Sonety o suché jehle

Omlouvám se, že jsem opět zmizel, aniž bych komukoliv odpověděl na komentáře, ale můj organismus si zkrátka řekl, že už mi ustupoval až moc dlouho, takže mě sprostě potopil, uvhnul mě do nemoci a oslabil mě tak, že už jen zvednutí ruky se pro mě stalo podobně náročným výkonem jako tahat celý den klády z lesa až k nám na dvůr. Je milý. A to v neděli jedu do Prahy. Pražénka ... byl jsem tam dvakrát v životě. Poprvé na výstavě Play, podruhé na koncertě Within Temptation ... a ani tentokrát tam nejedu jen proto, abych bloumal někde po Václaváku. Jedu na koncert Evanescence ... a mám z toho popravdě trochu strach. Bojím se, že tam bude poněkud roztříštěná amosféra, i když toho jsem se strachoval i u Withinů a nakonec jsem byl mile překvapen ... Tenhle můj pocit pramení z jejich nového alba.

Chyba

Že já vždy dokážu něco tak úchvatně podělat ... až se divím, kde se ve mně ten talent na problémy bere. No jo, někdo ho hold musel vstřebat všechen, když mé okolí je dokonalé, jak o sobě rádo tvrdí.

Ale tohle ... tohle byla má chyba a mrzí mě to. Musím se omluvit Borůvce, neboť jsem úplně zapomněl uvést a zhodnotit její povídku, kterou přispěla do soutěže OCFR.

Takže abych to zhodnocení dodal, že?

Když vám řeknu, že Borůvka psala o Justinu Bieberovi, můžete si představit nějakou hloupou povídku o tom, jak Justin šel a najednou na něj spadla traverza. Jenže ve skutečnosti se tahle povídka snaží dostat pod kůži Biebrovo fanynkám a autorka se pokouší přijít na to, jak tyhle Belieberky uvažují. A i když mě na začátku zamrzelo upozornění, že příběh není psán podle skutečné události, za přečtení toto dílo rozhodně stojí a o to více mě mrzí, že jsem na něj prvně zapomněl. Autorka na to jde totiž zase z jiné strany než všichni ostatní. A myslím, že toto dílo by si zasloužilo obdobné ocenění jako Faint a Upy s Mitri, jak už jsem psal v tomto článku. Je to totiž nejenže psané poutavě, ale má to i šmrnc .. a konec, který nás nabádá k podobnému experimentu .. k jakému experimentu? Přečtěte si.

Přejít k povídce

A ač to tak možná nevypadá, až do 15.6. je možné zapojit se zde do párty soutěží, které jsou nyní na první pohled zahrabané hluboko pod nánosem jiných článků ...

ZDE je odkaz na tu nejdůležitější, zahajovací, přes kterou je možno dostat se i na ostatní.

ZDE se zase nachází slovní fotbal.

Vyhodnocení proběhne někdy po rekonstrukci ... a v průběhu července ode mě nečekejte moc jiných článků než ty obsahující ceny, které mnohým stále dlužím. Tuším, že bych jejich zveřejněním mohl vyplnit případnou mezeru, která by se zde objevila v době mého kalení na Mástru. Ale ještě uvidím, jak to budu stíhat.

Ještě jednou se moc omlouvám Borůvce a všem ostatním přeji příjemnou zábavu v průběhu oslav.

Povídka soutěžící o cenu Fernanda Ribeira: Belieber na jeden den aneb příběh z fejsbuku

Žádná z těchto událostí se ve skutečnosti nestala. Při psaní tohoto paskvilu nebyl zraněn žádný Biebrovec.

Belieber na den aneb příběh z fejsbuku

"Miluju ho."
"Hádej co, mám doma jeho plakát v životní velikosti!"
"Kecááš!"
"Nekecám, byl jednou v POPCORNU!"
"Já ho chci, budu mít narozeniny, prosím, prosím, zlato, dej mi ho!"
"Nedám, sestav si svůj!"
"Ale no tak, prosím, prosím!"
"Nedám!"
"Prosím!"
…

Fernando Ribeiro by byl hrdý ...

... jenže neumí česky ani slovensky, takže se asi nikdy nedozví, kolik talentovaných následovníků má.

Asi bych měl připomenout, o co vlastně šlo. Málokdo to zaznamenal a málokdo to pochopil. Fernando, i když je to především zpěvák, píše povídky, které jsou povětšinou satirické a nejčastěji si berou na mušku nestabilní politickou situaci či nepochopitelně obdivovaná "umělecká díla", která každý normální člověk může vnímat maximálně jako paskvil. Přinejlepším. A úkolem vás, drazí soutěžící, bylo vymyslet buďto obdobně satirickou povídku, která by narážela na něco, co nás sužuje, nebo alespoň povídku kritickou, která by vyprávěla o překážkách, jaké nám život chystá. Tedy jste na to mohli jít ze dvou stran: humorně nebo smrtelně vážně.

Sešly se mi tady velmi dobré povídky, některé vyšších kvalit než jiné, přesto však nebylo posuzování vůbec jednoduché. Nakonec jsem musel na pomoc přijmout Guljat, která mi nabídla na každou povídku zase jiný úhel pohledu.

A jak zní naše hodnocení?

Upy a Mitri mi poslaly spíše úvahu než opravdovou povídku, nicméně to byla úvaha opravdu zajímavá a já si jí přečetl s chutí několikrát. Zdá se mi také, že u vás měla dokonce asi největší úspěch. Úvahy se vždy čtou velice dobře, neboť vyvolávají diskuzi na nějaké téma. Ať už vnitřní nebo tu opravdovou, komentářovou. Upy a Mitri se zamyslely nad tím, jak svět doopravdy vnímají ty "princezničQy s žůžovými blogísQy", a já přiznávám, že takhle bych to nikdy nevnímal. Myslím, že tuhle úvahu nemá šanci pochopit někdo, kdo nemá blog, proto se to také Guljat chápalo obtížněji, ale já ji dokáži ocenit a Upy i Mitri tímto děkuji za zapojení se.

Přejít k povídce

Krasivija byla úplně tou první, kdo do této soutěže přispěl. A na dlouhou dobu byla také tou jedinou. Oceňuji tedy už jen fakt, že jsem to z ní nemusel nijak násilně tahat. Kras psala o vnímání pádu železné opony sedmiletou dívkou a na dlouhou dobu jsem to bral jako skvělý nápad. Pak jsem si však uvědomil, že je to možná ale až přehnaná snaha být originální, i když vím, že Kras je originální i bez jakéhokoliv úporného snažení. Zkrátka ta povídka tak působila a kdo nezná Kras, nemůže ji vnímat asi moc kladně. Koneckonců lépe by na popis sedělo "zamyšlení se nad tím, jak bych vnímala pád železní opony v sedmi letech" než "myšlenkové pochody sedmileté dívky". Nevím, ejstli všichni cítíte ten rozdíl ... jde jen o to, že mi to nepřijde jako autentické myšlení sedmileté dívky, byť je to dobrý nápad na povídku. Váš názor se však může lišit.

Přejít k povídce

Veronika si vybrala jako hlavní terč kritiky Rytmuse, ale ani nevím, jestli si to sama dobře uvědomovala, narážela však trochu skrytě i na agresivitu jistých důchodců a postoj dnešních půberťáků k módě a vlastenectví. Pro tento fakt si Veroničina povídka získala můj respekt. To jsme však zatím u začátku. Musím přiznat, že po slibném rozjezdu se povídka na chvíli ustálila v monotónních nadávkách, které lítaly ze všech stran, ani jsem to nestíhal vnímat. A kouzelný dědeček, který se objevil před NewYorkerem mi tam také úplně nezapadal. Na druhou stranu tato povídka obsahuje opravdu zábavné hlody, z nichž já si teď například často opakuji třeba "Ty vole, Patriku! Mysli, nebuď debil!" nebo "Cože? Producent? Na hranici s ním!" Také to má úžasný konec: Rytmus se polepšil a přestal býti tím namyšleným floutkem, jak ho celou dobu povídka líčila. Celé to má ale i dost velký zápor, dle mého: je to velmi, velmi sprostě psané.

Přejít k povídce

Gabriel Decay se nechal inspirovat tuším kauzou s Davidem Rathem. Jen zaměnil víno za hrušky. Ono to úplně dokonale v těch pár řádcích vystihuje uvažování většiny politiků, ale také bohužel jen menšiny ředitelů firem. No, i tak přinesl úplatek ... hrušky jsou hrušky. Doporučuji přečtení, neboť na to si každý musí udělat názor sám.

Přejít k povídce

Faint psala o problému, který musí znát snad každý metloš. A tato povídka si mě hned získala. Tedy ne úplně hned, neboť do doby, než jsem zjistil, že jde jen o sen, mi to přišlo přitažené za vlasy, ale ta hlavní myšlenka mě vzala za srdce. Až moc dobře to poznám a líbí se mi, že se také někdo rozhodl psát o rozbroji mezi hopery a metalisty. Líbí se mi každičký nápad, který povídka obsahuje ... jen styl psaní mi v některých chvílích chybí. Třeba bych vynechal texty písní nebo jména některých skupin. Doporučuji přečtení.

Přejít k povídce

Sinai si jako svůj terč vybrala také Rytmuse, ale popravdě se mi tato povídka hodně těžko chápala. Možná je to rozdílným jazykem, možná jsem jen hloupý, ale ať to zkoumám, jak to zkoumám, stále jsem zmaten a ani já ani Guljat nemůžeme přijít na to, jak se dostal Rytmus nakonec do toho kontejnéru. Ona je to sice pěkná představa, ale zdá se mi, že mi pár informací uniklo. Stejně tak nevím, proč vybuchlo to auto .... a ani nevím, komu vlastně. Jsem dezorientovaný a to mi na této povídce vadí. Je to sice psané moc pěkným stylem, ale nejsem z toho vůbec moudrý.

Přejít k povídce

Naty mi poslala úplně jiný typ povídky, než jsem dostal předtím. Nebyl to žádný pokus o vtipnou satiru, nebylo to kýčovité, bylo to naopak velmi přirozené. A docela jsem se v mnohých situacích i viděl. Nat totiž popisovala den zkroušeného studenta, který se jen snažil každý den přežít ... popisovala svůj den, což mi bylo velmi blízké, ale stále to nepostrádalo ten vtip, ty narážky a navíc je to povídka psaná nádherným stylem, že jsem se do toho začetl a neodtrhl se. A já děkuji Naty, že se o to s námi podělila. Myslím, že přečtení rozhdoně stojí za to.

Přejít k povídce

A kdo to tedy vyhrál? Koho byste chtěli vy, aby vyhrál?

---

Dlouho jsem se rozhodoval mezi Faint a Upy a Mitri, ale 6.6. mi dorazila povídka, která si opravdu hlavní ocenění zaslouží. A možná už to někoho z vás trklo díky symbolickému "nejlepší na konec". I s Guljat jsme se shodli na tom, že vítězství si nejvíce zaslouží Naty.

Naty, gratuluji, hned sis mě získala! A pak že je to blbost a slátanina! Já myslím, že zde se ukázalo, jaká krása se skrývá v jednoduchosti. Ono není třeba ponížit stovky politiků nebo zlomit desítky celebrit, abyste dokázali, jaký svět je. A tady se to ukázalo skvěle.

Těžce se to všechno posuzovalo, jestliže každá povídka byla úplně jiná. Ale myslím, že nakonec jsme rozhodli spravedlivě.

Přemýšlím však nad tím, že nějakou menší symbolickou cenu udělám i Faint, kterou o prvenství připravil styl psaní, neboť hlavní myšlenka si vyzdvihnutí zaslouží, a Upy a Mitri, které se dokáží zamyslet tak, jak to zvládne málokdo.

Vám ostatním děkuji za takováto díla, která jste mi zaslali. Je mi ctí, že je zde mohu uvést. Navždy zůstanou vyvěšena na tomto blogu a jejich autorům bych tímto také chtěl pogratulovat. Všichni jste velice dobří. Byl to tvrdý boj.

Sláva Naty, vítězce ceny Fernanda Ribeira

Vítejte v pekle

Vždycky jsem rád strašil lidi, ale v tomto článku vám nebudu vyprávět ani o snižování platu, ani o zvyšování poplatků ... "Peklo" v nadpisu je zde jen symbolem pro nový žhnoucí design, který mi vyrobila k narozeninám blogu Sinai. A musím vám říct, že je to perfektní dárek. S designem jsem rozhodně spokojený ... Zajímavé také je, jak tento výtvor lávy vystřídal veselý a na zdejší poměry barevný design od Nat. Který zase vystřídal předešlou smutnou šeď od Juliet. Jako by každý design zaváděl novou éru ... a já doufám, že dneškem započne ta nejlepší.

Jsem nesmírně pyšný na všechny designy, které můj blog kdy vystřídal, a nezbývá mi, než se hluboce klanět před jejich autory.

Děkuji všem, jejichž díla budou moct být navždy vystavena v archívu.

Zdá se, že povídky zaslané do soutěže o cenu Fernanda Ribeira si mezi vámi moc čtenářů nenašlo, což mi jedině potvrdilo teorii, že vidina čtení dlouhých článků je pro mnohé zdrcující. Ale nikoho neodsuzuji, taky nečtu úplně všechno, jen mi je to poměrně líto, když vím, že si s tím soutěžící dali opravdu tu práci.

Ostatně, už dnes mám v plánu vyhlásit vítěze, na kterého čeká velká sláva ... Ale pravděpodobně až někdy k večeru. Vlastně ve 20:00.

S vyhlášením jsem také chtěl ukončit možnost zapojit se do párty soutěží, ale Vendy mi napsala, že je to šibeniční termín. Ví, jak na mě. Já nesnáším soutěže omezované časem, proto možnost zapojení se prodlužuji až do 15.6. To je pěkné datum. 15 bylo kdysi mé nejoblíbenější číslo ... vezměte si ten úžasný kontrast: nejlepší známka, kterou lze dostat na českých školách, a nejhorší známka, kterou lze dostat na českých školách, spojené v jeden celek.

Nyní je mým nejoblíbenějším číslem 5 ... proč asi?

Takže stále máte možnost zapojit se do slovního fotbalu, stále máte možnost oslavovat.

Povídka soutěžící o cenu Fernanda Ribeira: Rytmus 2

Je pekný upršaný jarný deň. No niekto ho musí silou-mocou narušiť.

Ľudia si vybehli do parku na prechádzku, deti si to rozdávali v pieskovisku...nie, žartujem, bili sa lopatkami.

Povídka soutěžící o cenu Fernanda Ribeira: Student

S poslednými sekundami dopíjam raňajšiu kávu a bežím na autobus. Nohy ledva dotýkajúce sa chodníka prešli takmer na zastávku, kde už stojí ten prekliaty autobus. Šofér sa na mňa bez záujmu pozrie a odíde preč. Ďakujem veľmi pekne, kvôli vám meškám do školy!

Povídka soutěžící o cenu Fernanda Ribeira: I'm sexy and I know it

Im sexy and I know it!

Na odľahlom detskom ihrisku, stála skupinka teenegerov. Na prvý pohľad to vyzeralo že sa všetci spolu rozprávajú a majú sa radi. Ale opak je pravdou. Boli to dve skupiny, s rozdielnymi názormi na hudbu, ktoré sa práve hádali.

"Nie ste nič ako narcistický kanibali!" kričalo dievča, ktoré stálo na čele skupinky chlapcov a dievčat oblečených v čiernych tričkách, svojich obľúbených kapiel od Linkin Parku, KoRnu, System of a Down, Evanescence až po Slipknot.

Povídka soutěžící o cenu Fernanda Ribeira: Úplatky

Ministr si myslel, že je vše a vše také může. Na svůj nový projekt potřeboval kvalitní firmy. Firmy, které zamaskují jeho plány.

Odvozová firma v tomto kraji nepatří mezi ty největší a neznámější a to je přímo vynikají pro praní špinavých peněz. Sjednal si tedy schůzku s majitelem této "vyvolené" firmy, která na tomto plánu sama vydělá velké peníze.

Schůzka byla ve tři v jedné solidní kavárně a jako vždy přišel ministr přesně načas.

"Dobrý den, pane ministře. Dnes jsem si přečetl Váš návrh a musím uznat, že mě velmi zaujal. Ovšem pochopil li sem správně. Nejprve do toho sám musím sám něco vložit". Začal rozhovor majitel firmy.

"Ano. Jde o to, že hrušky, které darujete, použijeme. Přitom se však zapíše hrušek mnohem více a ty Vám pak proplatí stát. Vy sám si z toho potom inkasujete o 30 procent hrušek navíc."Vysvětlil ministr.

"Chápu. A kolik hrušek by mělo jít?"

"O padesát, což není mnoho."

"chcete je ještě teď" Zeptal se majitel a ministr mu na to nenápadně kývnul. Majitel firmy na nic neváhal, zavolal svému synovy a požádal ho, aby těch 50 hrušek donesl. Potom se obrátil na ministra" Odejdu jako první, abychom nevzbudili pozornost. Jděte deset minut za mnou. Vše už bude připraveno u Vašeho auta."

Když šel ministr po deseti minutách ke svému vozu. S hrůzou našel u kufru ležet na zemi bednu a v ní padesát zralých hrušek. Ministr nenápadně naložil hrušky do auta o odjel.

Povídka soutěžící o cenu Fernanda Ribeira:Rytmus

Rytmus právě vychází z obchodu NewYorkeru pln úsměvu. Měl velice dobrý kup a byl z toho nadšen, a pohupoval se z jedné strany na druhou.

Povídka soutěžící o cenu Fernanda Ribeira: Pád železné opony aneb myšlenkové pochody sedmileté dívky

Tenkrát v televizi dávali jakýsi dokument. Velmi nudný dokument, který ovšem maminku i tatínka, velice zajímal. Já dokumenty nemám ráda. Jsou moc dlouhé a někdy dokonce černobílé. A už vůbec nemusím ty, kterým nerozumím. Asi jednu minutu po začátku jsem odešla do pokojíčku a hrála si s panenkami. Ach, pád železné opony... Železné, jaký to nesmysl?

Povídka soutěžící o cenu Fernanda Ribeira: Názor na tento svět

O tomto tématu panují různé řeči. Ať už o tom, že s těmito "dilinkami" lidé souhlasí a vyznávají jejich tzv. Q-písmo a nebo s nimi naprosto nesouhlasí a odsuzují je.

Až do teď jsem se přikláněla na stranu těch co je nenávidí a odsuzují. Ale v bližším pohledu by to mohlo být jinak.

Možná, že ve skutečnosti nejsou tak vypatlané, jak se na 1. pohled zdá. Mohli bychom se jen domnívat, co se pod tím růžovým obalem skrývá. Možná, že ho mají jako své růžové brýle a prohlíží si tak, jinak brutální svět plný nenávisti, vražd, zločinů a já nevím, čeho všeho.

Mou další teorií je to, že na sebe možná chtějí upoutat pozornost. Ono se to nezdá, ale takový 4-5ti slovný článek plný Q a naivity dokáže vyburcovat spoustu lidí. Chtějí se něco dočíst a né zjistit, co dnes princezničqa měla k obídqu... Lidé se pak naštvou a začnou psát komentáře. Sice plné nadávek a ponížení, ale pro ně je komentář jako komentář. Čím víc lidí na svém blogísqu tím lépe...

Zamysleme se... co taková slečna, která to má v životě složité a tímto způsobem se snaží naštvat lidi okolo. Já jim také ráda něco né moc pěkného napíšu, ale dost často přemýšlím, že ta osoba by mohla být třeba moje dobrá kamarádka, že bych si s ní například hodně rozuměla. Toto chování určitě není jenom tak, nikdo nevíte jaké to může mít začátky, ovšem to rozhodně neuznávám. Nemělo by to být, ale co už, když je to baví. Zasmějte se tomu a nechte to být. Život přece nemůžeme promarnit pouhým rozčilováním se nad něčím tak stupidním. Těmto slečnám (nebo chlapcům?) bych dala jednu velkou radu do života. "Nedělejte to, co není příjemné ani vám!"

Uznejte, taky by se vám moc nelíbilo, kdyby byl celý blog.cz zaspamovaný články o jedné větě ve kterých nemůžeme počítat písmenka jako takové, nýbrž kvé.

Ruku na srdce, určitě jsou činnosti, které jsou mnohem zábavnější než odřené prsty od mačkání velkých a malých písmen. K čemu tyto moje řádky, stejně se mi pouze vysmějete. Jen do mě, i tak vím, že s tímto se nic nedá udělat a už vůbec to neovlivním já. A přesně se dostávám tam, kde jsem chtěla být už na začátku. Takhle to půjde dál a dál až se nenajde žádný pořádný web. Co teprve web, takhle to půjde dál i s celým světem, člověk je tak neuvěřitelně chytrý. Státy jsou vyspělejší víc a víc, technika se rozvíjí, děti jsou den ode dne rozmazlenější a cigarety prodávanější...

Tak jako na tyto dva naše názory spojené dohromady, můžete mít spoustu připomínek. Stejně tak to také funguje u těchto lidí. My nikoho neodsuzujeme, pouze hlásáme náš osobní názor v rámci soutěže. Zdraví vás...

Děkuji

A je to. Tenhle blog zestárl o rok. Nějak nemohu zatím zpozorovat žádnou změnu ... a popravdě jsem rád, že ji tu nevidím. Myslím, že způsob, jakým jsem blog vedl doteď, sice nebyl na nanominování na "blog roku", ale i tak jsem stále hrdý na zdejší úroveň - jak článků, tak komentářů. Často říkávám, že není možné, aby člověk psal kvalitní články, jestliže mu na blog zabrousí takoví pohodáři, kteří nejsou schopni k ničemu se vyjádřit, maximálně jednoslovně. Ale to už jsme zde řešili asi čtyřikrát a teď nemá cenu kvůli tomu rozpoutávat znovu boje. Děkuji, že sem stále chodíte, děkuji za vaši přízeň.

Nevím proč, ale celý předchozí odstavec mi připomněl nějaký americký projev. Jestli jste viděli alesoň jeden americký film, musíte vědět, o čem mluvím. Všude jsou projevy na veřejnosti. Všichni si na to potrpí. A já to vždy zatvrzele odmítal. No a teď dělám to samé. A přitom je to tak kýčovité ... stejně tak mi přijde kýčovité požádat ženu o ruku na baseballovém zápase v záběru kamery. Ale jak nám to tak ty filmy předhazují, je to u nich běžné. A já bych byl rád, kdyby u nás to běžné nebylo. Nemám rád ta nabubřelá grand finále, tu velkolepou slávu, která se týká každé americké oslavy ... A tímto slavnostně prohlašuji s jednou rukou na srdci a druhou na Šmírbuchu jazyka českého, že tento blog bude navždy ČESKÝ.

(možná je svatební, ale líbil se mi, tak jsem ho musel vzít)

Ještě bych vám chtěl poděkovat za zapojení se do párty ... Já už jsem to nakousl v předchozím článku a teď bych to chtěl potvrdit. I když se do soutěží zapojilo daleko více lidí, než jsem přepdokládal, chtěl bych zde nechat možnost zapojení se do nich až do konce oslav (tedy do 10.6.).

Docela bych byl rád, kdyb se více lidí zkusilo zapojit do Symbolária, neboť vím, že na to všichni tu fantazii máte, a Trojautora - nepředstírejte, že jste umělecky nevzdělaní.

A po skončení oslav pravděpodobně vyhlásím až do 1.7. menší pozastavení ... pozastavení zní hnusně ... však nic nezpostavím, ba naopak, budu tady pracovat víc, než kdy jindy. Proběhne tu menší rekonstrukce. Takže se tu sice bude stále něco dít, ale já bych to přirovnal hold k takovému staveništi - vstup na vlastní riziko a jen s ochrannou helmou.

Během dneška také postupně zveřejním všechny povídky, které mi byly zaslané do soutěže o cenu Fernanda Ribeira. Zklamu vás, nedovolím vám hlasovat o vítězi, s Guljat jsme pevně rozhodli. Ale povídce, která od vás získá nejvíce pozitivních ohlasů, bych mohl také stvořit jakousi speciální cenku.

A co se cen týče .... hodně dlouho jsem žádné nedělal a všem nějaké dlužím. V době té rekonstrukce bych se na to chtěl podívat, takže začátkem července by zde měla být hotová cenová smršť, která by zahrnovala ještě nějaké ceny z loňské párty, ale hlavně ceny za VKS2, ceny za letošní párty a hlavní cenu Fernanda Ribeira.

Bubliny (10. soutěž)

Ono by asi bylo stylové zakončit párty něčím velkolepým jako minule ... například recenzí ... Jak úžasná soutěž ... ale kdo se do ní vlastně zapojil?

Vy pravděpodobně neradi mrháte svou fantazií. A proto vás nechci příliš přetěžovat... Co jsem vymyslel? Jednoduchou soutěž jménem bubliny. Není to nic zavádějící, jde opravdu jen o to napsat bublinu k obrázku "Co si asi ti lidé říkají či myslí?" ;)

Teď mě napadlo, že bych sem mohl přidat ještě jednu bonusovou soutěž, ale to asi až tak kolem osmé.

Desátá soutěž by měla být vždy symbolicky tou poslední ... alespoň u mě tomu tak vždy bylo.

Doufám, že se vám zde líbilo ... a snad ještě i líbit bude. A teď nemluvím jen o "párty". Je mi velikou ctí, že můj blog zde může každý den přivítat několik čtenářů - ani nevíte, jak mě vždy těší vaše komentáře a vaše názory. Děkuji. Snad příliš nezpychnu, k čemuž nemám daleko, nebo nezblbnu, k čemuž snad dakeko mám, ale, jak říká Natálie Sranec, nic není jisté.

Co se těch technických informací týče, tak párty soutěžičky zde nechám pravděpodobně "vyvěšené" až do konce celých oslav, neboť je to tu přeci jen pro vás ... kdo si chce zasoutěžit, zasoutěží si ... Přijde mi vždy hloupé, když pořadatelé takovýchto oslávek vždy tlačí na soutěžící s časem. To si pak člověk ani neužije!

Sparkovka 2 (9. soutěž)

Myslím, že klasické soutěže mají u všech větší úspěch, takže se zaměřím na ně.

Téma týdne je "normálnost".

Bude i tato Sparkovka normální?

1) Co je podle tebe "normální"?

2) Jsi ty "normální"?

3) Chceš být vlastně "normální"?

4) Jaké náboženství převládá v Kataru?

Che ... já prostě musel. *škleb*

5) Kdy podle tebe přestává člověk žít?

6) Jsi pro trest smrti?

7) V jakém státě by ses chtěl narodit?

8) ... a v jakém zemřít?

9) Jaké vidy má čeština? (+ uveď příklady sloves)

10) Je tato sparkovka "normální"?

^{10. soutěž: Bubliny}

Střevo ve vás (8. soutěž)

Nedávno jsem přidal báseň "Absolutismus" a k mému údivu se setkala poměrně s úspěchem. Věděl jsem vždycky, že básně čtou lidé často raději než dlouhé povídky nebo úvahy, ale i tak jsem byl za váš zájem nesmírně rád - vážím si toho.

A teď ... teď je tady osmá soutěž. Minule jsem vám zadal úkol "Popsat obrázek", což zní velice jednoduše, ale vlastně jsem od vás požadoval zamyšlení nad tím, co se na obrázku odehrává ... a to jste mi všichni také nabídli ... Dnes už to nebude úvaha, dnes to bude právě báseň. Ne však na obrázek, ale na zadaná slova.

Byl bych rád, kdybyste se toho zúčastnili ... neočekávám žádná veledíla, i když vím, že na ně všichni máte ... Já očekávám, že mi uděláte radost. :D

Zadaná slova: Opona, réva, sklo, jiskra, ano

A kontrolní otázka: Baví vás to tu aspoň trochu? :D

^{9. soutěž: 2. Sparkovka}

^{10. soutěž: Bubliny}

Trojautor od Magdaleny (7. soutěž)

Kdysi jsem vám tady ukazoval svého trojautora - aneb spojení tří autorů v jednu malbu. V mém podání to bylo Atomium, obraz od Daliho a obraz "Dívka sedící v Corrotově ateliéru" (nebo tak nějak).

Nebyl to však nápad z mé hlavy pustit se do spojení tří děl jiných autorů ... měli jsme to za úkol ve výtvarce a všem mým spolužákům se podařilo propojit autory tak dokonale, že z toho pokaždé vznikl unikátní výtvor.

Nebudu po vás chtít, abyste mi namalovali něco podobného (sice by to bylo zajímavé, ale zabralo by to moc času), ale rád bych vám ukázal trojautora, jak jej nakombinovala Mag:

A protože stále probíhá oslava, ani toto "stanoviště" nebude ochuzeno o soutěžní otázku:

Jaké autory Mag nakombinovala? Řekl bych, že minimálně dva byste poznat mohli bezpečně ... Když přiřadíte i název děl, bude to úplně nejlepší, ale autoři postačí.

^{8. soutěž: Střevo ve vás (skládání oslavných básní)}

^{9. soutěž: 2. Sparkovka}

^{10. soutěž: Bubliny}

Symbolárium (6. soutěž)

V minulém roce jsem vám dával za úkol přiřadit jména skupin k symbolům skupin ... ale chápu, že to bylo více náročné, než by se na oddechové pártičce slušilo, takže jsem přišel s pohodovější verzí této soutěže ...

Snad každý interpret má své logo (Manson, Withini, Evanescence, Arakaini, Pink Floyd, Rammstein, Metallica), ale co třeba takoví Eluveitie? Mně se zdá, že tito folkoví velikáni mají pouze zdobný font a nápis na keltském "propletenci". Ale to bych jako logo nevnímal ...

Co je vlastně logo, symbol, znak ...? Když vidíte spektrum lomené přes trojúhelník, každému je jasné, že se jedná o Pink Floydy. Logo je tedy nějaký obrázek vyvolávající v lidech myšlenku na určitou věc, kterou představují ... Ono to není nutné mít takovýhle znak. Ale zajímalo by mě, jaký by byl, kdybyste ho měli stvořit vy.

Otevřete třeba prosté malování a načrtněte logo folk-metalové skupině Eluveitie.

Dejte svůj výtvor třeba k sobě na blog nebo na rajče.net a dejte mi sem odkaz ... nebo mi ho pošlete na mejl, který je uveden v menu.

^{7. soutěž: Trojautor (tři umělci se skrývají v tomto obraze)}

^{8. soutěž: Střevo ve vás (skládání oslavných básní)}

^{9. soutěž: 2. Sparkovka}

^{10. soutěž: Bubliny}

PřeZdívky (5. soutěž)

Přezdívat si můžeme navzájem různými jmény ... stejně tak by se ale dala přeZDÍVAT (dokola a dokola) špatně vystavěná ZEĎ?

Na to mi můžete, ale i nemusíte odpovědět ...

Smyslem této soutěže je totiž určování přezdívek těch, které zastupují jména ...

Rozdělil bych to do tří úseků...

1) Přiřaďte správně přezdívky k jménům:

Přezdívky:

Shagrath

Lucie Bílá

Nergal

Twiggy Ramirez

Radůza

Whiplasher Bernadotte

Jména:

Radka Vranková

Adam Darski

Andreas Bergh

Hanka Zaňáková

Jeordie White

Stian Tomt Thoresen

2) Ve sparkovce jsem vám ukázal opravdu bezvadný tip na utvoření přezdívek ... ale jak vlastně vznikla ta vaše současná?

3) Proč si John 5 vybral do jména právě číslo "5"?

^{6. soutěž: Symbolárium (folkové logo podle vaší chuti)}

^{7. soutěž: Trojautor (tři umělci se skrývají v tomto obraze)}

^{8. soutěž: Střevo ve vás (skládání oslavných básní)}

^{9. soutěž: 2. Sparkovka}

^{10. soutěž: Bubliny}

Slovní fotbal (4. soutěž)

Už typická soutěž, ale mě to stále baví ... Co mě však nudí, jsou fotbálky typu "opice" - "eskymák" - "kaktus" - "sušenka" - "almara" ... Zkrátka mě nebaví fotbal s normálními slovy, neboť mi to přijde už moc ohrané.

Zavedl bych tedy proto hudební slovní fotbal ... aneb fotbal, ve kterém bychom si místo obyčejných slov přehazovali názvy písní. Nechci to omezovat na počet slov v názvu písně a nebaví mě ani hrát na poslední slabiku. Nechal bych normálně poslední písmeno ...

Můžete si vybrat skladby zpívané jakoukoliv řečí, neomezuji to na češtinu nebo slovenštinu, ale rád bych tady viděl i něco jiného než jen angličtinu ... ale to je na vás.

Napište kdyžtak vždy do závorky, od koho to je ... vykopávám:

Ale že musíM (Radůza)

^{5. soutěž: Přezdívky}

^{6. soutěž: Symbolárium (folkové logo podle vaší chuti)}

^{7. soutěž: Trojautor (tři umělci se skrývají v tomto obraze)}

^{8. soutěž: Střevo ve vás (skládání oslavných básní)}

^{9. soutěž: 2. Sparkovka}

^{10. soutěž: Bubliny}

Být či nebýt (3. soutěž)

Otázka pro filosofy ...

Jak je možné, že když elfové nestárnou, nezůstanou jen ve formě spermie, ba dokonce se z nich vyvinou jedinci vypadající třeba na dvacet-třicet let?

4. soutěž: Slovní fotbal

5. soutěž: Přezdívky

6. soutěž: Symbolárium (folkové logo podle vaší chuti)

7. soutěž: Trojautor (tři umělci se skrývají v tomto obraze)

8. soutěž: Střevo ve vás (skládání oslavných básní)

9. soutěž: 2. Sparkovka

10. soutěž: Bubliny

Sparkovka (2. soutěž)

Vždycky jsem zde měl něco jako "bleskovku", ale od té doby, co magazín BLESK přišel se svou "BLESKovkou", k tomuto slovu mám ještě větší odpor než kdy dřív ...

Ale nechal jsem se lehce BLESKem inspirovat a zřídil novou soutěžičku - SPARKovku - podle časopisu SPARK. Samozřejmě, princip hry zůstává stejný (odpovídat na otázky), ale alespoň už nebude název zavádějící a mnozí z vás si uvědomí, že zde nejde o rychlost.

Spark ... v angličtině znamená jiskra ... Nechť jakási pomyslná jiskra (třeba ze žárovky) osvítí vaše moudré hlavy. Hodně štěstí ...

1) Jaká barva je typická pro nadpis časopisu "SPARK"? Dobrá, dobrá ... toto není asi pro každého, ale minimálně pro lidi s postřehem ano - ani nemusíte být metloši, abyste našli tu správnou odpověď... A nějak bych hold tomuto časopisu, který mi dokazuje, že ne všechny magazíny jsou pro hloupé puberťačky myslící jen na sex, vzdát chtěl.

2) Co pro vás symbolizuje jméno "Tarja Turunen"? A nemohu se od toho metalu odpoutat a nemohu ...

3) Jak se máte? Konečně něco, co snad vládne každý ... Ne že bych to nemyslel upřímně ...

4) Co podle vás znamená "mít chlupy v prdeli"?

5) Kdybyste se měli pojmenovat podle barvy vašeho trička a věci po vaší pravici, jak byste se jmenovali? Přiznávám, jsem "Černý Kapesník".

6) Komu patří tato vlajka?

7) Co podle vás znamená zkratka GYMJI? Že je to Gymnázium Jírovcova, na to nehleďte ... a opovažte se hleděti na to, že tento nápad na otázku nepramení z mé hlavy.

8) Jakou pralátku uznával Anaximandros?

9) Jakou skladbu máte spojenou se zelenou barvou?

10) Jaký je smysl života?

3. soutěž: Být či nebýt (zamyslete se nad ...)

4. soutěž: Slovní fotbal

5. soutěž: Přezdívky

6. soutěž: Symbolárium (folkové logo podle vaší chuti)

7. soutěž: Trojautor (tři umělci se skrývají v tomto obraze)

8. soutěž: Střevo ve vás (skládání oslavných básní)

9. soutěž: 2. Sparkovka

10. soutěž: Bubliny

Kalbio! (zahájení a první soutěž)

Už slyším ohňotroj burácet, už slyším víno proudem téct - čas slavit nastal.

Srdečně zde všechny vítám a budu se těšit na vaše soutěžní odpovědi, neboť v nich já rozhodně nikdy kreativitě nebráním. Naopak se jej snažím podpořit, takže sebezcestnější odpovědi zde mají vždycky šanci na úspěch větší než ubohé "jj" či "nn". Pokud bych po vás někdy chtěl nějaké vědomosti, které by nešly tak jednoduše okecat (jako třeba to, kolik má můj děda zubů), vždy zde raději uvidím nějakou úvahu, než pouhé "nwm".

Budu se snažit, aby se vám zde líbilo a alespoň trochu vás to bavilo, neboť k narozeninám nemůže blog dostat nic lepšího než zapálené čtenáře, nadšené soutěžící a přátele.

A teď k první soutěži ...

Začal bych asi tou nejjednodušší soutěžičkou ... aneb soutěží jako stvořenou pro ty, kteří dávají trochu pozor při čtení mých článků a nebo si alespoň dokáží dát dohromady dvě a dvě.

Je to prosté - zodpovězte následující otázky:

Proč se tato oslava koná letos zrovna 8.6. a proč má každý rok jiné datum konání?

2. soutěž: Sparkovka (něco jako bleskovka)

3. soutěž: Být či nebýt (zamyslete se nad ...)

4. soutěž: Slovní fotbal

5. soutěž: Přezdívky

6. soutěž: Symbolárium (folkové logo podle vaší chuti)

7. soutěž: Trojautor (tři umělci se skrývají v tomto obraze)

8. soutěž: Střevo ve vás (skládání oslavných básní)

9. soutěž: 2. Sparkovka

10. soutěž: Bubliny

Máte čas?

Já si v poslední době namlouvám, že nemám na nic čas, přesto mám večery úplně volné. A co dělám? Prd.

Jenže o to tu nejde ... tento článek musí být stručný a věcný ... výjimečně ... Chci vás totiž pozvat na oslavu mých druhých blogových narozenin! Olé!

Vždy mě fascinovalo, jak se v pohádkách psalo, že oslavy trvaly tři dny a tři noci ... a mně se zdá, že dosažení druhých narozenin blogu takovou pohádkou je. Proto vyhlašují třídenní oslavy!

Zvu srdečně každého, kdo se bude chtít pobavit, ale i toho, kdo si sem bude chtít přijít zamrzoutit. Nečekejte však prosím už nikdy žádné hloupé "rychlovky" nebo "tipovačky". I když jsem z drtivé většiny z vás ždímal intelektuální maximum až do 31.5., byl bych nerad, kdyby má oslava byla zakrňovánípodporující.

Soutěže budou zveřejňovány pravděpodobně od 14:00 po dvaceti minutách ... a budou přednastavené, neboť 8. je přeci jen pátek a to jsem ve škole.

Budu rád za každého zúčastněného ... přeci jen dělat oslavu jen pro sebe a jednoho nějakého nadšence není to pravé ořechové.

Tak tedy zatím, těším se.

ZDAR! :)

Absolutismus

Možná jsem se jen příliš zamyslel nad tím, co dokáže z člověka udělat moc ... Třeba jsem už jen příliš zoufalý ze situace, která tady panuje ... panuje ... vládne ... Co by zde mělo vládnout? Kdo by zde měl vládnout? Možná, že jsem chtěl zparodovat, jak to chodí v politice ... a nebo jsem jen doopravdy tak namyšlený, že jsem dokázal sepsat něco takovéhleho: