Nabízím volný design

No jo, s mým blogem to jde od desíti k pěti! U minulého článku jen tři komentáře! Vím vím - nikoho asi nebaví číst, jaký je autor blogu manika, ale přeci ... přeci jsem vám tam dal animaci. Ano, zdůrazňuji ji, protože dle mých průzkumů mají články obsahující obrázky (a co teprv ty hejbací) nejvíce komentářů. Ale u mého blogu to asi neplatí ... Možná jsem napsal zbytečně dlouhý úvod. Úvody totiž taky lidi odrazují. Odrazuje je všechno, co je moc dlouhé. Možná i ta animace je příliš dlouhá! Možná mé působení tady je příliš dlouhé! Ale nic se zkracovat nebude!

Design na přání: Lady of Shalott

Tento design si u mě objednala Veronika už téměř před dvěma měsíci - a já LEMPL na něj celou tu dobu kašlal. Totiž nekašlal, snažil jsem se tvořit, ale ono to nešlo, a tak to asi působilo dojmem, že na to kašlu. Ale nyní mě políbila múza (aspoň k něčemu je ta nemoc dobrá), takže jsem stvořil, co jsem stvořil. Mrzí mě jen to, že Veronika má rozbitý počítač, takže jí ho jen tak nepředám ... Stane se tedy dárkem k narozkám! Áno, to je dokonale vymyšlené. Všechno nejlepší a omlouvám se za takovéhle zdržení.

Dostal jsem sice přesně zadáno, jak by měl design vypadat, ale vzhledem k tak dlouhému časovému odstupu už si všechny požadavky nepamatuju přesně. Vím jen, že design měl být temnější a tuším se středověkou tématikou. Myslím, že tam chtěla Veronika i pavučinu, ale já tam dal rovnou pavouka - pavučinky pak šly do oddělovačů a komentářovek.

Abych vysvětlil název designu - totiž Lady of Shalott - musím vám představit hlavní "hrdinku" tohoto designu. Můžete si říct, že je to zadumaná dívka v člunu, ale ve skutečnosti má představovat Elaine z Astolat neboli paní ze Shalott. Už kdysi dávno mě zaujala Tonnysonova balada Paní ze Shalott, která popisuje, jak krutá kletba uvěznila jednu vznešenou dámu pod hrozbou smrti v jedné věži v hradu na ostrově Shalott. Tato dáma se nesmí dívat na svět jinak než přes své zrcadlo. Jednou v něm však spatří rytíře Lancelota a okamžitě se do něj zamiluje. Odvrátí se od zrcadla, podívá se na rytíře z okna, vyběhne z hradu a nedbajíc na kletbu utíká za Lancelotem do Kamelotu. Mezitím ve věži pukne její zrcadlo, což je předzvěst jejího tragického osudu. Elaine najde u břehu řeky loďku a po proudu řeky míří do Kamelotu. Avšak čím blíž je, tím víc ji síly opouští, až nakonec zemře. Loďka s jejím tělem pak dopluje až do Kamelotu, kde ji najde rytíř Lancelot ...

Snad se tedy dílo bude líbit ... kdyby ne, předělám, byť mě to bude mrzet.

Všechny bonusky jsou v celém článku:

---

Avatary:

Ikona:

Komentářovky:

nová

stará

admin

Oddělovače:

Popisky:

Náhled:

Po dlouhém hledání svého stylu považuji tenhle design (spolu s aktuálním designem svého vlastního blogu a tímto designem) za svůj vrchol - totiž v tom slova smyslu, že jako jediné designy (snad ještě s nikdy nenastaveným designem, který taky původně měl jít na můj blog - zde) nepřebírají styly ostatních. Například v designu Detail of nature jsem se třeba snažil napodobit Sinai, v designu V žlutém světle (a mnoha dalších) zase Dincii. Ale teď - haleluja - jsem to už já.

Jak jste tedy mohli poznat, jsem na tento design hrdý, ale kdyby se Veronice nelíbil, předělám ho.

Znám cokoliv, jen ne sebe (ja - pa, dá - ta, riri - rum, dam tam ...)

Ani nevím, co mě to napadlo, ale začal jsem v "rozepsaných" hledat nějaké poklady - a hle - našel jsem hned dvě básně (pravda, příliš se nerýmovaly a zdánlivě nebyly o ničem, ale asi je i tak zveřejním) a jakýsi článek o šílenství. Nebo ne o šílenství jako takovém, ale o mém šílenství, jaké v mé mysli propuklo po přečtení Běsů ... Lépe řečeno vždycky jsem býval trochu rozpolcený, ale při psaní tohoto článku jsem evidentně pocítil vyloženě palčivé nutkání to zdůraznit a vypsat se z toho tou nejrozporuplnější možností, jakou lze jen o takovémto tématu psát. Zkrátka jsem ze sebe udělal nějaké poetické monstrum - už ani nevím, za jakým účelem. Možná jsem se jen jako Karmazinov chtěl naoko ponížit a tím všem říct "chvalte mě, velebte mě, milujte mě!" - tak to tedy se mnou je. Občas. Dnes už ne, dnes 30.5., jsem sice nemocen, ale skolila mě pouhá rýma, ne nějaká psychóza.

Lidé, čtěte ...

Lži všude kolem

Lži ... krásné téma ... dalo by se nich psát jakou dobu ... že zachraňují a ničí životy ... Všimněte si, že "záchranu" jsem dal na první místo. To proto, že mi nejdřív ze všeho vytanou na mysli "milosrdné lži". A proč? Protože jsou všude ... Ne, tohle nebude duchaplný článek, nepůjde o politickou úvahu, o kritiku Miloše Zemana, k čemuž mě vyloženě nabádá Téma týdne (ó, jak netaktní je kolektiv blog.cz), nejde o žádný výklad, esej nebo fejeton. Ne. Jde o stížnost!