou v menu a já nemám chuť to kopírovat - moc práce. :D

Oddělovače:


Komentářovky:

starý komentář

nový komentář

adminův komentář


Náhled:

pátek 14. října 2016

Báseň: Shout Suffer


Měla jsem při Biochemii takový básnický záchvat. Ne že bych cíleně nedávala pozor, spíš ten dědula má ve zvyku všechno opakovat stokrát, a tak, i když se ta Biochemie tváří hrozně nabitě, jsem látkou popsala jen jednu A4. A jen z jedné strany! Všechno ostatní byla zbytečná opakovací výplň, místo které jsem tedy psala následující básničku. Vlastně jsem původně psala ještě cosi o Krebsově cyklu, a ano, měla to být rovněž velice umělecká báseň, ale ta mi přijde nepublikovatelná. Celkově se mi zdá, že jsem se ve psaní básní hrozně zhoršila, a tak následující tvorbu můžete spíš brát jako takový chabý rozjezd, kterým se vracím opět k básnířství, než jako plnohodnotný skvost, který bych zde hrdě dávala na odiv.

Co se názvu týče, můj prvotní nápad byla prostě jen "Nekromancie", ale hned, jak jsem ten nadpis použila, mě pro "Nekromancii" napadlo něco lepšího, co vám sem tedy časem snad rovněž přihodím.
A tak jsem čórla název z Guild Wars.
Tak to bylo v té reklamě ne ... Když nevíte coby, najdete to v ... to bylo vlastně Obi, tak nic.


Slyš mě.
Neb co křičím, jsou vzdychy země.
Co cítím je bolest světa.
Tak slyš mě.
Plaz se, prileť ke mně.
Z života bol a po něm veta.

Křičím já jména vaše.
Staří bratři padlí v boji.
Žádný nemá duši svoji.
Mrtví, co se probouzejí.
Mrtví, co mě neopustí.
Nač tak skleslí, moji hosti?

Povstaň! A bojuj tak jak dřív
Snad netoužíš najít klid?
Povstaň! A opusť mír,
ráj a naději na úsvit.

Vyslyš mě.
Neb co já žádám, oddanost je.
Po čem toužím, zajde se mnou.
Tak slyš mě.
Smrt se opakuje.
Umřít znovu a ještě jednou.

Trp! a s úsměvem jako kdysi
rozšiř řady padlých mých
Trp! a v hávu noční můry
jak ti shůry
mozek zbaven vzácných rýh.
Mozek propad duším zlým.


Ehm ... ten konec, to jsem asi myslela zase na Neurobiologii nebo já fakt nevím. :D


středa 12. října 2016

Nevím, co mám psát ..

Asi se mi nepodařilo dostatečně do předchozího článku nacpat to, co jsem zamýšlela sdělit, a už vůbec ne stylem, jakým jsem to zamýšlela sdělit, i když musím uznat, že mě to stále bavilo psát. :D
Nicméně mám dojem, že jsem nebyla v tom článku úplně pochopena ... Asi už se přestávám vyjadřovat srozumitelně - ta škola na mě má špatný vliv. No naučte se správnému vyjadřování, když půlku předmětů se drtíte nazpaměť jen latinu, a druhou půlku zase jen zkratky! A to jediné, k čemu se dostanete doma je "Nežer kytku!", aneb duchaplné rozhovory s kočkou.


pondělí 10. října 2016

Ještě hustější a brutálnější metal

Popravdě mám rozepsaný o trochu náročnější a zajímavější článek než tento ... ale je asi tak náročný, že jsem se v něm nakonec sama ztratila. Bylo to cosi na způsob těch mých deseti supr čupr zajímavých věcí o mně, až na to, že v podstatě formou stížností ... Jenomže já jsem člověk od přírody stížnostňomilný - zkrátka stěžuji si na vše, co se vymyká mým představám o dokonalosti - a tak jsem se v tom nakonec ztratila, neboť od původního tématu jsem utekla kamsi do háje ... A tak, než se z háje zase vyhrabu, přidám mezitím takové trochu odlehčující články ...

Co se názvu týče, asi lze vyvodit, že i tenhle článek se nějak elegantně dotkne hudby, avšak nebojte, tentokrát vám nebudu vnucovat žádnou skupinu. Zatím ... zatím to neplánuji, ale možná se k tomu dostaneme - známe mé utíkací myšlenky.
Jen jsem se potřebovala písemně zamyslet nad tím, jaká je vlastně ta hustá metalová image. Co dělá metal metalem a kam až ho lze vybičovat.
Vlastně mě k tomuhle oklikou přivedli nějací normální lidé, kteří na Youtube přidali video, ve kterém to malá holčička rozjíždí death metalovým chrapotem (growlingem), s popisem typu "Tahle malá ví, jak na heavy metal". A tak jsem se zamyslela nad tím, jaké jsou vlastně rozdíly mezi heavy a death metalem ... Krom toho, že heavy metal neustále opěvuje metal a death metal neustále opěvuje ... no vlastně ani tak ne smrt, jako spíš cokoliv brutálního a odporného, když už tomu tedy přes to chraptění rozumíte. Tím nechci ani tak moc tyhle žánry schazovat, jako spíš vypíchnout určitá klišé, která jsou bohužel často pravdivá ... Celkově ta rocková a metalová scéna je plná klišózních věcí... ale dokud nás to baví ...

Když to vezmu už jen po té vizuální stránce, co lze spatřit ve videoklipech ... Jeptišky, které se podřezávají nebo si to rozdávají v nějakém polorozbořeném kostele, ať už spolu nebo se samotným papežem, ztělesnění satana či samotné smrti, vzývání a uctívání, obětování a sebeobětování, temné napodobeniny výjevů z bible, chladné moře a záběry pod vodou, zbořené domy, pohřby, záběry na oltáře, svíčky, pití krve, pojídání orgánů nebo hraní si s nimi, případně vtělení se do upírů a vlkodlaků, hodiny naznačující, že nikomu nezbývá dostatek času, symboly z kabaly a bible, podříznuté nevěsty, a když ne podříznuté, tak alespoň zhrzené a naštvané, a celkově dívky v bílé jako symbol nevinnosti v kontrastu k tématu a hudbě, ideálně ještě páchající sebevraždu, dále blázince, dlouhé cesty - až bloudění - lesem, duchové, nemrtví a mrtví ... a prsa. Hodně prsou.
Skupiny se předhánějí v tom, kdo tyhle klasické symboly zneužije (tedy použije, pardon) tím děsivějším a působivějším způsobem ...














Ale tyhle skupiny to vůbec nepochopily! Takhle se metal přeci vůbec nedělá .. recyklovat neustále ve svých videoklipech tyhle trapné výjevy, pfff ... Však co z toho kdo má? Zase nějaká krev a smrt, zase nějaké prso, už to ztrácí na drsnosti ... Díky bohu, že jsou takoví průkopníci jako Edenebridge. Tahle gruppa totiž přesně ví, jak udržet metal na té správné děsivé, kruté, nebezpečné, satanské a démonické úrovni. Edenbridge jsou mocní páni pekel, kteří jsou tak hrozně zlí a temní, že se opovážili ve svém videu využít ... nezapomeňte se nadechnout ...
Bubliny!
Ano, je to tak. Chcete něco mít drsné? Použijte bublinky z bublifuku. A hodně. A všude. A tancujte v nich. Protože to je známka metalu, pokud vám to nebylo dosud jasné! Takhle se povznáší metal na novou úroveń, ano, jen tak dál ..


A byť tento über-metalový počin je snad nepřekonatelný, našlo by se spoustu dalších průkopníků, kteří své snahy nevzdávají.
Dark Sarah jsou zase toho názoru, že být absolutně "all in black" je šíleně mainstreamové, a tak se snaží vnést do metalu tolik zlých barev, jak je jen možné.


A k čertu s nějakými obřady a krví, s ohni a zamračenými či vystrašenými obličeji ... Metal je přeci ten nejsvěžejší a nejšťastnější žánr určený k oslavě života!
A ti hloupí mejnstrýmovci to stále nepochopili ...

Když to vezmu zase trošinku vážněji ...
Faktem je, že metalisti - ať už fanoušci nebo interpreti - vážně z velké části žádní neteční kakabusové objímající smrt a milující představu umíráni nejsou. A dokážu si představit, že každý v sobě nějaké ty bublinky a barvičky má. Být dárk a ívl je krásná póza, ve které málokdo žije, ale kterou všichni metloši do určité míry zbožňují ... nicméně je to jen póza, takové tu vizuální krásno, které si člověk vychutná v klipech, na fotkách a na koncertech. Pokochá se artworky, ale do svěrací kazajky se nesvazuje ani se nekoupe v krvi své rodiny ve svatebních šatech.


A ještě jedna věc tak na upřesnění: V tomhle článku jsem brala v potaz především ty temnější metalové styly jako symphonic, black, death, power, doom, industrial a gothic. Přičemž ten power je tak na hraně a asi bych speciálně pro něj měla zmínit ještě draky. Takový milý folk nebo již zmiňovaný heavy do těchhle charakteristik zrovna tak nemusí úplně vždy zapadat ... a i když ani ty "temnější" odnože nejsou tak snadno zaškatulkovatelné, stále u nich platí alespoň to hezké "většinou".

Oblíbené příspěvky