Aneb jsem tady!
Sliboval jsem větší aktivitu, ale z důvodu jistých komplikací jsem to nemohl až doteď uskutečnit. Snad mě většina z Vás ještě nestihla nazvat lhářem, podvodníkem nebo ještě něčím horším, o čem ani spekulovat nechci.
Ohlížím se nyní za těmi dvěma měsíci, které jsem strávil mimo blog a říkám si, že jsem opravdu prošvihl spoustu věcí, o kterých bych Vám rád povyprávěl. Nejaktuálnější a nejživější z nich je nyní bezpochyby hokej. Přiznejte se, kdo z Vás dnes neslavil vítězství nad Amíky? Denně cestou do školy vídám auta s českými vlaječkami - hokej je nové národní šílenství, ale zdravé šílenství, které také podporuji - velmi!
Hokej ale není jedinou událostí, o které bych se zde nejradši rozepsal. Je jí i škola - ano, ta vždy. Jenže mým problémem je, že si věci většinou déle jak pár hodin nepamatuji, takže Vás už nebudu otravovat nevtipnými historkami, které bych si pro větši zvtipnění stejně přibarvil a začal Vás opět mistifikovat. Když říkám opět, narážím tak na jeden článek, ve kterém jsem se zmínil o tom, že přibarvuji opravdu rád. Tedy, alespoň myslím, že jsem o tom psal.
Ale ani má skleróza pro Vás tuším nebude tou nejatraktivnější záležitostí, takže přejdu zase někam jinam - k labuti. Ne, nebyl jsem na baletu, ani jsem nebyl žádné labutě krmit. Dokončil jsem ten svůj obraz, který jste po mě chtěli kdysi vidět. Vsadím se, že už se nepamatujete - ne, že by mi to vadilo!
Když si po sobě nyní svůj text tak čtu, musím se stejně přeci jenom vrátit k té škole - odpusťte. Samozřejmě, že se budu bavit o češtině. Co jiného byste ode mě chtěli, že? Řešili jsme nedávno novou tvoroslovbu (ano, já vím, že správně je to slovotvorba, ale toto slovo se pro nás stalo jakýmsi symbolem, stejně jako epozida), kterou jsem si připomněl tím svým zvtipněním. To asi není úplně normální slovo, že? Dlouho jsem byl odloučen od psaní, takže po mě nemůžete čekat zázraky. Ve škole také slohy nepíšeme - proč se otravovat s tréninkem a rozvojem slovní zásoby, že? Dvakrát za rok jedna kompozice stačí! Pff.. ne, mně ne! Ale zpět ke slovotvorbě. Nemůžu za to, ale neustále se mi vybavuje břinkotruhla (Klavier - ano, záměrně to píši německy) nebo čistonosoplena (kdo by řekl, že takový kapesník není českým slovem?!). Jsou to výrazy, nad kterými opravdu zůstává rozum stát - a to jsou to česká slova! Říkám si, že vedle angličtiny a němčiny je stejně velkým przitelem češtiny právě samotná čeština, která se jednou sama sežere. Nechci nyní vymýšlet destruktivní teorie, ale jen mě tak napadlo například slovo zazdít. Myslíte si, že v dnešní době zazdívají zedníci? Omyl, zazdívají ti, kteří hloupě nebo trapně odpoví na opravdu dobrou stěru. Nebo si myslíte, že luxusní jsou hotely pro boháče? Omyl, luxusní je nyní totiž vše, co je v pohodě, tudíž i já teoreticky bych podle slovníčku dnešních teenagerů byl luxusní - dík bohu, že to o mě zatím nikdo neřekl! Nutí mě to ale k zamyšlení, jestli vůbec lidem přijdu, že jsem v pohodě. Nejspíš ne, ale svými mindráky Vás taky zaplavovat nechci, takže se vrátím k češtině. Dnes při hodině se spolužák zarazil nad větou "Řekl, že moře je - což jsem věděl - trochu z ruky." Zarazily ho ty pomlčky, se kterými já - což jste bezpochyby postřehli - píši neustále. Češtinářka pak sáhodlouze vysvětlovala, že mohou nahradit v určité situaci čárky, ale on to zřejmě stejně nepochopil. Tak se ptám - je můj text s pomlčkami taky tak nesrozumitelný? Jestli ano, omlouvám se.
Ale teď zase jinam. Opravdu, dnes skáču z tématu na téma, jelikož mám málo času, chci vše shrnout do jednoho článku - hned. Jak jistě vítě, naposledy jsem zde měl zveřejněný nějaký rozcestník (mimochodem, rozcestníky tady nefungují, tak se nesnažte někam dostat, bylo by to zbytečný), ke kterému mi tuším přibyly nějaké komentáře. Lidi, já nevím, co jste mi psali, ale nikdy už mi nepiště k rozcestníkům - já to tam opravdu číst nechci. Vážně mě nenapadá, co jste mi tam mohli psát - Jestli jsem už definitivně tu? No, když je jako poslední přidaný článek rozcestník, tak evidentně ne. Až nyní jsem definitivně tu, ale tuším, že dnes už Vám nestihnu odpovědět a zítra jdu do výtvarky. Tak se těším na pátečního sčucha. Přemýšlím nad slovy, která jsou významově podobná schůzi nebo srazu či setkání. Nejvíc jich je k nalezení asi v nespisovné a obecné češtině (třeba slezinu používám i já - a rád), ale ve spisovné či hovorové češtině? Nyní je to zase zaplavené mítinky a aktívy. To jen tak na zamyšlení. Synonyma jsou žhavým tématem a čeština jich nabízí požehnaně - jen zanikají. Dokážete si vůbec představit kolik synonym je například pro dům nebo pro červenou barvu? Zkuste popřemýšlet a v pátek zdar.
Jen ještě chci připomenout, že zaměření blogu se nijak výrazně nemění, zůstávám snad stále stejný a neustále budu přidávat ty samé hloupůstky, které Vás, doufám, baví číst.
Když už jsem u těch takzvaných
pé-es-ek, nechodí mi sem nějaký fanoušek Evanescence hledající design? Jeden jsem sestrojil. Tuším, že o něj nijak velký zájem nebude, přeci jenom jsem se vracel k designotvorbě po dvou měsících, ale mám nějakou chuť propagovat svá nejnovější díla, ačkoli si dobře uvědomuji, že žádný prvotřídní grafik nejsem. Ale jednou jsem spoluadminem grafického blogu .. No, naleznete ho
tady.
Adios, čest Kartágu, nashle (nashle .. to je taky výraz, zní to jak naschle, jako když naschlo seno) v pátek.
