Halloween

Helloween - toť úžasný svátek. Lidé dodržují staré tradice, převlékají se za nadpozemské bytosti a vyřezávají dýně. Celé to zavání prastarou atmosférou hrdého národa, který slaví to, co slavil vždy. Ano, v Americe. Tento svátek je velice populárný ve Spojených Státech, což přirozeně znamená, že je velice oblíbený i mezi námi, Čechy. Proč? My Češi nikdy Halloween neslavili, nikdy jsme ho nepotřebovali. Je to zbytečná cizí tradice, kterou bezhlavě přebíráme, aniž bychom si uvědomovali, že tím nahrazujeme Dušičky a obyčejné karnevaly, na kterých jsme vyrůstali. Možná teď, když jste v pubertě, říkáte si, že pro vás už karnevaly nejsou, že to je zábava pro malé děti, ale co je Halloween jiného než jinak pojetý karneval? Všichni si myslí, bůh ví jak to není drsňácký svátek, když všechny kouty zdobí umělé pavučiny a nevydařeně vypracovaní netopýři, ale ve výsledku to není o ničem jiném než o převlékání se do masek. Tedy alespoň pro nás. 

LIDI*CE

Těžko říct, jestli tohle bude další stroze popsaný "zážitek", který nikoho neupoutá, nebo to rozvinu na "zamyšlení", ze kterého snad něco pochopíte. Vlastně, pro vás mé dilema již není aktuální, co se z tohodle článku nakonec vyklubalo, si můžete přečíst v "rubrice". Ale teď je to pro mě tajemstvím. Stejně jako to, jak začnu dnešní článek. U Veroniky věčně vídávám články začínající větou, že neví, jak začít článek. Teď to chápu. Veronice z toho ale vždycky vyleze něco smysluplného a zajímavého, mně se to nepodaří ani tehdy, když mám jasně dáno, o čem bych psal. Vlastně jsem dnes začal psát článek jen z potřeby napsat článek. A byli jsme v kině na Lidicích. Není zase tak snadné psát o Lidicích, vlastně je to podobně náročné jako psát o Osvětimi. Tahle témata zkrátka člověka chytnou za srdce. Vím, že je to věc, o které by bylo dost hloupé žertovat, takže už jen proto mám z tohodle článku strach, nerad bych něco zkazil.

She rules until the end of time - she goes her own way!

Koncert Within Temptation: Incheba Arena, Praha

21.10. 2011

Byl to Manson, byla to Radúza, byli to Čtyřtet a byli to i Pink Floyd Classic - na těhle všech koncertech jsem byl a o žádném z nich jsem vám nevyprávěl. Teď jsem se vydal do Prahy, do Incheby, abych naživo viděl a slyšel skupinu Within Temptation, a rozhodl jsem se, že tenhle zážitek už zkrátka nemůžu nechat ležet ladem bez užitku ve své paměti. Chci vám o tom vyprávět ...

Několik věcí na srdci

Myslím, že začnu Velkou kreativní soutěží. V pátek, jednadvacátého, bude zbývat do ukončení zasílání výtvorů pouze deset dní. Zatím mi své dílo poslala jen Lily a mezi řečí se o něm zmínila i Krasivija. Byl bych rád, kdybyste to vzali na vědomí a pomalu se donitili i přes tu otravnou školu ke stvoření čehosi, co byste byli ochotni přede mnou prezentovat.

Dnes je ještě středa, toť poměrně nudný den. Dnes nikdo ve škole něudělal z Josefa Stalina Džúzepa Stejlina, nikdo neprohlašoval, že hlavní město Polska je Moskva, nikdo se nesnažil vysvětlit, co následovalo předtím, nepsali jsme z češtiny. Ale včera ano. Včera jsme se o přestávkách drtili strukturu literárního díla a narychlo čmárali na lavice promakané taháky. Když říkám promakané, myslím to vážně. Však kdo by pod nápisem "Iron Maiden" hledal výraz "Ironie" , kdo by pod "krtinou" hledal "kritiku"? Ale naši učitelé jsou už však na takovéto šifry bohužel zvyklí, tudíž obstál jediný tahák - ten můj. Asi žádného učitele by nenapadlo, že si nějaký nadšenec napíše tahák do češtiny azbukou. ;) Nebylo to rusky, zkrátka jsem jen česká slova přepsal azbukou ... díky absenci písmene "H" jsem však z "pohádek" byl nucen utvořit "pogádky". :D

Proč jsem se ale začal vracet ve dnech? Proč jsem připomněl, že dnes je středa? No, protože zítra bude čtvrtek. Ve čtvrtek bych tento článek nemohl napsat díky tanečním, takže by mi nezbyl čas na nesnesitelnou provokaci z mé strany a informaci, že v pátek se začne odpočítávat posledních deset dní do odevzdání všech výtvorů do VKS 2. Proč jsem to ale nenapsal až v pátek ..? Tím se vracím k té provokaci. V pátek budu juchat v Praze na Withinech. No, juchat je krapet nadnesené, nevím, jestli to jejich nové album je důvod k oslavám, každopádně jsem na netu zhlédl videa z tohoto turné a zjistil, že sem tam zahrají i nějakou příjemnější píseň. Doufám, že jich bude dost, ten popový zvuk mě dostatečně odradil už jen od učení se slov nových písní a když neznám slova a nemůžu si tak se skupinou vesele vyřvávat, nebaví mě to. Jedinou vyjímkou byli Silenti, ale o tom až jindy ...

Asi před hodinou jsem k mému předcházejícímu článku obdržel pár vskutku zajímavých komentářů. Jsem rád, že se zde objevili lidé, kteří jsou schopni diskuze (neříkám, že sem chodí samí analfabeti, ale hlavně dřív se mi stávalo, že mi odezvou na takovýto článek bylo jen "fakt pěkný článek a jak se máš? Pojď ke mně na blog ...") a v některých mých názorech se mnou souhlasili. V některých však ne. Vskutku jsem působil v tom článku jako někdo, kdo všechny Čechy zavrhuje? Možná, ale můžeme si za to sami. Vím moc dobře, že ne všechno v naší zemi odešlo do kytek, vím moc dobře, že zde máme své poklady, já jsem rád za to, že jsem Čech, nechtěl bych žít v té hloupé všudypřítomné Americe, kterou neustále protlačuje Dejdar. Nevím, co ho to popadlo, ale rozhodně není sám. A právě tohle měl můj článek vyjádřit. Já si uvědomuji, co je v téhle zemi krásného, snažím se to vidět, akčoliv se to naši politici snaží tak vytrvale pohřbít. Ale moc jiných lidí, kteří by stále viděli, tu není. A na to jsem narážel ... na Čechy, kteří se od své rodné země odvrátili zády. Z toho je mi smutno.

"Oznámení a upozornění" je rubrika, ve které mám oznamovat a upozorňovat. Oznámil jsem vám, že jsem Čech s velkým Fň a že od zítřka určitě nebudu aktivní minimálně do soboty. Upozornil jsem vás na to, že VKS2 se bude uzavírat koncem října a na to, že hlavním městem Polska není Moskva. Útvar jsem ted splnil.

Děkuji za pozornost,

sláva novému mistru světa F1 2011! ;)

Hrdej českej lev

Ta zlá baba, baba, baba! Nevybíjím si vztek na učitelku, sousedku a ani žádnou příbuznou, vzpomněl jsem si na text písničky Miloše DODO Doležala, myslím, že ta slova byla nějak takto, každopádně byla určitě nenáročná, bez hlubšího významu a stejně prostá jako melodie. Ale proč začínám s Milošem? Za to může ten nadpis ... "Hrdej českej lev", to je taky Milošův hit, ještě jednodušší, takže jsem ho stíhal s Milošem na Mástru i zpívat - spíš řvát v davu šátkařů (to byli Milošovi nejbližší přátelé, kteří si zabrali první řadu a při ladění s ním rozmlouvali, kdy s nimi kam zajde ... Na hlavách měli stejné šátky jako DODO a v rukách stejná piva jako to, kterým nás pak Milda zkropil při křtu alba Despekt). Ale proč jsem takto vlastně dnešní článek pojmenoval? He - dnešní? Píšu ho v sobotu, ve 23:22 po dokoukání Narnie. To byla ale blbost. Vím, že ještě před velkou potterovskou érou to bylo hodně oblíbené, u některých stále je, mně to ale přišlo jako neskutečný mišmaš. Už jen ta hlavní zápletka byla tak okoukaná, chvílemi mi to dokonce připomínalo Sněhovou královnu. Celé to bylo kýčovitě zpracované, jediný, s kým jsem soucítil byl Aslan, ale jen do té doby, než znovu ožil. Aslan byl lev. Hrdej narnijskej lev. S tím českým sám o sobě moc nesouvisí, to spíš jeho armáda mi vnukla cosi do hlavy. A to myšlenku, že každý lev je si vlastně hrozně podobný. Ale nejde o živé lvy, jde o ty na erbech ...

Kdo dělá lepší designy na přání než já ...?

No, odpověď je snadná a velice dobře předvídatelná: každý! Ale i přes mou zálibu v kopírování stylů ostaních a i přesto, že jsem neschopný, si u mě někdo design objednal ... vlastně to nebyl jen jeden člověk ... začínám nabývat dojmu, že jste se na mě domluvili (vaše záměry tedy nechápu). Design si u mě objednali dva lidé ... a to téměř najednou, tuším, že mezi jednotlivými objednávkami byl jeden den rozmezí.

Když se metal v pop obrátí ...

Beru to jako osmý smrtelný hřích, když se kdosi opováží obrátit pravou metalovou, popřípadě rockovou, skupinu k popu či rock-popu. Bohužel takovýhle frontmanů přibývá a skupiny se snaží čím dál víc pracovat s prvky, které do jejich stylu ani trochu nezapadají - lidi, to není průkopnictví, pochopte to, to je nevyslovitelné prznění uměleckých duší!

Přijde mi to jako včera, kdy jsem se dozvěděl, že vyšlo nové Mansonovo album a bezhlavě jsem se vrhl do nejbližšího krámu, kde se sortiment zaobíra i jinými položkami než jen Jonas Brothers. Jenže to bylo už v roce 2009 a tehdy to všechno započalo - zpopování.

Marilyn Manson - The High End Of Low, 2009

Looklet: Emmy a Freja

Nějak mě začalo bavit patlat se na lookletu, takže jsem vytvořil Emmy jako nespoutanou, temnou svůdnici a Freju jako Freyju, norskou pohanskou bohyni lásky, krásy a boje.

Zvláštní, ale myslím, že tím končím.

Ale zase jsem rád zkusil něco nového mezi designotvorbou, celý rok nic a najednou si u mě objednali dva lidé téměř nastejno. Jeden design už je úspěšně odevzdán, ten druhý - přírodní - tvořím.

Fashion&Graphic: Looklet (pátý úkol)

Stále se ještě zuby nehty držím v soutěži Fashion and Graphic, ovšem nabírá to obrátek, jaké jsem nečekal ... svaté makety, tentokrát jsme měli pracovat s lookletem. To víte, pro mě je to jako portugalská vesnice (rád bych se v tom vyznal, ale zkušenosti nejsou), takže jsem stvořil to, co jsem stvořil ...

Víte, docela se mi líbí ty rukávy - černě zúžené a ke konci zase rozšířené. No nevím, však tam jsou v nabídce takové kusy oblečení, které bych ani své úhlavní nepřítelkyni nevybral. Toto má aspoň štýl! Narozdíl od modelky - byli jste někdy na lookletu? A všimli jste si toho, jak se tam všechny divně tváří? Tahle mi připadá sjetě a zmokle. :D Takže je z nich nejsympatičtější. :D

A zkreslující efekt, skrz který žádná vada neprostoupí ...

Design na přání: Tajemná pracovna za zrcadlem

Slavnostně Vám představuji první objednaný design roku 2011: "Tajemná pracovna za zrcadlem". Jde o design pro povídkový blog, pro Hanču či Raki, jak ji můžete spíš znát. Design je již úspěšně nastaven na blog, kterému přísluší, dostanete se na něj, když rozkliknete náhled:

Má Česko a Slovensko opravdu talent?

Jistěže Česko i Slovensko má talent, obě země jich mají plno, ale tenhle článek jim kupodivu věnovaný nebude, ačkoliv tedy u této soutěže zůstaneme. Víte, v minulém roce jsem psal článek o souboji mezi Novou (Markízou) a Primou (Jojkou), protože obě tyhle televize spustily ve stejnou dobu navlas stejné soutěže, což mi přišlo poměrně hloupé. A nebyl jsem sám, komu to tak přišlo. Tentokrát to už drahá Nova předem vzdala a namísto nové soutěže vytáhla starou (no starou, zkrátka z roku 2008) kriminálku. Člověk by si řekl, že už pomalu nemám, co kritizovat, ale takový hnidopich, jako jsem já, si vždy něco najde. Vlastně je toho ještě hodně.

Tak jsme zase po dlouhé době vyrazili na nákupy do Texpressu ...

... A byla to katastrofa!

Víte, Texpress je takový podivný obchod, vypadá jako hangár a na střeše má žlutého slona - opravdu to tam nemám rád a to hlavně proto, že je tam největší koncentrace podivných existencí. Vždy jsem tam narazil na někoho, kdo neměl všech pět pohromadě nebo tak minimálně působil na první pohled. Tentokrát tomu nebylo jinak. Hned, jak jsem tam vešel, zaslechl jsem neidentifikovatelné a velice nepříjemné tóny. Byl to hip hop.

Hledali jsme sako pro taťku, procházeli jsme úzkou a poměrně smradlavou dlouhou uličkou, kterou z jedné strany lemovaly kabáty a z druhé bůh v co. V tu chvíli se nám připletl pod nohy. Vrtěl se jak pošuk, hulákal a myslel si, že je úžasný, ale opravdu nebyl. Měl bílou čepici s rovným kšiltem a přihlouplý výraz ve tváři - malý hoper. Pouštěl si nahlas jakési "písně" na mobilu a každou chvíli odběhl k zrcadlu, před kterým pózoval, smál se na sebe a hulákal jako Rytmus. Byl mi odporný a to mu mohlo být tak šest. Přemýšlím nad tím, co z něj může vyrůst. Máme totiž ve třídě jednoho egoistickýhio hopíka, který svou demenci dokazuje každým dnem. Jenže si to neuvědomuje. Zrovna nedávno se nám v šatně svěřil - spíš se vytahoval - že si píše na Facebooku s jednou holkou. Nebylo by na tom nic špatného, Facebook je takové prokleté místo, že si tam může psát kdokoliv s kýmkoliv, dokud nám neřekl, co jí napsal. A je to něco, co jsme měli čekat. Je to přesně v jeho stylu - ubohé, hloupé, trapné. Ona je pravda taková přihloupější, jenže on přesto nemá právo dělat si z ní prdel. Ke všem těm fotkám, které přidává (ano, je to ten typ, kterého se zastávám nerad, ale když si mám vybrat v tomto souboji, podporuji jednoznačně ji), ke všem statusům, které píše, jí přidává falešné lichotící komentáře, ze kterých je na první pohled cítit, že to nemyslí upřímně a jen si z ní dělá legraci. No ona to nechápe, o to je to horší. Nehraničí to s kyberšikanou? Když ho na to jeho kámoš upozornil, odpověděl prostě jen, že to v žádném případě kyberšikana není, v podstatě jí lichotí a dělají jí dobře. Ta kdyby věděla! A právě z tohodle mám strach, že z toho malýho zmetka vyroste. Vsadím se, že kdyby byl jen třeba o dva roky starší, už by byl schopný mi nadávat. Nestalo by se ostatně prvně, co by na mě vyjel nějaký malý fakan. Že mají tu drzost!

Ale ani malý Rytmus nebylo to nejhorší, co nás v Texpressu potkalo. Respektive v Texpressu a jeho okolí.

Šli jsme platit k pokladně, kde před námi stál holohlavý dědula a později těsně u něj zabrzdil malý Rytmus na vypůjčené tyrkysové a hrozně drsňácké kolobrndě. Jenže v tuto chvíli se hlavním aktérem stává ten dědula, ovšem u pokladny jsme to ještě netušili.

Vyšli jsme ven, nasedli do safírového Fordíka (to je taky auto, neustále na něm něco nefunguje - jakmile se spraví jedna věc, pokazí se další), uspořádávali tašky a najednou jsme zaslechli ránu. Nejdřív jsem si řekl, že v tom má zase prsty malý Rytmus, který se rozvaloval se svým kamarádíčkem na schodech, ale o nějakou tu vteřinu později jsem zjistil, že to s ním vyjímečně nesouvisí a rána nepochází ze schodů, nýbrž od žlutého auta zaparkovaného za námi. Otočil jsem se tam ve chvíli, kdy se z místa činu pokoušela ujet taková velká stříbrná kára s německou poznávačkou. Asi už je vám jasné, že ten Němčour do toho žlutého auta naboural. Ve stejném okamžiku, jako jsem zaregistroval ohromnou promáčklinu, vyběhl z Texpressu jakýsi vyděšený chlapík. Působil dojmem, jako by měl dostat každou chvíli tachykardii, a to se k němu ještě hnala mamka se slovy: "To je vaše auto?" Nebylo jeho. Po dlouhém pátrání jsme přišli na to, že patří nějaké ženě. Ten chlapík ji doslova vytáhl ven a zhrozeně ukazoval, co Němčour provedl. V tu chvíli jsme však už znali viníkovu tvář - ano, byl to ten dědula, který před námi stál ve frontě a poučoval malého Rytmuse, jak má koloběžku správně postavit, aby nespadla. Ten má opravdu hodně co poučovat o dopravních prostředcích. Ještě ke všemu si zaparkoval tak blbě, že jsme nemohli vyjet, takže jsme ho museli ještě vyrušit z bouřlivého rozhovoru s poškozenou, aby nám laskavě uhnul. Žena mezitím zlostně pomlaskávala - ani se jí nedivím - a můj taťka mezi zuby a nadávkami cedil větu "To je vrchol!" Ven vyběhla i prodavačka a nakonec se u schodiště shromáždili všichni nakupující.

Lidi jsou tak nepozorní ... a jsou tak hloupí ... A proto nerad jezdím nakupovat do Texpressu, vždycky tam potkáme někoho, kdo není úplně normální.

Viděli jste, jak kvetou fíky?