Zamrznutí

Vím, že jsem vyhlásil rekonstrukci, ale s tímhle jsme za vámi přispěchat zkrátka musel. Jde o další žhavé téma - náboženství.

Nedávno nás ve škole navštívil kněz ze sousedního gymnázia. Naše češtinářka si ho přizvala do své hodiny, aby se s námi podělil o své názory na svět z pohledu křesťana, což nás všechny - jako ateisty - velice zajímalo. Ale ...

CAN TIMMY HAVE PORN?!

Ne, nemůže. Chudák Timmy. Žádné porno pro něj ....

Ale o to teď nejde ... stejně jako nejde o to, že fíky kvetou pěkně ... a stejně tak nejde o to, že nevíte, co to tu zase blábolím, v naději, že vám to vysvětlím. Nevysvětlím. Trucovat budu. Stále nula, stále nic ...

A tak se prozatím loučím. Blogaření mě samo o sobě velmi baví ... ale ne v takovéhle formě. Můj blog není podle mých představ a ani já nejsem podle svých představ. Rozhodl jsem se vyhlásit rekonstrukci, k čemuž mě přiměli nejen dva dizajnotvůrci, kteří mi design k narozeninám slíbili a nedodali, ale i několik soutěží, do kterých jsem se přihlásil, a ony třeba nebyly dokončeny nebo ani spuštěny.

To já každou soutěž, kterou uspořádám, hrdě dokončím ... Že nedělám ceny, to je věc jiná. A třeba teď - když si dám od blogu legální oddech - se i na ty cenky vrhnu ... opravdu mě nebaví dlužit rok a půl staré animace. A přitom dvě ze čtyř už mám dokonce hotové. Jsem borec. Můj sešit z matiky to taky tvrdí. U jednoho z příkladů jsem viděl načmáráno svým drobným písmem "Jsi borec, milášku!" V tu chvíli jsem se měl evidentně rád ... pravděpodobně jsem dostal nějakou uznáníhodnou známku. To já se totiž mám rád, jenom když dostanu dobrou známku. Dnes se vyloženě zbožňuji za 1- z fyziky. Evidentně nejsi tak ztracený případ, Xavi. Ale jo, jsi, mluvíš sám k sobě.

Je tedy zřejmé, že potřebuji nějaký ten čas na zregenerování ... nejsem ostatně láčkovec, takže mi to bude trvat déle než den, ale odhaduji, že už za měsíc vás tu budu opět zdatně prudit. Čím? Souteží. Už kdysi jsem vám vyhrožoval novou soutěžičkou, za kterou však - zpozorněte !!! - dostanete cenu. Bude totiž hmotná ... čili se nebudu muset přemáhat k nějakému namáhavému tvoření. Ale samozřejmě záleží jen a jen na vás, jestli se vůbec začne soutěžit. Při malém zájmu - s jakým se potýkám neustále - žádná akce nevypukne a odměna zůstane u mě. V bezpečí. Zatím prozradím, že chci, aby šlo o soutěž spisovatelskou, neboť odměnou bude kniha. Dokonce kniha popisující meziválečné období ... také proto bych chtěl témata (ano, uspořádal bych konečně vícekolovou soutěž) ladit válečně ... ale to je možná zavádějící informace. Vše se může změnit.

Tak mě napadá, že i když neustále požaduji po vás, abyste psali jako diví, já sám jsem zde nikdy neuváděl žádnou ze svých povídek ... ono není moc o co stát. Ti, co znají wicked-tales nebo weird-drivels, ví, že se vyžívám v bláznivinách a srandičkách ... a masakrech. Ovšem začal jsem psát i něco střízlivějšího, což zatím však působí jako učebnice dějepisu skřížená s přednáškami z politologie. A to to mělo být nevinné fantasy. Cožpak můžu za to, že většinu z mých povídek ovlivňuje politika a historie? Začalo to Zmijozelským absolutismem ... který jsem po třech letech přejmenoval na Zmijozelskou totalitu ... Možná vám to bude připadat divné, ale týká se to skutečně tématiky světa HP. Čímž nemyslím Hewlett Packard, nýbrž Harryho Pottera. Ačkoliv jedna z mých úplně prvních povídek byla o sexu domácích spotřebičů ... Chudák pračka, ta zažívala! Já vůbec míval takové nebezpečné nápady ... Když jsem začal poslouchat Mansona, psal jsem dokonce o démonovi jménem Zikmund, avšak nakonec se hlavní náplní této povídky stalo plánování útěku na Slovensko, což mí hlavní hrdinové (kromě Zikmunda, který někde podpaloval domy), považovali za zemi zaslíbenou.

Ale zpět k Potterovi - Zmijozelská totalita v sobě mísila prvky komunistických a nacistických myšlenek, které vyvrcholily přebudováním Bradavické školy na koncentrační tábor Bradavice, ve kterém byli vyhlazováni mudlovští šmejdi. Voldemorta jsem dosadil do role Hitlera, avšak ze Smrtijedů se stali ukázkoví komunisté, kteří by neustále něco znárodňovali a cenzurovali. Psal jsem to, když mi bylo 11. Pak vznikly ještě tři další verze, jedna dokonce už na počítači. Tuším, že všechny vznikly do mých třinácti let, pak už jsem se totiž začal zaobírat Českým masakrem motorovou pilou a Kiovanem Dzurićem.

Ale to jsem odbočil ... a opravdu daleko.

Chtěl jsme se totiž ještě zeptat, zda by o tu soutěž měl předběžně někdo zájem, abych věděl, jestli mám po dobu své nepřítomnosti vymýšlet soutěžní kola a verbovat lidi do poroty. Chápu, že ne každého baví psát na téma "válka", proto říkám, abyste to ne v každém kole brali tak doslova ... Každé z kol by mělo být jiné - nejen tématem, i zpracováním - ale téměř všechna by měla útočit především na vaši fantazii ... aby byla zburcována a vrhla se do boje!

No je to jen na vás ...

Taky bych chtěl upozornit, že pokud vám dnešní článek přišel trochu ... prdlý ... nejde rozhodně o dlouhodobý stav. Není to součást nadcházející rekonstrukce. Neměním se. Ne takhle. Jen mám dobrou náladu. Jak jsem napsal výše: dneska se mám rád.

A kdo uhodne, proč je dnešní nadpis článku takový, jaký je, dostane speciální odměnu ... ale tekutý scénář to nebude, Bendere.

CAT, GIVE YOUR PAW!!

Čech

Poslední dobou je mi z politiky čím dál hůř. Myslel jsem si, že vrcholem bude Franz, který se rozhodl kandidovat na prezidenta, ale to jsem se škaredě zmýlil. Vrcholem je naše nebohé pomazánkové máslo. Vlastě už to není pomazánkové máslo ... Co to tedy je? Díky slovenským bratrům, kteří přispěchali k evropské komisi a nabonzovali jí, že naše pomazánkové máslo neobsahuje požadovaná procenta másla, aby se dalo nazývat máslem, můžeme tento produkt pravděpodobně nazývat už jen nemáslem. Jak smutné. Ale daleko víc než tato slovenská zrada mě zarazilo, že se EU něčím takovým vůbec zabývá ... Nejdřív rum, pak marmeláda, a teď... Všichni si plně uvědomují, že unii ničí ekonomická krize, ale komisi to zjevně jedině vyhovuje. Samozřejmě, však Brusel to nepoškodí. Ale myslí si snad doopravdy, že změna názvu produktu nebude nic stát? Že to všichni přejdou bez povšimnutí a životy lidí to nijak neovlivní? Místo toho, aby řešili opravdové problémy, se zabývají pomazánkovým máslem. Čekám stále trpělivě na den, kdy přestane platit pravidlo, že kdo má moc, vymýšlí blbosti, ale asi čekám marně.

Oči

Velmi originální název ... Zato je výstižný, neboť dnešní článek, byť mívám občas sklony k filosofování, nebude obsahovat téměř nic jiného, než jednu nedokončenou kresbu.

Moje kresby nejsou nic speciálního, vím to moc dobře, ale přesto mě to baví a stále se o něco snažím. Nevím, kdy pochopím, že to nemá cenu. Každopádně teď ta chvíle ještě nenastala. I proto se pustím příští úterý na výtvarce opět do gotické katedrály, i když už chytám menší alergii na stínování ... Mám chuť poslat ty klenby a sloupy někam ... A abych se k tomu nesnížil, dal jsem se do kreslení něčeho jiného. Nejdřív to byla Sněhurka, ze které se však vyklubala laciná prostitutka - typicky nedostínovaná - s jablkem a rudou mašlí ve vasech, nyní jsou to právě tyhle oči ... a s trochou vytrvalosti se z toho možná časem vyklube celý obličej. Držte mi palce.

Soutěž

Ani nevíte, jak mě potěšily vaše reakce na můj sloh, který jsem zveřejnil v minulém článku. Snažil jsem se dotknout tématu, které zasahuje spousty lidí, a zdá se, že se mi to podařilo, protože málokoho z komentujících to nechalo chladným ... když nepočítám návštěvníky, kteří považují za ztrátu času vyjádřit se k článku vůbec, ale to můžeme rozebírat jindy. Chtěl jsem vám jen poděkovat za názory, protože to přesně potřebujeme ... Ono je vidět, že jakousi představu o tom, co tu změnit, máme, ale nic neděláme - to už jsem řešil několikrát a koneckonců, můžu to řešit i dál třeba ještě tisíckrát, ale jelikož jde opět jen o slova, nezmění se nic. A tak, než začneme unáhleně jednat, rozhodl jsem se odlehčit atmosféru touto reklamou.

Ano - i když jsem sliboval, že v nejbližší době vyhlásím svou vlastní soutěž, vím moc dobře, jaký neúspěch mé soutěže vždy mají, a už jen proto jsem se rozhodl ještě chvíli počkat a místo toho sem dát reklamu na jinou soutěž, která mě zaujala a do které jsem se přihlásil. Jde o fotograficko-literární soutěž.

Spočívá to v tom, že se zaregistruje a až do 23.10. 2012 hned po registraci máte možnost posílat své fotografie ... jakékoliv fotografie zachycující cokoliv ... OVŠEM (!!!) bude daleko lepší, když pošlete fotku třeba dělníka, jak zdárně zevluje a předstírá dobře odvedenou práci, než kdybyste měli poslat detail kočičího oka. Proč?

Protože 23.10. 2012 začíná druhá fáze soutěže - a to sice ta literární. Na e-mail, který uvedete při registraci, vám bude zaslána náhodně vybraná něčí fotka a vaším úkolem bude napsat do 2.11. 2012 krátký příběh vystihující to, co se na fotce odehrává ...

Považuji to za geniální nápad a byl bych nesmírně potěšen, kdyby se zapojilo i několik dalších lidí - jednak sám moc dobře vím, jaké to je pořádat soutěž v téhle době, kdy je nutno bojovat s nedostatkem času a leností, ale především vím, že tady na blogu jsou převážně talentovaní lidé - ať už na psaní nebo na focení ... oceňovat se bude totiž obojí a vítězové budou dva: vítěz fotograf a vítěz spisovatel.

Tak se zaregistrujte TADY.

Bez povahy

Tak se mi zdál sen, že na blogu spravili ukazatel návštěvnosti - a? Nespravili! Ale už jenom to, že se mi o blogu začíná zdát, znamená, že se mi po něm velmi stýská ... a jsem zklamaný ... přičemž si dobře uvědomuji, že vy jste ze mě zklamanější asi ještě mnohem víc. Co jsem to sliboval v předešlém článku? Že sem budu psát obden? Co?! Ha ha! Ale tak je to vždycky - však i na blogu Maggie poslední článek před pozastavením slibuje větší aktivitu. Ta ironie. Proto blogařům nevěřte, když začnou slibovat více článků a více komentářů ... alespoň ne těm, o kterých víte, že jsou líní.